Článek
Jedná se o neurologické onemocnění, které způsobuje lidem bolest dolních končetin a nutí je k pohybu. Potíže se nejvíce vyskytují při odpočinku nebo před usnutím, při pohybu samotná bolest nohou ustupuje. Zhruba u 80 procentech případů tento stav doprovází také periodické pohyby končetin ve spánku.
Poprvé popsán byl tento syndrom v průběhu 17. století. Jeho diagnóza existuje až od roku 1945, kdy toto onemocnění popsal detailně ve své práci jeden doktor. Tento doktor jako první použil termín neklidné nohy, popsal detailní popis jednotlivých symptomů, prevelance a diferenční diagnostiky.
Označení tohoto syndromu se používalo celosvětově celá desetiletí a v dnešní době se jedná o nejznámější název syndromu neklidných nohou. V roce 2013 přišel nový název pro tuto nemoc a jmenuje se Willis- Ekbomova nemoc. Toto označení má zjednodušit mezikulturní využití a eliminovat nesprávné definice, protože tento syndrom nepostihuje jen dolní končetiny, ale například i horní končetiny nebo trup.
V České republice touto chorobou trpí až milión pacientů. Tento syndrom nejvíce trápí lidi okolo padesáti lety věku, ale může se projevit v jakémkoliv věku. Ženy trápí tento syndrom až dvakrát častěji než muže. Prevence souvisí s počtem narozených dětí.
Příčina tohoto syndromu
Co tuto chorobu způsobuje, není zatím jasné. Podle odborníků má tato choroba neurologické příčiny. Svou roli zde hraje genetika, nedostatek železa a dopaminu.
Syndrom neklidných nohou mohou doprovázet tyto stavy
1. Těhotenství
2. Chudokrevnost
3. Nedostatek železa
4. Nízká hladina štítné žlázy
5. Parkinsonova nemoc
6. Revmatoidní artritida
7. Roztroušená skleróza
8. Míšní léze
9. Polyneupatie
Symptomy můžou zhoršit nebo vyvolat užívání některých léků, jako například antidepresiva nebo antipsychotika. Lidé s tímto syndromem mají větší výskyt deprese, zvýšení krevního tlaku či ischemickou chorobu srdeční.
Příznaky této choroby
1. Pocit těžkých nohou
2. Zteplení nebo chladnutí končetin
3. Bolest lýtek v klidu
4. Bolest dolních končetin
5. Bolest horních končetin
6. Štípání, svědění a lechtání
7. Vznik otoků
8. Zvýšená tvorba žilek
9. Výskyt varixů
Lékař určí diagnózu na základě kvalitně odebrané anamnézy. Pak provede kompletní tělesnou prohlídku a neurologické vyšetření. Další možná vyšetření jsou polysomnograficke vyšetření nebo laboratorní vyšetření krve.
