Článek
Já se nastěhovala do Ostravy v roce1966-to co tady píšete vůbec neznám.Byt jsme dostali stabilizační od podniku.Dnes ho máme v osobním vlastnictví-dá se říct že jsme platili jen přepis na katastru.Měli jsme dvě malé děti .Byla jsem a jsem spokojena. Nábytek jsme objednali na Ostravských trzích a pomalu se zabydlovali. Z nakupováním žádné problémy Ve 3 letech jsme dostali i školku-kousek od domu je i škola Městská doprava výborná-teda tramvaje i autobusy plné.Tenkrát všichni pracovali.Pod domem samoobsluha i řezník-byli jsme mladí a nic nám nechybělo.Na Hlavní třídě bylo spousta obchodů -zahraniční potraviny v Dárkové. Jednu dobu nebyl toaletní papír -ale dělal se na Slovensku a fabrika vyhořela-ale nemůžu říct že by se nedal sehnat vůbec.Bylo to tak i s vložkama-jaké byly nám nevadilo -naše mamky to měly horší.Oblečení bylo hezké a hlavně spousta látek-skoro každá žena uměla šít tak nebyl problém.Zrovna tak muži se dovedli postarat o různé domácí opravy.Dovolené jsme měli podnikové-tábory také. Je fakt že z dovolené v Maďarsku a Německu jsme si vždy něco dovezli.Místo Tuzexu jsem měla Merkur.Ryfle mě nezajímali -chodili jsme tenkrát nastrojení a holky v sukních.V domě jsme se všichni znali-před domem bylo hřiště-muži udělali i kluziště-hrála se odbíjená.Měli jsme Mikulášskou a na konec roku si chodili přát.(teď už nemáme nic-mladí se o nic nestarají a na hřišti se scházeli darebáci a dělali kravál do noci.)Myslím že i škola nám toho dala moc-počítat umím i bez kalkulačky .Na dobré knihy jsem si ráda vystála ve čtvrtky frontu.Jsme vlastně válečná generace a život jsme měli lepší než naši rodiče.Hlavně dětství s kamarádama .Teď se trochu bojím o vnoučata a pravnoučata. Ale dali jsme to my-snad to dají i oni. A ty hloupé řeči jak bylo za socialismu špatně tak těm se jen usměju.Lidská paměť je krátká a na život můžou nadávat jen Ti co žít neumějí.
