Článek
Ve filmu Deník princezny 2: Královské povinnosti z roku 2004 zazpívala Julie Andrews píseň Your Crowning Glory. Skladatel Larry Grossman ji napsal v rozsahu jediné oktávy, aby její zotavující se hlas příliš nezatížil. Pro ženu, která kdysi do Hollywoodu přišla se svým, jak sama říkala, „podivným hlasem o čtyřech oktávách“, to byl skromný návrat. Hudební supervizorka filmu Dawn Soler agentuře AP popsala, že ji Andrews nazpívala hned napoprvé a kulisáci na place měli slzy v očích.
Narodila se roku 1935 v anglickém Walton-on-Thames a první hodiny zpěvu jí dával nevlastní otec, zpěvák Ted Andrews. Od osmi let ji vedla koncertní pěvkyně, která ji učila operní repertoár i dikci. Sama Julie Andrews vzpomínala, že jí vštěpovala jednu zásadu: hlas ji podrží, pokud zůstane věrná slovům. Ve dvanácti už zpívala v londýnské revui, v osmnácti debutovala na Broadwayi a brzy tam hrála Elizu Doolittlovou v původní inscenaci My Fair Lady. Za svůj první film Mary Poppins získala Oscara. V roce 1965 následoval snímek Za zvuky hudby.
V roce 1995 se na Broadway vrátila v muzikálu Victor Victoria, divadelní verzi stejnojmenného filmu, který s ní natočil její manžel Blake Edwards. Účinkovala v něm dva roky, ale postupně začala mít potíže s hlasem. V roce 1997 tak po více než třiceti vynechaných představeních z inscenace odešla a v newyorské nemocnici Mount Sinai podstoupila operaci nezhoubného útvaru na hlasivkách. Její nevlastní dcera Jennifer Edwards uvedla, že lékaři herečce slibovali návrat ke zpěvu do šesti týdnů.
Uplynuly však dva roky a pěvecký hlas se nevracel. V prosinci 1999 proto zažalovala za zanedbání lékařské péče nemocnici i oba lékaře, kteří ji operovali, Scotta Kesslera a Jeffreyho Libina. Tvrdila, že ji zákrok připravil o schopnost zpívat a znemožnil jí nadále se věnovat profesi hudební umělkyně. Na nemocnici tak požadovala náhradu ušlých výdělků. „Zpěv byl vzácným darem a to, že nemohu zpívat, pro mě bylo zničující ranou,“ uvedla tehdy. Spor nakonec neskončil soudním rozsudkem, ale mimosoudní dohodou, jejíž finanční podmínky nebyly zveřejněny.
Od roku 2000 ji léčil bostonský chirurg Steven Zeitels. Přestože ji operoval čtyřikrát a její mluvený projev se díky němu zlepšil, zpěv jí vrátit nedokázal. Jak uvedl časopis The New Yorker, na hlasivkách přišla o příliš mnoho kmitající tkáně a zbytek ztuhl zjizvením. Právě její případ přivedl Zeitelse k hledání způsobu, jak hlasivkám vrátit pružnost, a výzkumníci k tomu účelu od herečky odebrali vzorky buněk. V rozhovoru pro americkou Akademii úspěchu v roce 2004 řekla, že zůstává optimistkou, „ale nijak velkou“. Podle svých slov dokázala vyzpívat ještě několik tónů, zpívat jako dřív už ale nemohla.
Těžiště její práce se mezitím přesunulo ke slovům. Dětské knihy psala pod jménem Julie Andrews Edwards už od sedmdesátých let a společně s dcerou Emmou Walton Hamilton jich napsala přes třicet. Napsala také dvoudílné paměti Home a Home Work a v roce 2020 s dcerou spustila podcast Julie's Library, ve kterém předčítají z dětských knih. Ve filmech Deník princezny hrála královnu. Postavy v animovaných filmech o Shrekovi nebo ve snímku Já, padouch namluvila. V seriálu Bridgertonovi namlouvá Lady Whistledown. Za tuto roli získala v roce 2025 cenu Emmy a o rok později ji, už jako devadesátiletá, získala znovu.
V srpnu 2026 pro časopis The Hollywood Reporter vysvětlila, proč už se neobjeví ve třetím díle Deníku princezny. „Nejsem úplně v důchodu, ale dělám teď jiný druh práce,“ řekla a vyjmenovala knihy, podcasty a namlouvání. Podle svých slov dává přednost práci, která nemusí být přímo před kamerou. Učitelka zpěvu jí v dětství radila, ať se spolehne na slova. Pěvecký hlas jí sice lékaři vrátit nedokázali, slova jí však zůstala.
Zdroje
