Článek
Není tajemstvím, že kupoval patentová práva jiných vynálezců, ale že také nápady jiných vědců prostě okopíroval a vydával je za vlastní. Financí měl k tomu ostatně dostatek. Kdo ale skutečně vymyslel první žárovku?
Edisona nepředběhnul pouze jeden vědec. Doba si žádala řešení, a takových, kterým se to povedlo, byla celá řada. Po pravdě, „vyčarovat“ zářivé světlo ve vzduchoprázdnu skleněné baňky se podařilo několika vynálezcům daleko dříve před datem, 21. října 1879, kdy se mohl se svou první patentovanou žárovkou pochlubit právě Thomas Alva Edison.
Joseph Wilson Swan (1828-1914)
Britský fyzik a vynálezce, vynalezl žárovku s uhlíkovým vláknem v roce 1860! tedy, 20 let před Edisonem. Jeho objev byl ale plně funkční až později po zdokonalení odsávacích pump. Když ale ve stejné době, jako Edison, konečně objevil levnou náhradu za platinu v uhlíkovém vlákně, našel způsob, jak svůj nápad dokončit. Jediný zádrhel na cestě za plně funkční žárovkou představovaly málo výkonné odsávací pumpy. Ty měly odčerpat ze skleněné nádoby kyslík, který způsobuje hoření. V žárovce ale vždycky zůstal zbytkový kyslík, který po určité době spálil vlákno, až žárovka zčernala. Dokonalejší odsávací pumpy se dostaly na trh až v sedmdesátých letech, kdy se Swan vrátil ke svému starému nápadu
Po soudním procesu o autorská práva na žárovku, který Swan vyhrál, se Edison a Swan stali společníky firmy na výrobu lamp, Ediswan.
Tato žárovka však nebyla zdaleka taková, jakou ji známe dnes. Proces svícení netrval dlouho a světlo brzy pohaslo. Edisonova první žárovka svítila 13,5 hodiny. Takže lidé té doby museli sakra šetřit energií, když ji chtěli použít.
Nápad „svítící baňky“ vznikl dříve, než se Edison vůbec narodil: Sir Humphry Davy
Samotný princip světla vydáveného rozžhavením vlákna pomocí elektrického proudu ve vakuu, byl znám již od roku 1802, kdy ho poprvé ukázal Angličan Sir Humphry Davy, který ho později využil pro sestrojení první obloukové lampy. Od té doby se mnoho vědců snažilo najít správný typ vlákna, který by umožnil, aby světlo vydrželo déle než jen pár okamžiků.
Sice to chvíli trvalo, ale nakonec se to podařilo dalšímu Britovi, Warrenu de la Rue, a to v roce 1840, když použil jako vlákno vedoucí proud platinovou cívku. Přestože světlo vydrželo daleko delší časový interval, vysoká cena platiny v jeho době odsoudila tento nápad na propadliště dějin.
Problém nakonec vyřešil „obyčejný“ hodinář, původem z Německa, Heinrich Göbel, který hledal způsob, jak osvětlit reklamní štít svého obchodu, aby upoutal zraky zákazníků. A tak i on, již v roce 1854 odsál z prázdné nádobky od voňavky vzduch a jako vlákno použil zuhelnatělý bambus.
Jeho žárovka svítila dvě hodiny, při slabé intenzitě ale dokázala vydržet i stokrát déle. Göbel svoje zlepšení nechal patentovat v roce 1882: Patent 266.358 „Elektrická žárovka (objímky pro připojení uhlíkového vlákna a vodivých drátů)“, 24. října 1882.
Po Göbelově smrti vznikla legenda, že Göbel byl pravým vynálezcem žárovky. Dodnes se o jeho žárovce vedou mezi historiky spory.
V roce 1893 se v časopisech a novinách objevily informace, že Göbel objevil žárovku srovnatelnou s těmi, jež vynalezl v roce 1879 Thomas Alva Edison, o 25 let dříve. Göbel tehdy ale nepožádal o patent.
V roce 1893 společnost Edison Electric Light Company žalovala tři výrobce žárovek za porušení Edisonova patentu. Tyto společnosti se hájily tím, že Göbel žárovku vynalezl o 25 let dříve. Tento případ se stal známým jako Goebel-Defense (Göbelova obhajoba).
Soudci čtyř soudů vyjádřili pochybnosti. Pro údajné prvenství neexistoval přesvědčivý důkaz. Výzkumná práce publikovaná v roce 2007 dospěla k závěru, že Göbelova obhajoba byla podvodem.
Dne 30. dubna 1882 informoval článek v New York Times o výstavě žárovek v Göbelově obchodě. Jednalo se o žárovky s vysoce odolnými uhlíkovými vlákny z vláken rákosu. Podle článku Göbel tvrdil, že elektrické osvětlení není tak novým vynálezem, jako se všeobecně soudilo, a že jej znal od svého působení v Německu. Tvrdil, že elektrická světla vyrábí od 50. let 19. století, aniž by však uvedl technické podrobnosti.
V roce 1882 Göbel nabídl své vynálezy na prodej společnosti Edison Electric Light Co. za několik tisíc dolarů, ale Edison nabídku nepřijal, neboť vynález nepovažoval za užitečný.
Kvůli článku navštívilo Göbela v 80. letech 19. století několik patentových právníků, kteří se zajímali o rané vynálezy žárovek, aby zpochybnili Edisonův patent z roku 1880. Později oznámili, že Göbel nepodal mnoho důkazů a nebyl schopen představit staré lampy.
V roce 1892 dospěl soudní spor Edison Electric Light Co. vs. United States Electric Lighting Co. z roku 1885 ke konečnému rozhodnutí. Soud potvrdil, že Thomas Edison je držitelem patentů týkajících se žárovky.
Edison chodil krást nápady do vědeckých časopisů. Co všechno (ne)vynalezl Edison kromě žárovky? Filmovou kameru i vrtulník
Své experimenty Swan publikoval ve vědeckých časopisech, které se dostaly i do Spojených států a pravděpodobně i k Edisonovi, který zřejmě značnou část prostě opsal. Na přelomu let 1878 a 1879 Swan rozsvítil svou první žárovku před očima členů spolku chemiků z Newcastlu a nechal si ji také patentovat na území Velké Británie. Postupem času v noci nad anglickými domovy už nezářily jenom hvězdy, ale také tisíce malých elektrických světýlek.
Chudí vynálezci museli své nápady prodávat
V Kanadě například neprorazila dvojice vynálezců, Henry Woodward a Matthew Evans, se svým patentem na elektrické lampy různých tvarů.
Při svém snažení proinvestovali spoustu peněz, takže před úpadkem do chudoby je zachránil až prodej jejich patentových práv. A kdo že je koupil? No samozřejmě, jak jinak, právě Edison. Žárovku si nechal patentovat ve Spojených státech v roce 1880, tedy necelé dva roky po Swanovi.
Firmy obou vynálezců se dostaly do konfliktu, když Edison začal vyvážet žárovky do Velké Británie. Edison anglického fyzika zažaloval za porušení autorských práv, ale soud prohrál. Navíc za trest musel udělat ze Swana spoluvlastníka své britské pobočky na výrobu elektrických lamp. Tak vznikla společnost Edison & Swan United Electric Light Company, přezdívaná Ediswan.
Přetahování o práva na patent
Pár let nato Patentový úřad ve Spojených státech dokonce zrušil Edisonův nárok na patent, protože použil poznatky jiných vědců. Edison rozhodnutí úřadu napadnul u soudu a po vleklém soudním procesu vyhrál. I když dnes mnozí namítají, že s informacemi, které máme nyní dostupné, by soudce musel rozhodnout jinak.
Díky svému obchodnímu i propagačnímu talentu začal Edison podnikat ve velkém, založil společnost, kterou dnes známe jako General Electrics (GE) a dostal žárovku postupně do většiny tehdejších domácností. Aby odrovnal konkurenci, vytrvale odkupoval patenty na různá vylepšení žárovek. Proto si pod vynálezcem žárovky pamatujeme právě Thomase Alvu Edisona, i když byl jen jedním z mnoha, kteří se na společném vynálezu žárovky podíleli.
Shrnutí „boje“ o žárovku v letech
- 1854 První pokusy Heinricha Göbela s uhlíkovým vláknem ve skleněné baňce.
- 1860 J. Swan pomocí zuhelnatělého papíru ve skleněné baňce vyrábí krátce trvající elektrické světlo, které svítí max. 13,5 hodiny.
- 1874 Henry Woodward a Mathew Evans získali patent na el. světlo v Kanadě. Patent je stál celé jmění, ale neprosadili se a mále zkrachovali.
- 1878 J. Swan vyrobil a rozsvítil! svou 1. žárovku a získal na ni patent ve Velké Británii.
- 1879 Woodward s Evansem prodali svůj patent T. A. Edisonovi.
- 1880 T. Edison získal americký patent na žárovku, která svítila 1200 hodin.
- 1883 Právní spor o práva na žárovku vedený v Británii vyhrál Swan. Edison ho musel udělat partnerem ve své britské společnosti. Později ale Swan Edisonovi svůj podíl prodal.