Článek
V roce 2022 odtud vedly, vedle dalších míst, útoky ruské armády na Ukrajinu. Pro některé státy je dnes situace podobná, jako byla v únoru 2022 pro Ukrajinu. Opět hrozí bezprostřední riziko invaze. Zejména baltské státy, ale také Polsko, Finsko nebo Moldavsko, se už delší dobu obávají nejhoršího.
Jaká je situace?
- Všechny státy ve výčtu níže podnikají opatření pro zvýšení obranyschopnosti v souvislosti s ruskou agresí, a to jak pomocí akvizic techniky, tak budováním obranné infrastruktury.
- Terén severovýchodní Evropy je charakterizován omezenou prostupností. S regionálními výjimkami to platí pro všechny země od Finska, přes Pobaltí, až po severovýchodní část Polska. Z tohoto důvodu je možnost nasazení těžké techniky na mnoha místech omezená.
Pro hodnocení síly jednotlivých armád je použito hodnocení Global Firepower Ranking, které hodnotí sílu armád dle síly jejích jednotlivých složek, logistiky nebo možnosti nasazení rezerv. Ukrajina je v tomto žebříčku na 20. místě, Česká republika na 53.
Uvedené délky pozemních hranic jsou orientační, všechny údaje se liší na základě používané metodiky.
Finsko
- Délka pozemní hranice s Ruskem: cca 1340 km
- Armáda: 48. místo na světě dle GFP ranking
- Terén: lesy, bažiny, jezera.
Těžko přístupný lesnatý a močálovitý terén. Z Ruské strany je infrastruktura vyvinutá prakticky jen v oblasti Leningradu. Dále na sever a východ prakticky neexistují zpevněné cesty.
Pasivní obrana: Finsko zkompletovalo 35 km ze zhruba 200km bariéry s ostnatým drátem a kamerami. Zábrana by měla oddělovat zejména finskou jihovýchodní provincii Jižní Karélie od Leningradské oblasti a ruské Karelské republiky.
Finsko v červnu odstoupilo od Ottawské úmluvy zakazující používání protipěchotních min.
Aktuálně Finsko nemá žádný funkční přechod s Ruskem z celkem sedmi silničních přechodů a dvou železničních.
Pobaltí
- Délka pozemní hranice s Ruskem celkem téměř 900 km
- Terén: jezero, lesy, bažiny, řeky, planiny
Pasivní obrana: Baltské státy se v lednu 2024 dohodly na společném projektu výstavby zábrany Baltic Defence Line. Jde o systém několika vrstev obrany: zákopů, protitankových příkopů a zábran, bunkrů a dalších obranných prvků. Každý stát realizuje vlastní úsek a plná realizace může trvat až 10 let.
Estonsko
- Délka pozemní hranice s Ruskem: 300 km
- Armáda: 107. GFP ranking
Estonsko je odděleno od Ruska z velká části řekou Narva a jezerem Peipus. Významným přechodem je most ve městě Narva. Most je uzavřen a těžce opevněn. Z obou stran mostu stojí historické pevnosti.
Estonsko plánuje výstavbu 600 bunkrů, 28 by jich mělo být dokončeno do konce roku. Výběžek Saatská bota zabíhá do ruského území a jedna ze silničních komunikací prochází na 900 metrech ruským územím, kde se nesmí zastavit pod hrozbou ruského zatčení.
Aktuálně funkční jsou dva silniční přechody z celkem pěti silničních přechodů a dvou železničních.
Lotyšsko
- Délka pozemní hranice s Ruskem: 285 km
- Armáda: 99. GFP ranking
Lotyšsko má hranici jak s Ruskem, tak s Běloruskem. Terén je přístupnější než u dříve zmiňovaných zemí. Stejně jako u Estonska je hrozbou existující infrastrukturní spojení z nedalekého téměř 200tisícového ruského města Pskov. Většina úseků plánované zábrany v rámci Baltic Defence Line by měla být hotová do konce roku 2025.
Podpis finálních dokumentů o vymezení hranic mezi Lotyšskem a Ruskem proběhl až v říjnu 2017 a stavba pohraniční infrastruktury tak byla opožděná o více než dvě dekády od formálního znovuobnovení Lotyšska. V souvislosti s projekty výstavby hranic bylo vzneseno několik obvinění z korupce a podvodů.
Aktuálně funkční jsou dva silniční přechody z celkem pěti silničních přechodů a dvou železničních.
Litva
- Délka pozemní hranice s Ruskem: 297 km
- Armáda: 88. GFP ranking
Litevská hranice s Ruskem probíhá na jihozápadní části země, kde sousedí s Kaliningradskou oblastí. Kromě toho sousedí na 679 kilometrech s Běloruskem.
Důležitým strategickým místem je Suvalský koridor na pomezí Polska, Litvy, Běloruska a Ruska, který odděluje vlastní území Rusko od jeho kaliningradské exklávy. Koridor a litevská hranice jsou zásadním místem pro možný průlom za účelem přímého spojení Ruska s Kaliningradem.
Aktuálně funkční jsou dva silniční přechody a jeden železniční z celkem pěti silničních přechodů a dvou železničních.
Polsko
- Délka společné hranice s Běloruskem: 418 km
- Armáda: 21. GFP ranking
- Terén: lesy, řeky, planiny
Polská hranice s Běloruskem představuje nejdostupnější terén v rámci celého popisovaného sektoru. Severovýchodní část tvoří zmíněný Suvalský koridor. Jde o jednu z nejrizikovějších oblastí v rámci vojenské bezpečnosti na území EU.
Část hranice tvoří polsko-běloruská bariéra, plot o délce 187 kilometrů, který byl postaven v důsledku migrační krize v roce 2021. Navzdory kamerovému systému nebo seismickým senzorům nepředstavuje plot významnou fyzickou překážku pro těžkou techniku. 13. prosince 2025 zadržela polská pohraniční stráž 130 osob a dva převaděče, kteří měli hranici nelegálně překročit vykopaným tunelem.
Polsko je jedním z největších investorů do těžké techniky, zejména korejských tanků K2, houfnic K9 a nadzvukových bojovných letounů FA-50. Zmíněné tanky K2 představují jeden z nejmodernějších typů ve své třídě, který je charakterizovaný relativně vysokou hmotností 55 tun, délkou přes 10 metrů a silným čelním pancířem se slabší ochranou zbylých částí tanku. Takto velký stroj představuje v prostředí polských polí snadno detekovatelný cíl s omezenou prostupností v náročnějším terénu. Koncepce vychází z korejských podmínek předpokládané taktiky v případě střetu se severním sousedem.
Morálka polské armády se zdá být dle projevů jejích příslušníků vysoká a neskrývají svou odhodlanost vrátit Rusku řadu historických nespravedlností. Polská společnost netrpí vnitřním rozštěpením ve vztahu k ruské agresi podobně jako zbylé země V4.
V době psaní textu byly ze sedmi silničních a pěti železničních otevřeny dva silniční a jeden železniční přechod.
Co můžeme očekávat?
- V případě rozsáhlé pozemní invaze by mělo Rusko eminentní zájem o průlom v Suvalském koridoru útokem z Běloruska. Pro snížení ztrát by se jako vhodný jevil postup územím Litvy, nikoliv Polska, u nějž by bylo možné očekávat výraznější odezvu.
- Obranná linie pobaltských států zdaleka neodpovídá ideálnímu stavu pro aktuální hrozbu. I přes tyto nedostatky by však pozemní útok, pokud by reagovaly jednotky NATO adekvátně a s dostatečným logistickým zajištěním, byl zřejmě spojen s vysokými ztrátami. Na základě zkušeností však nelze takový útok vyloučit, protože ani vysoké lidské ztráty nejsou pro Rusko překážkou pro tuto strategii.
- Ať už v případě přímé invaze, operací omezenějšího rozsahu i zachování zdánlivé pasivity se jako silně rizikové jeví využívání dronů na území pobaltských států a zapojení dalších zbraňových systémů jako konvenčního dělostřelectva a raketového vojska do cílených útoků na civilní cíle.
- Lze očekávat, že by Rusko zvolilo taktiku opotřebovávací války podobně jako to dělá na Ukrajině a používalo by taktiku teroru namířenou vůči civilistům. To by paralyzovalo infrastrukturu v pohraničních městech jako je estonská Narva nebo lotyšský Daugavpils, a především šestisettisícový litevský Vilnius vzdálený 20 kilometrů od běloruských hranic.
Co jsme nezvládli?
- Jak dokazují výše uvedená fakta, obranné linie nejsou na mnoha místech dostavené, nebo jsou nedostatečné.
- Příprava evropské obrany se stále do velké míry soustředí na zabezpečení proti fyzickému průniku pěších a mechanizovaných jednotek, a také na vzdušnou obranu. Zároveň je otázka, do jaké míry je logisticky realizovatelný velký přesun personálu a techniky v rámci zemí EU a jaká existují formální omezení pro jeho spuštění.
- Nadále zůstává nezodpovězenou otázkou, do jaké míry probíhají přípravy obrany proti nepilotovaným strojům, ať už jde o drony vzdušné, námořní, nebo pozemní. Vzhledem ke svým vztahům s Čínou dokáže Rusko hromadit tyto prostředky pro masové útoky, které dokáží přehltit obranné systémy, jako se to děje na Ukrajině.
- Investice do vývoje a výroby dronů zaostává za očekáváním bezpečnostních expertů na rozdíl od nákupu těžké techniky a letadel.
Proč se to děje?
Resort obrany je v demokratických režimech ohrožený systémovými nedostatky a také jimi v řadě těchto zemí trpí.
- Akvizice techniky do velké míry podléhá politickému zadání vzhledem ke čtyřletým/pětiletým volebním cyklům. Širší koncepce chybí, nebo je jen málokdy naplňovaná.
- Jednotlivé složky armády spolu soupeří. Je patrná tendence vybírat nejdražší techniku a vnímat ji jako nejvhodnější. Prostředky pak mohou chybět v jiných oblastech. Je třeba vybírat potřebnou techniku s ohledem na to, jakou strategii země k obraně zvolí. V případě poziční obrany postrádá smysl zohledňovat některé parametry jako je např. operační dosah, v případě obrany velkého území a potřeby přesunů je to pochopitelně naopak.
- Korupce je jeden ze systémově nejzávažnějších problémů. Akvizice velkého množství techniky znamená vysoké výdaje, což je z hlediska korupce vysoce rizikové. V případě zakázkové výroby politici často operují s tzv. cenou obvyklou, kterou u této techniky nelze objektivně určit.
- Existuje tendence investovat do velkých akvizic pro uvedený korupční prostor. Zároveň tímto dochází k systematickému zanedbávání těch složek obrany, kde hodnoty jednotlivých akvizic jsou řádově nižší, ale je jich mnoho. To znamená, že právě oblast vývoje a výroby dronů je takto ohrožena.
- Zapojení dronů a souvisejících systémů, ať už se jedná o obranu, průzkum nebo jiné účely, vyžaduje vysokou míru přípravy a koordinace. Je třeba plánování infrastruktury a logicky navazujících a překrývajících se sektorů a vrstev obrany. To vše vyžaduje systematickou práci, jak teoretickou přípravu, tak i práci v terénu.
Existují vážné pochyby, že jsme v tomto smyslu dostatečně připraveni. A také o tom, že pro to odstupující vláda udělala maximum, nebo že to ta nastupující napraví.
