Článek
Psoriáza nebo-li lupénka postihuje kůži. Zhruba u 10-20 procentech pacientů se může objevit kloubní postižení. Onemocnění kloubů je podobné revmatoidní artritidě a jmenuje se psoriatická artritida.
Příčiny
1. Dědičnost- dědičnost má na svědomí vznik této nemoci zhruba u 30 procent pacientů. Nedědí se choroba, ale pouze náchylnost k ní.
2. Autoimunita- při vzniku lupénky je pravděpodobná spoluúčast imunitního systému.
3. Vnější prostředí- vliv prostředí nemůže samo o sobě způsobit vznik psoriázy. Může urychlit jen nástup a zhoršit projevy. Mezi negativní vlivy se řadí stres, infekce, poranění a některé léky. Dále sem patří klimatické a hormonální vlivy.
Spouštěče
1. Infekce horních cest dýchacích, infekce zubů, chronický zánět žlučníku
2. Užívání některých léků
3. Hormonální změny (puberta, období po porodu, klimakterium), během těhotenství nastává zlepšení
4. Životospráva (alkohol, stres, kouření, nedostatek spánku a nepravidelný životní systém)
5. Jiné onemocnění (cukrovka, dna, obezita, choroby jater)
6. Očkování
7. Fyzikální vlivy (poranění třením, střídavý tlak, ultrafialové záření, prudké změny teploty a klimatu)
8. Chemické vlivy (poleptání, podráždění pokožky, včetně agresivní místní léčby)
9. Biologické vlivy (uvažuje se o podílů některých virů)
Příznaky
1. Červená šupinatá a olupující se ložiska na kůži (hlavně na loktech a kolenech).
2. Kromě velkých kloubů může lupénka postihnout téměř jakékoliv místo na těle, včetně vlasaté části hlavy i genitálu.
3. Na rozdíl od ekzému se tato nemoc projevuje na vnější straně loktů i kolen.
4. Při mírných formách se nachází na těle jen ojediněle nevelká ložiska červené kůže s bílými šupinami, který se olupují. Při těžší formě může olupující se pokožka pokrývat téměř celé tělo.
5. Kromě kůže mohou být postiženy také nehty na rukou a na nohou. Někdy se poškození nehtů ukáže samostatně, bez lupenkových ložisek na kůži. Lupénka na nehtech vytváří mělké jamky. Mělké jamky se podobají jamkám v náprstku.
6. U psoriaticke artritidě se rozvíjí chronický zánět jednoho nebo více kloubů. Dlouhotrvající zánět může vést až k deformitě kloubu ztrátou jeho funkce.
Léčba
1. Lokální léčba: přípravky se dávají pouze lokálně na postiženou kůži. Jedná se o masti, mléka, gely a podobně. Užívá se u méně závažných forem nemoci.
2. Systémové léky: tyto léčiva se podávají v tabletách nebo v injekcích. Používají se u závažných forem nemoci. Tyto léky se přes krevní oběh dostanou do celého organismu. O proti lokální léčbě se zvyšuje riziko nežádoucích účinků. Pacienti s toutou léčbou chodí pravidelně na krevní i jaterní testy, aby se zjistilo včas jejich poškození. Léky se mohou kombinovat nebo střídat.
3. Biologická léčba: tyto látky se vyrábí v genetickém inženýrství. Podobají se molekulám v produkovaným organismu. Tyto látky mají schopnost v určitém bodu zastavit sled kroků. Vedou ke spouštění reakce imunitního systému a udržování chronického zánětu.
4. Fototherapie: je známo, že sluneční záření zmírňuje lupenku. Za léčivé účinky je zodpovědné záření ultrafialové.
5. Fotochemoterapie (PUVA): používá se kombinace léku psoralena a UVA záření ultrafialového, který se nazývá PUVA.
