Článek
Tato chronicky úzkostná porucha se řadí do psychiatrických nemocí. Označuje se anglickou zkratkou OCD. Tato nemoc kombinuje obsedantně vtíravé myšlenky a kompulzivní nutkavé jednání. Nemoc se začíná objevovat v pubertě nebo v časné dospělosti.
Příčiny nemoci
Příčina této poruchy není známa. Může existovat nějaký genetický předpoklad pro vznik nemoci. Nedá se vyloučit působení negativních vlivů během dětství. Může se jednat o komplikace během těhotenství nebo úraz hlavy. Předpokládá se nerovnováha v neuromediatorovych systémech mozku.
Projevy nemoci
Mezi základní projevy se řadí vtíravé myšlenky. Myšlenky u nemocného způsobují úzkost a nejistotu. Pacient má nad svou poruchou náhled. Pozná, že jeho myšlenky jsou nenormální, ale většinou se jim nedokáže ubránit. Za příklad se bere myšlenka, že se něco milovaným, blízkým osobám stane. Myšlenka nutí danou osobu, vykonávat určité rituální činnosti. Po těchto činnostech dochází k určité úlevě. Tato úleva je pouze dočasná a vtíravé myšlenky se zase vrací. To pak vede k opakování nesmyslných činnostech, které si pacient uvědomuje. Za příklad se může brát chorobný strach z bakterií. Pacient si neustále myje ruce. Někdy se přihodí bizarní činnosti (nucené vykřikování vulgarit, určité rituální činnosti a vytrhávání si vlasů…). Lidem s OCD narušuje jejich nemoc život se sociální činností.
Diagnostika
Samotnou diagnózu určuje psychiatr. Za základ vyšetření se bere rozhovor s pacientem a zjištění symptomů choroby. Podobně jako u jiných psychiatrických problémů není jiný způsob, jak nemoc určit.
Léčba problému
Za základní léčbu se považuje psychoterapie. Při psychoterapii se pacient učí poznat příčinu svého problému. Učí se to za pomoci psychologa nebo psychiatra. Léky se používají ze skupin antidepresiv.
