Článek
Ve slovanském folklóru je čert ďábel. Od teologických ďáblů nesou čerti i jiné rysy. Vycházejí od slovanského archaického náboženství. Nemusí mít čistě negativní charakter. Český čert je doprovázen svatým Mikulášem (5.prosince). Krampus se podobá čertovi a vystupuje ve stejné roli v Bavorsku a Rakousku.
Václav Machek spojoval čerta s bylinou Čertkus luční. Slovo čert podle Zdeňka Váni souvisí s čarováním. Jeho označení může být náhrada za křesťanský běs, který kolem 14.století začalo ustupovat slovu čert.
Čert je muž s rohy, drápy,ocasem a kopytem. Může být oblečení jako myslivec v zelené vestě a červeném klobouku. Může se objevovat v podobě zvířete např. kozla nebo psa.
Postavy reprezentují temné síly. Mohou být nacházeny ve skalním umění (podobě rytin na skalách). Patří k zajímavým příkladům. Postavy jsou rohatý hráči na flétnu (pravděpodobně neolit až středověk) v polských horách.
V lidovém křesťanstvím měl vliv bůh Veles. Veles je bůh podsvětí, skotu, magie a divočiny. Podobný proces proběhl u baltského Velniase. Velnias se stalo označení pro ďábla. Velesonymi atributy byla srst, rohy a spojení s lesem. Později se přeneslo na čerta a různé lesní démony. Možná i na českého muže a hejkala. Veles je spojován s čerty a ďábli za pomocí z české literární památky. Pocházející z přelomu středověku a novověku.
