Článek
Soudružka Konečná odcestovala na pracovní návštěvu do velké Číny. Zřejmě cítí, jak je po hubených letech oficiální české neúčasti zapotřebí, naučit se něco nového o třídním budování společnosti. Tam máme oproti místním obyvatelům jistě velké rezervy: pracovní morálka, kázeň, slušnost, uctívání vůdce… Takže jí zvolená Čína pro nabývání vědomostí a kontaktů je v jejím vnímání světa nejen logická, ale i správná strana barikády. Do USA by se jí asi nechtělo, i když v nové době, kdo ví, třeba se toho brzy dočkáme.
Ona to s námi, paní Konečná, vlastně myslí dobře, protože až skončí vláda „Fialovy sebranky“, ona (oni) najde prý s Čínou společnou řeč, a to se to teprve budeme mít! Sice to ani v dobách největšího zemanovského kamarádíčkování nikdy nedopadlo podle jeho slibů, ale ona je odhodlána nést tento prapor boje s liberální a nenávistnou západní lůzou hrdě vztyčený. Je zřejmé, že bude prosazovat pronikání čínského byznysu i do strategických oblastí Česka, a to varováním tajných služeb navzdory, ale hlavně jim naschvál. Podle jejího uvažování (bolševického) je to zřejmě tak, že pokud nevládne v ČR komunistická strana, všechny ty BIS a ostatní služby jsou k ničemu a není potřeba je poslouchat, natož jim věřit. To se od svého vzoru naučila také skvěle, třeba už jí z Vysočiny poslal blahopřejný email.
A také se zřejmě v euforii záchranné misionářky zapomněla zmínit, že Česko už dávno s Čínou čile obchoduje, mimo Evropskou unii je pro nás největším obchodním partnerem a druhým nejvýznamnějším partnerem vůbec. Ale co už, to je detail. Fanoušky potěší, odpůrce vytočí. Úkol pro PR splněn.
Ocenil bych ale, že na rozdíl od učitele Zemana, je tato zapálená demokratobijka dlouhodobě názorově konzistentní: Západ je prohnilý, EU zkažená a v rozkladu (i přesto, že ji živí), nechce válku, chce mír, dále zestátnit ČT, dnešní vládu je potřeba zlikvidovat nebo ideálně zavřít (poslední dvě věci jsou v české komunistické praxi konzistentní už skoro osmdesát let). A také hájí a obdivuje různé vůdce. Ne ty staré, mrtvé, zlé, ty jistě ne, ale ty nové, živé, údajně hájící zájmy svých (?) zemí. Ty silné vůdce, kteří se nebojí s těmi ukřičenými, hloupými a škodlivými demokraty konečně pořádně a tvrdě zatočit!
Ale ani v nejdivočejších snech o likvidování Evropské unie by jí asi nenapadlo, že jednoho dne bude veřejně velebit projev vrcholného amerického politika. A ejhle! Jak málo americké whisky stačí přilít do rudého plamene evropských komunistů a ultrapravičáků, aby se jejich dosud „pevný“ pohled na Ameriku náhle změnil. Stačí jen zkritizovat evropské politiky za nedostatek hodnot a omezování svobody projevu a nový spojenec je na světě! Aneb když už nevíš, čím druhého naštvat, řekni mu, že nemá dostatek hodnot. Za to už se dá skrýt cokoliv. Hlavně nic nevysvětlovat. Vtipné je, že ti, kteří s reálným omezování svobody projevu mají největší zkušenosti, jsou právě komunisté. Jejich čtyřicetileté řádění v bývalém Československu je nám toho dostatečným důkazem. Myslím, že o tom nám, Evropanům, nemusí opravdu nikdo nic vykládat. Zvlášť ne člověk, který zastupuje administrativu, jež zakazuje novinářům vstup na tiskové konference.
A jsme zpět u Kateřiny Konečné - ta se už jen třese, až si něco podobného bude moci vyzkoušet u nás doma, a to hned po parlamentních volbách. A bohužel není jediná. Takže bych si dovolil využít jedné modifikace známého hesla (soudružka Konečná by měla být ráda): Přátelé všech demokratů, spojte se! Aspoň do voleb.
