Jak jsme s fotovoltaickou elektrárnou neušetřili

Fotovoltaická elektrárna dnes zní jako kouzelné řešení: nižší účty, energetická soběstačnost, klid na duši při výpadcích sítě. Přesně s těmito představami jsme do toho šli i my. Realita byla ale mnohem složitější – a hlavně dražší, než jsme čekali.

Bydlíme v rodinném domě. Vodu ohříváme v bojleru, topíme částečně krbem s ventilátorem a částečně elektrickými akumulačními přímotopy. Říkáme jim „topení z kamene“ – je to krásná přírodní kamenná deska, která akumuluje teplo a hřeje ještě čtyři hodiny po vypnutí termostatu.

Dlouhodobě jsme za elektřinu platili zhruba 25 000 Kč ročně. I když přišlo obrovské zdražení energií, nás se prakticky nedotklo – měli jsme tříletou fixaci.

Jenže loni přišel zlom: nové zálohy byly vypočteny na 5 000 Kč měsíčně, tedy 60 000 Kč ročně.

A tak přišlo rozhodnutí: fotovoltaika.

Chtěli jsme snížit náklady a zároveň být alespoň částečně nezávislí při poruchách sítě. Pořídili jsme si fotovoltaické panely s bateriovým úložištěm. Vše řešila realizační firma – od projektu až po montáž.
Dne 20. 12. 2024 bylo hotovo. Elektrárna stála, baterie nabité, jen se čekalo na připojení od ČEZ.

Brzy přišla první podivná věc. Bylo nám oznámeno, že máme jističe 3×16 A a musíme doplatit 7 000 Kč, aby nám je navýšili na 3×25 A, které byly v projektu. Nakonec se ukázalo, že chyba není na naší straně – v evidenci byl zkrátka binec a vše vzniklo omylem.

Vyřešeno. Aspoň jsme si to mysleli.

Pak přišel telefonát: posíláme ještě jeden papír k podpisu, Váš ČEZ.
Elektřině nerozumíme, brali jsme to jako další byrokratický dokument. S montážní firmou jsme už vše probírali předem, takže jsme papír podepsali bez hlubšího studia složitého textu. Jednalo se ovšem o novou povinnost který začala platit od 1. 1. 2025

A právě tady se stala zásadní chyba.

Na jaře elektrárna krásně vyráběla. Měli jsme radost. Jenže po měsíci přišel e-mail: překročení rezervovaného výkonu o 4 kW.
Zrovna jsem nastoupila do nové, velmi náročné práce. Nerozuměla jsem tomu, neměla čas to řešit a e-mail nic konkrétního nevysvětloval. Tak jsem ho – bohužel – ignorovala.

Další měsíc přišel další e-mail. Překročení ještě větší.

Chtěla jsem kontaktovat firmu, která nám FVE instalovala. Jenže už neexistovala.

Až s pomocí Googlu jsem zjistila, kde je problém.
Firma nám sice připravila žádost o přetoky 10 kW a distributor s nimi na naší adrese souhlasil. Jenže v tom „posledním papíru“, který jsme bezmyšlenkovitě podepsali, bylo nelogicky uvedeno jen 5 kW.

Ale co to znamená?
Ne výkon elektrárny. Znamená to, že elektřina poslaná do sítě nesmí v žádném 15minutovém intervalu přesáhnout 5 kW. Upřímně – dodnes přesně nevím, jak si to má běžný člověk představit.

Naštěstí mi pomohlo fórum Solax. Zjistila jsem, jak odemknout Pro mód v aplikaci měniče a nastavila maximální přetoky na 4,5 kW. Od té chvíle jsme už limit nikdy nepřekročili.

Pro mě jako laika to bylo:

Na pokutách nás to stálo 25 000 Kč.
Za celé léto jsme za prodanou elektřinu dostali 2 500 Kč.

Ano, čtete správně.

Máme tarif D45 se čtyřmi hodinami drahého proudu denně. Jenže nově je to vyloženě nevýhodné.
V době drahého proudu:

Konkrétně jde o hodiny 9–10, 11–12, 13–14 a 16–17.
Když si tedy v 8 ráno napustím vanu a vyberu celý bojler, znovu je celý nahřátý až večer kolem 19. hodiny.

Když jsem se na to ptala na zákaznické lince, operátorka mi poradila, ať nám elektrikář „prostě přepojí jističe a to blokování obejde“. Prý to tak dělají všichni.

Možná. Ale mně to zní spíš jako pozvánka k další pokutě.

Fotovoltaika sama o sobě není špatná. Špatné je:

Chtěli jsme šetřit. Místo toho jsme zaplatili školné 25 tisíc korun.
A nejhorší na tom je, že pocit nejistoty a nedůvěry zůstal.

Pokud o fotovoltaice uvažujete, přečtěte každý papír, ptejte se na každý detail a nenechte se uchlácholit tím, že „to je jen formalita“. Já už vím, že žádná formalita neexistuje.