Článek
Lobotomie se dříve používala k léčbě psychiatrických onemocnění, protože v minulých letech existovalo jen málo léčebných prostředků. Při lobotomii dochází k přerušení nervových spojení mezi čelním lalokem a jinými částmi mozku. Tím docházelo k eliminaci, nebo alespoň zmírnění impulzivního, násilného a patologického chování.
Druhy prováděné lobotomie
1. Trepanace: tento zákrok sahá až do doby kamenné a jedná se o nejstarší typ zákroku. Při tomto zákroku se prorážel otvor do lebky. Tento zákrok neřešil jen duševní onemocnění, ale řešil i bolest hlavy, úrazy lebky i jiné zdravotní problémy. Trepenace se stala populární i mezi peruánskými lékaři. Na území Peru se našly lebky i s pěti otvory. Staří Inkové se stali velmi dobří v provedeních operacích. Jejich úspěšnost se pohybovala okolo 80 procent.
2. Frontální lobotomie: tato metoda navazovala na trepanaci. U této metody se vyvrtávali dva otvory do lebky. Do otvorů se zaváděl nástroj známý jako leukotom, kterým se přerušilo spojení mezi frontálním lalokem a thalamen.
3. Transorbitální lobotomie: tato kontroverzní metoda byla lobotomie, při které se leukom zaváděl do mozku proražením očnice. Tento postup vymyslel i propagoval lékař Walter Jackson Freeman II. Mnoho ostatních lékařů tuto lobotomii neuznávali a byla pro ně neeticka.
Lobotomie dnes
Lobotomie je v dnešní době vnímána jako zastaralá a nebezpečná metoda, takže není ve většině vyspělých států legální. V určitých koutech světa můžeme na ni narazit. Třeba africké kmeny dodnes provozují trepanaci, kdy do lebky vyškrábají otvory.
V moderní medicíně se provádí neurochirurgické operace, ale ty nemají s lobotomii nic společného. Bývají indikovány jen ve vzácných případech, u pacientů s těžkou schizofrenií, která nereaguje na farmakokogickou i jinou léčbu. Zákroky provádí odborně vyškolení lékaři, kteří mají přesnější a bezpečnější nástroje, jako jsou gama nože a robotická chirurgie.
Využití lobotomie
Původní cíl této metody byla léčba duševních onemocnění nebo zmírnění jejich příznaků. Dříve se jednalo o těžké duševní stavy, kvůli kterým nemohli samotný pacienti normálně fungovat a byli dávány do ústavu pro duševně choré.
Šlo o: 1. Obsedantně kompulzivní poruchu (OCD)
2. Těžká deprese
3. Schizofrenie
4. Bipolární porucha
5. Úzkostné stavy
6. Afektivní porucha (poruchy nálady)
7. Psychotické poruchy (psychózy)
Tisíce těchto zákroků bylo provedeno na pacientech, kteří netrpěli žádnou závažnou duševní chorobou. Lékaři věřili, že se tímto způsobem dá změnit určité chování, které dříve nebylo považováno za společensky přijatelné. Dříve na lobotomii byli posíláni homosexuálové, vězni a mentálně postižený.
Větší množství zákroků se provádělo na ženách, ačkoliv v léčebnách a v nemocnicích, kde se operovalo, převládali muži. Za důvod se uvádělo nutnost udržet v nemocnici klid. Po zákroku se stali pacienti tišší, umírněnější a bez agresivních projevů, to si lékaři vykládali jako známku úspěchu. Tito lidé ale přišli o značnou část své osobnosti. Nedokázali cítit ani projevovat své emoce. Často trpěli nejrůznějšími zdravotními problémy.
Vedlejší účinky lobotomie
Lobotomii vnímali po mnoho let jako léčbu při řešení příčin duševního onemocnění (nic takového se nedělo). Důsledku lobotomie docházelo ke snížení funkčnosti frontálního laloku, což u některých pacientů zmírnilo projevy duševního onemocnění. Mnozí pacienti trpěli apatií, oploštěnim emocí či výraznou změnou osobnosti.
Na některých pacientech nechal zákrok taky fyzické následky. U čtvrtiny pacientů zanechal zákrok taky epileptické záchvaty.
Vedlejší účinky: 1. Chronické bolesti hlavy
2. Krvácení do mozku
3. Demence
4. Inkontinence
5. Úmrtí
