Článek
Že nám tu krávy chodí za barák okusovat listí ze stromů… že tu má pomalu každý soused v garáži letadlo… i že na tancovačky se tu chodí do mlejna, na to jsme zvyklí. Ale vloupačku, to bych tady na konci světa vážně nečekal.
Když za námi přišel pan policista na výslech, řekl jsem mu vše, co jsem věděl, abych co nejvíce pomohl k dopadení pachatele.
„Spát jsem šel asi v 00:25. Na toaletu jsem šel přesně ve 4:05 a jsem si zcela jistý, že v tu dobu jsem si nevšiml a ani jsem nezaslechl nic podezřelého.“ Doufám, že to k vyšetřování pomohlo.
Jakmile se za policistou zavřely dveře, v tu ránu jsem se proměnil v detektiva. Nainstaloval jsem kameru ke vchodu a bedlivě sledoval, co se kde šustne. Samozřejmě jsem se začal bát, aby třeba další noc nepřišli k nám. Bylo mi jasné, že dnes v noci spát nejdu, jdu chytat zloděje přímo při činu!
Moje žena měla připomínku. „Prosím tě, co by tady asi ukradli? V tak starým polorozpadlým domě? To by museli být fakt hodně zoufalí. Vždyť to nejdražší, co tu máme, je elektrická odvlhčovačka vzduchu, která váží přes 10 kg.“
Měla pravdu. Jako vždy (ani bych si nedovolil říct něco jiného, to už jsem se za těch pár let našeho soužití naučil). A tak na kamerových záznamech nemáme lupiče, ale světlušky.
