Článek
Myslím, že se to stalo v šesté třídě. Nebo alespoň doufám, že to byla šestka, protože čím vyšší ročník by se nabízel, tím trapnější by tato historka byla. A to je i tak dost trapná.
Šli jsme se spolužákem za naší spolužačkou domů, na návštěvu… rande, nebo co to mělo být. Ano, šli jsme dva, protože sám by to ani jeden z nás nedal. To se tak tenkrát dělalo a možná, že se dělá dodnes. Na první stupni jsme do holek strkali ve frontě na obědy a vyjadřovali tím svoji náklonnost. Na druhém stupni už jsme se odvážili jít ve větší partě na nějakou zmrzlinu, nebo spolužačku doprovodit domů.
Ale vždycky v partě! Partaaa!
Takže i tenkrát jsme šli ve dvou a odvážili se dokonce k ní domů - do sklepa, na uhlí. Tam jsme seděli, říkali úplné kraviny, které jí občas rozesmály, házeli po sobě uhlí a byli neskutečně trapní. Spolužačka na nás občas vrhala vilné pohledy, tedy alespoň si to tak nějak pamatuji, ale spíš jen zoufale pozorovala naši pubertální nemožnost a pomalu ztrácela naději na něco zábavnějšího, navíc ve trojce.
Jasně, že nic nebylo a netrvalo to dlouho, nás i jí to přestalo bavit, řekli jsme si čau a šli domů.
Venku jsme s kamarádem křičeli na celou ulici, že jsme jí „měli opr..t“. V jednu chvíli jsem přistoupil ke kamarádovi zezadu a předstírajíc kopulační pohyby jsem řval „Tákle bych jí opr..l!!!“
Načež chytil kamarád zezadu mě a zařval „a já bych jí opr..l takle!!!“
Ani z toho nic nebylo. Možná to byl nějaký pubertální náznak homosexuality, ale bojím se, že tenkrát bychom vzali zavděk i jakýmkoli domácím mazlíčkem, jak to s námi házelo.
Spolužačku jsem potom několikrát potkal na třídních srazech, ale ani tam jsem nenašel odvahu a možná by to šlo…
Inu, co se v mládí naučíš – potom jako když najdeš, že?
Tak i tom je píseň „Přijede Olina“, kterou připravujeme se skupinou Sedmera na naší druhou desku.
