Článek
Za pálení čarodějnic se považuje lidový zvyk, který je spojen s pálením ohňů a ve vírou čarodějnic. Oslavuje se v noci z 30. dubna na 1. května. Značí se jako Valpuržina noc. Oslavuje se taky německy mluvících zemí a na Skandinávii.
Zvyk pálení ohňů předvečer prvního máje není zmiňován v žádných staročeských pramenech. Pálení ohňů mělo vzniknout pod německým vlivem, říká Čeněk Zibrta. V polovině 19. století byl tento zvyk zakazován jako pověrečna praktika. Tyto ohně neprobíhaly během druhé světové války ( pálení ohňů venku bylo zakázáno). Komunistický režim měl problém s těmito ohni. Chtěli je přejmenovat z Filipojakubskych ohňů na vatry míru. Na mnoha místech Česka tato tradice zanikla.
Další typický zvyk bylo metání zapálených košťat do vzduchu. Pak se oharky nosily domů pro ochranu. S nadcházejícím prvním májem se stavěla májka, uklízelo se hospodářství a dávaly se větvičky do oken za účelem ochrany.
Na počátku 21. století si pálení ohňů zachovalo některé rysy z minulosti, ale došlo i k řadě změn. Odlišná je především funkce, která byla nahrazena funkcí společenskou i zábavnou. Městské i organizované akce mívají funkci čarodějnického karnevalu. Oheň už ztratil svojí funkci ochranou i prosperity. Oheň už se nezapaluje na kopcích. Neházejí se už zapálená košťata do vzduchu. Zapálení figuríny čarodějnic přetrval nebo byl znova vynalezen.
