Článek
Dyspraxie pochází z řečtiny a vyjadřuje snížené motorické činnosti. Patří mezi vývojovou poruchu motorických funkcí. Řadíme ji k postižení nebo nezralosti k plánování a organizaci pohybů.
Tato porucha se objevila v lékařství ve 20. století a byla řazena jako vrozená nešikovnost. V roce 1947 se nazývala jako částečná ztráta schopnosti vykonávat koordinované pohyby. Při dyspraxii se projevuje nesoulad mezi pohybovými schopnosti a věkem dítěte. Špatně si osvojuje komplexní pohybové schopnosti, hrubá motorika je zpožděná (napodobit předvádění pohyb), problém s úlohami vyžadující jemnou motoriku. Postižený je často považován za nemotoru nebo nešiku.
Lidem se může jevit toto dítě jako líné, bez zájmu, nevychované a neukázněné. Tyto vnější projevy jsou důsledkem vnitřních pocitů (méněcennosti, nepochopení, osamělosti a bezmocnosti). Samotné dítě se snaží na sebe upozornit, vedení snahou o získání pomoci. Vývojová dyspraxie je tedy nepostačující vývoj motorických schopností. Příčiny poruchy nejsou plně definovány. S velkou pravděpodobností se jedná o opoždění vývoj motorických funkcí (jemná a hrubá motorika, artikulační problémy). Dyspraxie se diagnostikuje podle dvou klasifikačních systémů.
Projevy
1. Předškolním věku: neobratnost při dětských hrách, potíže při sebeobsluze
2. Mladší školní věk: pohybová neobratnost, potíže s psaním a motorický neklid
3. Starší školní věk: vyřazení ze sportovních aktivit a zájmových činností, zvýšená unavitelnost
