Článek
Lidský mozek se vyvíjel miliony let. Jeho základní mechanismy vznikaly v prostředí, které mělo jen málo společného s dnešním světem. Naši předkové žili v malých skupinách, komunikovali tváří v tvář, pohybovali se v přírodě a informace získávali postupně, v množství, které byli schopni zpracovat.
Dnešní člověk žije v úplně jiném prostředí. Během několika minut může přijmout více informací, než kolik jich naši předkové získali za podstatnou část svého života. Smartphone, sociální sítě, internet a nyní také umělá inteligence vytvořily prostředí permanentní stimulace. Jenže schopnost technicky přijímat informace není totéž jako schopnost jim rozumět.
Stáváme se otroky vlastních podnětů
Náš mozek je evolučně nastaven na vyhledávání nových a potenciálně důležitých podnětů. V prostředí našich předků mohla nová informace znamenat potravu, nebezpečí nebo příležitost. Mozek proto automaticky obrací pozornost k nečekaným změnám v okolí. Digitální prostředí tento mechanismus využívá téměř dokonale.
Krátká videa, upozornění, nové příspěvky a nekonečné proudy obsahu přinášejí neustále nové stimuly. Každý další podnět může vyvolat očekávání odměny. Člověk proto pokračuje ve sledování, přestože si často uvědomuje, že mu konzumovaný obsah nic nepřináší.
Přestáváme být těmi, kdo si vybírají podněty, kterým věnují pozornost. Sami se stáváme jejich otroky. To má zásadní důsledky. Pozornost je totiž jedním ze základních předpokladů učení a myšlení. Pokud ji neustále přerušujeme a přesouváme od jednoho podnětu k druhému, ztrácíme možnost věnovat se jedné věci dostatečně dlouho.
Přicházíme o schopnost hluboce přemýšlet
V neuropsychologii rozlišujeme mezi povrchním a hlubokým zpracováním informací.
Povrchní zpracování znamená, že informaci zaznamenáme, ale příliš se jí nezabýváme. Přečteme nadpis, zahlédneme několik vět, prohlédneme obrázek a pokračujeme dál.
Hluboké zpracování je něco úplně jiného. Znamená přečíst text, pochopit jeho obsah, propojit nové informace s dosavadními znalostmi, přemýšlet o jejich významu a případně je konfrontovat s jinými názory. Právě takovým způsobem se vytváří skutečné porozumění.
Dnes často konzumujeme informace způsobem, který připomíná sbírání titulků. Víme, že se něco stalo, ale nedokážeme vysvětlit proč, jaké to má souvislosti a jaké argumenty stojí na opačné straně.
Umělá inteligence tento trend může ještě výrazně posílit. Namísto čtení několika zdrojů si necháme vytvořit souhrn. Namísto vlastní analýzy požádáme o interpretaci. Namísto formulování vlastního názoru dostaneme hotový argument.
Výsledkem může být paradoxní situace: člověk bude mít přístup k většímu množství informací než kdykoliv předtím, ale bude jim rozumět stále méně.
Když za nás začne přemýšlet umělá inteligence
Zásadní rozdíl mezi tradičními digitálními technologiemi a generativní umělou inteligencí spočívá v tom, že AI nepřebírá pouze distribuci informací. Může přebírat i samotné kognitivní činnosti. Dříve jsme museli formulovat věty, hledat správná slova, opravovat gramatiku a strukturovat argumenty. Dnes stačí napsat několik fragmentů a jazykový model z nich vytvoří dokonale formulovaný text.
Jazyk není pouze prostředkem komunikace. Je také nástrojem myšlení. Když formulujeme složitou myšlenku, musíme si ujasnit její strukturu, vztahy mezi jednotlivými argumenty a význam použitých pojmů. Když píšeme, současně přemýšlíme. Pokud tento proces stále častěji přenecháváme umělé inteligenci, můžeme postupně ztrácet příležitost tyto schopnosti procvičovat.
Představme si studenta, který si nechá od AI napsat seminární práci. Text může být stylisticky výborný, argumentace přehledná a jazyk bezchybný. Student však nemusí být schopen vysvětlit ani polovinu toho, co odevzdal. Vzniká tak nebezpečná iluze vzdělanosti: výsledek práce vypadá jako produkt inteligentního člověka, ale samotný proces učení mohl zcela chybět.
Inteligence se musí trénovat
Lidské kognitivní schopnosti nejsou neměnnou veličinou. Mozek je plastický orgán, který se přizpůsobuje tomu, co pravidelně děláme. Pokud se učíme cizí jazyk, procvičujeme paměť, pozornost a schopnost pracovat s gramatickými strukturami. Pokud čteme náročné texty, trénujeme porozumění, soustředění a schopnost propojovat informace. Pokud řešíme matematické nebo logické problémy, nutíme mozek hledat vlastní postupy. A pokud tyto činnosti přestaneme vykonávat, nemůžeme očekávat, že si všechny příslušné schopnosti zachovají stejnou úroveň.
Pokud se stále méně věnujeme náročným kognitivním činnostem a stále více času trávíme pasivní konzumací snadno dostupných podnětů, proč bychom měli očekávat, že naše schopnosti budou růst? Technologie nám totiž mohou ušetřit práci, ale nemohou za nás automaticky vybudovat schopnosti, které bychom si touto prací osvojili.
Člověk, který skutečně přemýšlí, se nespokojí s tím, že jeho názor je správný a názor protivníka chybný. Snaží se pochopit, z jakých předpokladů druhý člověk vychází, jaké informace má k dispozici a proč dospěl k jinému závěru.Takový přístup vyžaduje intelektuální pokoru, trpělivost a ochotu připustit vlastní omyl.
Sociální sítě nás však často vedou opačným směrem. Místo argumentů přicházejí urážky, místo diskuse nálepkování a místo snahy pochopit protistranu snaha ji porazit. Umělá inteligence může tento problém dále prohlubovat, pokud ji budeme využívat k potvrzování vlastních názorů a produkování argumentů proti těm, s nimiž nesouhlasíme.
Namísto nástroje rozšiřujícího naše poznání se tak může stát nástrojem, který nám pomáhá uzavírat se ve vlastním názorovém světě. A důsledky se netýkají pouze jednotlivce. Týkají se samotného fungování demokracie.
Demokratická společnost totiž potřebuje občany, kteří dokážou číst, rozumět argumentům, rozlišovat fakta od interpretací a především snášet existenci odlišných názorů. Pokud se veřejná debata změní na souboj emocionálních reakcí a předem připravených sloganů, její kvalita nevyhnutelně klesá.
Divergentní evoluce - budoucnost bude patřit dvěma skupinám lidí
Na jedné straně budou lidé, kteří budou technologie aktivně využívat k rozšiřování svých schopností. Budou se dál učit, číst, rozvíjet vlastní znalosti a kriticky přemýšlet. Umělá inteligence jim umožní rychleji analyzovat data, řešit složité problémy a dosahovat výsledků, které by dříve nebyly možné.
Na druhé straně může vzniknout početná skupina lidí, kteří se postupně vzdají náročnějších intelektuálních činností. Budou využívat hotová řešení, hotové texty, hotové odpovědi a hotové interpretace.
Rozdíl mezi oběma skupinami nemusí spočívat v přístupu k technologiím. Ten může být stejný. Rozhodující bude schopnost technologie používat, aniž bychom jí odevzdali vlastní myšlení.
Právě zde se může vytvořit nová forma společenské nerovnosti: nikoliv pouze mezi těmi, kteří mají přístup k moderním technologiím, a těmi, kteří ho nemají, ale mezi těmi, kteří si zachovají schopnost samostatně myslet, a těmi, kteří ji postupně přenechají algoritmům.
Více informací: Lutz Jäncke: Von der Steinzeit ins Internet, Der analoge Mensch in der digitalen Welt. 1. Aufl. 2021, 168 Seiten





