Článek
1. Mírný pas
a, Evropské horské smrčiny: vyskytují se hlavně Alpách, Karpatech a na dalším území. Najdeme zde smrk ztepilý, jedli bělokorou a smíšené smrkojedlové bučiny. Podrostu nalezneme brusnice, mechorosty a plavuně.
b, Reliktní bory: maloplošné porosty borovice lesní na extrémních místech jako je písčina, skála, rašeliniště i hadce. Jedná se o odolnou, nenáročnou a konkurenčně slabou borovici, která se dokázala udržet proti silnějším a náročnějším dřevinám už od postglaciální doby. Tyto reliktní bory spatříme v Kaledonských horách Skotska.
c, Jehličnaté lesy Středomoří: vyskytují se v místech na vyšších polohách hor. Zde navazují na stále zelené doubravy tvrdoliste. Velká část jehličnatých lesů byla zde vykácená i se kácely doubravy tvrdoliste. Druhové složení je v místech značně proměnlivé. V pohoří Atlasu najdeme cedr atlasky, jedle španělská, marocká a numidská. V Řecku se zachovávají jedle řecké. Chlouba a symbol Libanonu se uvádí cedr libanonský.
d, Jehličnaté lesy severní Anatolie: nalezneme je na svazích Pontickych hor, kde navazují převážně na euxinske lesy nižších poloh. Tuto oblast ovlivňuje vlhký vzduch od Černého moře. Tyto lesy se skládají z jedle kavkazské, smrku východního a příměsí orientálního buku. Na suchých jižních svazích najdeme borovici černou a borovici lesní. Za druh podrostu se uvádí hlohyně šarlatová. Podobné lesy najdeme i na Kavkaze.
e, Jehličnaté lesy Himálaje: vyskytují se hlavně na strmých, severně orientovaných svazích. Za hlavní dřeviny se uvádějí jedle himálajská, borovice himálajská, smrk Smithův, cedr himalájský, modřín Griffithuv a několik druhů jalovců, cypřišů a tisů. Bohatý podrost tvoří listnaté keře a nižší stromy.
f, Jehličnaté lesy Japonska: nacházejí se ve vyšších polohách Honšú a Hokkaidó. Můžeme zde spatřit jedle, smrky a jedlovec různolistý. Nacházejí se zde i jehličnaté keře, jako je tis japonský a borovice nízká.
g, Deštné jehličnaté lesy Pacifického západu: deštné pralesy zaujímají úzký pás pacifického pobřeží od Aljašky po Kalifornii. Jedná se o oblast se silným oceánským klimatem, s mírnými zimami a velké množství srážek včetně sněhu. Nachází se zde významná vzdušná vlhkost v podobě mlhy. Za dominanty lesů patří mohutné vzrůstné jehličnany (sekvoj, zerav a jedle). V 19.-20. století byla většina stromů vykácena. Malé zbytky se chrání v rezervacích.
h, Lesy Skalistých hor: stanovištně a ekologicky pestrá skladba, která se podobá skladbě Pacifických lesů. Neuvidíme zde sekvoje, jedlovce a zeravy. Za typické stromy se uvádí borovice pokroucená a těžká, smrk pichlavý, jedle a modřín západní.
i, Jehličnaté lesy jihovýchodu USA: jedná se o rozsáhlé porosty Atlantické nížiny. Za dominantu se bere borovice bahenní a další druhy borovic. Na vlhkých stanovištích spatříme tisovce a cypřišky. Doprovodné dřeviny jsou různé duby, magnolie, tupely, ambroně a cesmíny. Nachází se zde významná část reliktně ohrožených jehličnanů.
j, Valdivijske lesy jižní Chile: řadí se mezi deštné pralesy mírného pásu s vlhkým oceánským klimatem. Lesy zde mají několik vegetačních stupňů.
2. Tropické klima
a, Střední Amerika: jehličnaté lesy se nacházejí ve středních i vyšších nadmořských výškách. Tvoří je borovice, jedle, cypřiše a příměsí dubu.
b, Mexiko: světlé lesy tvořeny mnoha druhů borovic. Některé borovice mají jedlá semena. Za dominantu se uvádějí opadavé a stále zelené duby. Ve vyšších polohách rostou jedle, cypřiše a planiky. V podrostu roste množství bromélií, orchidejí i kapradin.
c, Kuba a Hispaniola: jehličnaté lesy se zde nacházejí v horách. Lesy tvoří borovice, jalovce a nohoplody.
