Článek
Ernest Hemingway psal o mužích, kteří vydrží cokoliv — býčí zápasy, války, moře. Jeho úsporný styl vystihuje takzvaná teorie ledovce, podle které má být na povrchu textu vidět jen zlomek toho, co spisovatel skutečně ví a cítí, zatímco zbytek zůstává skrytý pod hladinou jako většina ledovce. Ironií je, že přesně takhle fungoval i on sám — navenek drsný muž akce, uvnitř někdo, kdo roky bojoval s nemocí, o které veřejně nemluvil.
Svět ho zná jako autora Starce a moře, Sbohem armádo nebo Komu zvoní hrana, jako reportéra ze španělské občanské války a jako muže, který lovil, boxoval a pil s razancí, kterou vtiskl i svým literárním hrdinům. Tahle image „drsného chlapa“ nebyla náhoda — Hemingway ji budoval soustavně, v rozhovorech i ve způsobu, jakým žil na veřejnosti. Skutečnost byla komplikovanější.
Jeho otec Clarence Hemingway si v prosinci 1928 vzal život revolverem, zdrcený zdravotními potížemi a dluhy. Ernest tehdy své tchyni napsal, že pravděpodobně skončí stejně. Během dalších desetiletí spáchali sebevraždu i jeho sestra Ursula, bratr Leicester a o mnoho let později vnučka Margaux, modelka a herečka, která zemřela v roce 1996, přesně den před třicátým pátým výročím dědečkovy smrti.
V posledních letech života se u Hemingwaye zhoršovala deprese a objevily se i příznaky, které u lékařů na klinice Mayo vyvolaly podezření na hemochromatózu — poruchu ukládání železa v těle. Podstoupil tam opakovaně elektrošokovou terapii během léčby v letech 1960 a 1961. Terapie mu podle svědectví blízkých poškodila paměť, což jeho stav ještě zhoršilo — muž, kterého živila schopnost přesně formulovat věty, si náhle nedokázal vybavit vlastní práci.
2. července 1961 zemřel Ernest Hemingway sebevraždou ve svém domě v Ketchum ve státě Idaho. Rodina zprvu mluvila o nešťastné náhodě při čištění zbraně, pravda ale postupně vyšla najevo. Bylo mu jedenašedesát let.
Dnes, s odstupem víc než šedesáti let, čteme jeho teorii ledovce trochu jinak než generace, která ji brala čistě jako spisovatelskou techniku. Vědomí jeho soukromých obtíží ovlivňuje i to, jak jeho strohé vyprávění čteme. Není ale dokladem, že literární metodu vytvořil kvůli vlastní nemoci.
Jeho literární odkaz tím nezaniká. Znalost toho, čím procházel, mu dodává rozměr, o němž za jeho života vědělo jen málo lidí kolem něj. Jeho příběh lze číst vedle knih, nelze jím však každou jejich větu jednoduše vysvětlit.
Zdroje
