Článek
V demokratické zemi 21. století by si měli být všichni rovni. A to co do práv, tak i povinností. Jednoduše řečeno, stát by nám měl zajistit stejná práva a my na oplátku placením daní přispívat na jeho chod. Zní to logicky, ale třeba v ČR to tak není. Stejné daně totiž platí i lidé, kteří stejná práva nemají. Nemohou se vdát, oženit a nebo si třeba adoptovat dítě. Řeč je o lidech LGBT+.
Stát při tom ve skutečnosti není nic víc než instituce zajišťující pro nás různé služby, které si platíme. Politici a státní úředníci jsou tak vlastně pouze námi placení zaměstnanci zajišťující výkon těchto služeb. Rozsah a konkrétní plnění těchto služeb, stejně jako to, kolik jsme za to ochotni zaplatit, si vybíráme ve volbách.
Proč by někdo, kdo má nárok na méně služeb, měl platit stejně jako ostatní? To vskutku nevím. Situace je o to absurdnější, že většina - a v demokracii by měla rozhodovat většina - je pro zrovnoprávnění LGBT+ lidí. Naproti tomu preference strany, která tomuto nejvíce brání, se pohybují pouze kolem dvou procent a mimo jihozápad Moravy je naprosto marginální politickou silou.
Co s tím? Zkrátka, bud' garantujme všem stejná práva nebo je čas pro nějaké ty daňové úlevy. Když už máme ty různé daňové slevy na manželky či děti, proč nemít slevu na diskriminace? A proč nezkusit rovnou nulovou daň z příjmu pro LGBT+? Když už může být nulová daň na tiché víno… I ve vlastním zájmu bych ale Lidovcům doporučil spíše tu první možnost - zrovnoprávnění. V případě nějakých daňových úlev by se totiž Jurečka a spol. snadno mohli nadát situace, kdy by se k LGBT+ přihlásilo přes 90 % populace. Jsme přece v Česku, že… A mít takhle duhový stát Lidovci jistě nechtějí.
Nejen LGBT+
Problém, kdy někdo platí stejné daně, a přitom nemá stejná práva, se ale zdaleka netýká jen LGBT+ lidí. Tyká se třeba i svobodných žen, které nemají - z nějakých těžko pochopitelných důvodů - právo na umělé oplodnění. Což se opět děje v naprosto absurdní situaci, kdy ze všech stran slyšíme, jak málo se rodí dětí, že české plémě brzy vymře a nahradí nás přistěhovalci… Tyto alarmistické hlasy opět zaznívají nejvíce z národně konzervativních kruhů, tedy právě těch, které brání přístupu svobodných žen k umělému oplodnění.
Důvod, proč nemůže jít single žena na umělé oplodnění, by mě opravdu velmi zajímal a vyzývám tak někoho z politiků či úředníků ministerstva zdravotnictví, aby se nám to - klidně zde na Médiu - pokusil vysvětlit.
Do jaké Evropy chceme patřit?
Podíváme-li se na mapu práv LGBT+, nemůžeme si nevšimnout, že existuje značná korelace mezi vyspělostí a bohatstvím země a právy LGBT+. Jednoduše řečeno, bohaté, vyspělé země s dlouhou demokratickou tradicí povětšinou umožňují stejnopohlavní sňatky i adopce dětí. Naproti tomu nejrůznější postkomunistické, postsovětské či balkánské státy LGBT+ lidem některá práva odpírají. Čestnou výjimkou v bývalém východním bloku jsou pouze Estonsko a Slovinsko umožňující sňatky i adopce. Podobný vzorec sdílí i názory veřejnosti na práva LGBT+ lidí. Zatímco ve starých členských zemích EU převažuje podpora rovnoprávnosti, v těch nových je to horší.
Zajímavým případem je pak Česká republika. U nás totiž 54 % obyvatel podporuje zrovnoprávnění (sňatky a adopce), ale ani jedno stále není…
Co s tím? Za rok a kousek máme volby a řada stran bude zrovnoprávnění LGBT+ lidí mít ve svých volebních programech, takže stačí vybrat tu správnou stranu. Trochu těžší to budou mít voliči SPOLU. Ti budou muset pořádně kroužkovat, aby eliminovali Lidovce, kteří navíc na koalici SPOLU neskutečně parazitují. Při preferencích 2 % mají neuvěřitelných 23 mandátů, přičemž jejich preferencím by odpovídalo tak 4 až 5 křesel.
Přístup k menšinám ukazuje na celkovou vyspělost společnosti a tím, jestli dáme či nedáme stejná práva LGBT+ lidem, ukážeme, do jaké Evropy patříme.
