Článek
Naše země potřebuje změnu. Nový prezident ji dozajista přinese. Otázka je, o jakou změnu se bude přesně jednat. Bude záležet i na přístupu samotných voličů a jejich chování v období prezidentské kampaně.
Fakt, že naše země je morálně zdevastovaná a (slovy Václava Havla) rozhodně v tomto smyslu nevzkvétá, je více než evidentní. Ve společnosti vládne nespokojenost, která ovšem nevznikla pouze v posledním roce jako produkt války na Ukrajině a jejích důsledků v podobě drahých energií či inflace. Vypadá to na nespokojenost s námi samotnými - našimi životy. Napadá mne jistý paradox: Možná, je to tím, že se máme v podstatě dobře: na hlavu nám už 80 let nepadají žádné bomby, netrpíme hladem, máme kde bydlet a není nám zima (zatím). Technologie jdou dopředu, skoro vše je dnes dostupné, práci můžeme najít i dělat z pohodlí domova. Když chceme, nemusíme ani na nákup, stačí pouze funkční internet. Je o nás téměř dokonale postaráno. A přesto stále nejsme spokojeni. Chováme se k sobě bezohledně, sobecky, nevážíme si solidarity, ochoty pomoct. Sebemenší záminka je dobrá k tomu začít na sebe navzájem křičet, pokud možno pěkně zostra a sprostě, abychom to měli rychle, ale zároveň účinně za sebou. Tohle si dovolovat nebudeš, ty haj..e! Sociální sítě jsou tohoto chování přímo ukázkovým důkazem. Potoky vulgarit, intolerance a vzteklého opovržení by se nedaly přebrodit jen tak v holínkách, člověk by na to potřeboval spíš sedmimílové boty, aby ty hluboké vody marasmu překročil velkými kroky, ideálně někam až daleko za další kopec. Ale tam by zahučel do další, možná ještě hlubší bažiny.
Lidé, kteří si podobný společenský jev uvědomují a není jim lhostejný, upínají svoje naděje na změnu také k následující volbě prezidenta republiky. Téma více než aktuální, pro některé dokonce, jak jsem postřehl, už dokonce otravné. Ale co naplat, hlavu státu je potřeba zvolit, ať už se nám přímá volba líbí nebo ne. Jsem skálopevně přesvědčen, že jistý společenský marasmus se začal prohlubovat (ne rodit, už tu byl předtím, jen mírnější a méně viditelný) s nástupem Miloše Zemana na Hrad. Lidé si postupem času zvykli na všechny ty „pasy“, virózy, kalašnikovy, ale také urážky, aroganci, poučování, výsměch, shazování, dokonce i na očividný anální alpinismus největším totalitářům a autokratistům naší doby. Chování prezidenta vzali určité společenské vrstvy jako vzor. Když může on, proč ne já. Švejkování? Alibismus? Pohodlnost? Možná všechno nebo od každého trochu. Dodržování norem společenského chování, základní slušnosti se stalo jakýmsi přežitkem. Něčím, co je zbytečné, posměšné, trapné. Muselo se to projevit. A to vším, co je výše uvedeno.
V této napjaté době je tedy více než žádoucí, aby se na Hrad dostal člověk, který by vše shora popsané (a špatné) dokázal odvrhnout a začal se chovat a jednat tak, abychom na něho mohli být všichni náležitě hrdí. Aby ctil základní pravidla slušného chování a vystupování. Aby nemluvil na veřejnosti sprostě, aby vyznával férovou hru, aby se zastával slabších, aby se zasazoval za dodržování lidských práv, aby vyzýval k otevřenému dialogu, aby zklidňoval emoce a dával naději. Aby byl vlídný, empatický, ale i spravedlivý.
To vše nabízí určitě několik kandidátů, mezi největšími favority určitě Danuše Nerudová i Petr Pavel. Naproti nim Andrej Babiš nenabízí lidem kromě vlastního prospěchu (z funkce vyplývající) vůbec nic. Pouze by prohloubil již zmíněné negativismy. Z potoků marasmu by se rychle staly divoké řeky, které by s sebou vzaly i poslední zbytky všeho, co ještě bylo postaveno na zdravých základech. A to si nemůžeme dovolit.
Vyzval bych proto všechny, kterým udržení demokracie a svobody, ale také morálních hodnot jako je pravda, odvaha, solidarita a tolerance leží na srdci, aby se zamysleli i nad vlastním jednáním a zkusili být v souboji a prosazování svých favoritů nejenom upřímní k sami sobě, ale také odpovědní k budoucímu osudu a vývoji této země. Většina lidí (rozumějme voličů) funguje na sociálních sítích, denně umisťuje na své zdi pozitivní příspěvky o svých favoritech, ale zároveň i ty negativní o jejich soupeřích. Jsme ale v situaci buď anebo. Hop nebo trop. Demokracie vs.miliardář, nadto bývalý agent STB, v současné době navíc čelící soudu a obvinění za podvody. Mám dojem, že vše špatné, co Andrej Babiš stačil v jeho životě napáchat, se ani zlomkem nemůže vyrovnat tomu, čemu se věnují kritiky ostatních favoritů, v tomto případě hlavně Nerudové a Pavla. Vše zmíněné dokázali kandidáti věrohodně vysvětlit a každý soudný člověk by se nad tím měl minimálně zamyslet, než udělá závěr nebo dokonce odsudek. Některé věci jsou navíc způsobeny spíše špatným kontextem, který je právě pro sociální sítě tak typický. Jedna věta v nadpisu je často důvodem k nabití slovního praku a okamžité střelbě či novému příspěvku s negativní konotací i emotikonem. A právě tato střelba se jeví jako pálení do vlastních řad, podřezávání si větve, zavírání si vlastní cesty ke zlepšení celospolečenské situace. Od poškozeného kandidáta (často neprávem) se možná odrazují jeho potenciální voliči, ale není přeci vůbec jisté, komu nakonec a zda vůbec dají ve volbách svůj hlas.
Proto by apel k voličům měl znít - zachovejte i vy pravidla férového souboje, kroťte své emoce a myslete na to, že demokratický soupeř je sice z druhého tábora, ale v případě jeho vítězství byste měli v druhém kole podpořit jeho, protože právě on může porazit hegemonský i společenský marasmus a odstavit tak miliardářské choutky po moci na vedlejší kolej. Demokratičtí kandidáti, spojte se!
