Článek
Šla jsem z procházky domu přes město Zittau. Na cestě mě potkalo německé policejní auto a zastavilo u mě. Potřebovali moji identitu, ale já jsem nevěděla, že mám u sebe občanský průkaz. Jsem si myslela, že jsem ho ztratila. Ztrátu občanského průkazu jsem už dávno oznámila v Zittau na policii.
Když mi tyto policisti kontrolovali moje věci, tak u mě někde v kapse našli mojí občanku. Pro mě to byl šok a udělalo se mi špatně za pomocí úzkosti. Policisti přes tablet zavolali záchranku, aniž by se mě zeptali, jestli chci záchranku. Než jsem začala protestovat, tak už byla u mě záchranka.
Tyto záchranáři se mě zeptali, jestli chci ležet nebo sedět. Řekla jsem jim, že chci sedět. Když mě připoutávali ke křeslu, tak přijel se svým pracovním autem pan doktor. Zeptal se na pár otázek a vezli mě 30 minut do nemocnice na oddělení akutní psychiatrie.
Poprvé jsem byla v této nemocnici při vědomí od příjezdu záchrankou. Udělali mi základní vyšetření a dali mě na pokoj ke dvou dámám. Jedna dáma zde byla kvůli nespavosti a druhá nejspíš se sociální fobií. Ven na zahradu jsem mohla chodit celý den. Já jsem sem chodila jen jednou nebo dvakrát denně se projít.
Jednou na zahradu za mnou přišel vrchní lékař a povídal mi, že mám jít s ním. On měl pro mě českou paní doktorku z psychiatrie. Měla jsem na ni čekat u mě na pokoji. Tato paní doktorka si pro mě přišla a odvedla si mě do kanceláře. Zde se mě zeptala, jestli chci s ní mluvit německy nebo česky. Vybrala jsem si češtinu, aspoň jsem nemusela u toho přemýšlet, co mám říkat.
Když už o mně věděla všechno, tak jsem šla zpátky na pokoj. Na pokoj přišel vrchní lékař a povídal mi, že mi chce poslechnout srdce. Tak jsem si začala sundávat tričko. Pod tričkem jsem nic neměla. Pan doktor začal rudnout a chtěl, abych si tričko nechala na sobě. Poslech srdce se dělal právě přes tričko. Něco takového jsem zažila poprvé.
Na jídlo jsme chodili do jídelny, zde jsme dostávali i medikamenty. Zjistila jsem, že na oddělení mají pro pacienty hernu. V této herně jsem stavěla puzzle a jednou jsem se v televizi dívala na německou kreslenou pohádku. Vizita zde probíhala (v pondělí, ve středu a v pátek).
Toto jsou všechny moje zážitky z poslední hospitalizace na psychiatrii. Při vizite jsme mluvili s vrchním lékařem a běžným lékařem. V životě v této nemocnici jsem neviděla někdy primáře.
