Článek
V ruské televizi pravidelně řeší, na která evropská města hodit atomovku.[1] Zpráv o možném konfliktu mezi NATO a Ruskem stále přibývá, a to i v seriózních médiích.[2] Naposled vydal zprávu renomovaný Institut pro výzkum války.[3] Nechme ale dalšího strašení.
Faktem je, že bezpečnostní situace v Evropě je nejhorší od 2. světové války. Jak jsme ale viděli za COVIDu, nebezpečí nečíhá jen v podobě možné války. Situací, kdy vám znalost toho, jak se zachovat, může zachránit život, je ale více. Stačí jen vzpomenout na předvánoční tragédii na Filozofické fakultě.
Víte ale, co v které krizové situaci dělat? Tušíte například, kde je nejbližší kryt? Máte doma zásoby jídla a nějaké vybavení pro krizové situace? Pokud jste na tyto otázky odpověděli ne, nebojte, nejste totiž sami. Podle rozsáhlého dotazníkového šetření zadaném NKÚ, kterého se účastnilo skoro padesát tisíc lidé, neví, co dělat v krizových situacích, 80 % Čechů. Kontrola NKÚ, o které hovořil na Českém rozhlase Prezident NKÚ Miloslav Kala, navíc ukázala další věc.[4] A ta je ještě mnohem znepokojivější. To, že na krizové situace není připravena ani naše země a vláda. Nevíte-li, kde máte nejbližší kryt, nezoufejte. Kryty máme pouze pro tři procenta populace, takže i pokud byste věděli, nejspíše se tam stejně nevejdete. Webové stránky, které by vám v případě nutnosti sloužily jako průvodce, neexistují. Branná výchova byla zrušena a už se v žádné podobě neobnovila. Doporučení anebo dokonce nařízení, co mít povinně doma, žádná nejsou….
To jsme od revoluce zažili dvě tisícileté vody, tornádo, ČR patří mezi velkého producenta chemikálií a chemičky máme opravdu na každém rohu, k tomu šest jaderných reaktorů v elektrárnách, další výzkumné. V minulém století jsme navíc zažili dvě cizí invaze a několik revolucí…
Prostě pravděpodobnost, že dojde k průmyslové havárii, přírodní katastrofě, teroristickému útoku či snad válce, není vůbec malá. A je dost velká na to, aby někomu ve vládě stálo za to připravit alespoň ty webové stránky, kde by byly popsány všechny myslitelné krizové situace a návod co dělat. Lidem by se mělo důrazně doporučit si stránky prostudovat a třeba vytisknout, protože v některých krizových situací je dost pravděpodobné, že nepůjde proud, internet, či obojí. Seznam toho, co mít doma za specifické věci (třeba respirátor, jódové tablety, svítilnu na baterky, rádio na baterky…), kolik a jaké potraviny, či co mít v domácí lékárničce, by se opravdu hodil. Dost by mě uklidnilo taky ujištění, že vláda má vůbec nějaký plán, co v krizové situaci dělat a jak zemi řídit, a že třeba zase neskončí unesená v Moskvě jako v roce 1968. Třeba zveřejnění nějaké části takového plánu – nepodléhající utajení – by určitě pomohlo. Ujištění, že v hmotných rezervách státu jsou věci, které nám opravdu pomůžou a jejich tam dost, by také potěšilo.
Takováto míra nepřipravenosti je v mezinárodním srovnání docela unikátní
V ČR se s oblibou utěšujeme tím, že jinde je to podobné nebo ještě horší. To je v tomto případě hloupé hned ze dvou důvodů. Jednak to není pravda a pak, utěšovat se v situaci, kdy mi jde o život, tím, že jinde je to horší, je docela absurdní.
Míra připravenosti na krize a extrémní situace je totiž v řadě zemí daleko lepší než u nás. Ve Švédsku posílá vláda do každé domácnosti před volbami spolu s hlasovacími lístky brožurku s návodem, co dělat v krizových situacích, a v sousedním Finsku je povinné u nových budov stavět kryty. Ve Švýcarsku musí mít domy s více než 38 pokoji kryt automaticky a vláda drží obrovské zásoby potravin a léků. Celá řada zemí má webové stránky s pokyny, co v jaké krizové situaci dělat, a zároveň doporučuje či přímo nařizuje lidem, na kolik dní mít zásoby jídla. Lépe fungují i informační toky. Když jsem hned první noc v USA zažil přechod hurikánu, na můj mobil s českou simkou začaly okamžitě chodit smsky v angličtině a španělštině s informacemi, co se děje a co dělat. Při obdržení těchto zpráv navíc mobil vydával jakýsi šílený, výstražným zvuk, který by vzbudil i mrtvého. O existenci této funkce v mém mobilu jsem do té doby neměl tušení. Lepší systém civilní obrany, než u nás mají leckde, třeba i v Chile a o Japonsku, Taiwanu či Izraeli nemluvě.
Svět prostě není bezpečné místo a každý život končí smrtí. Ať se nám to líbí nebo ne, je to tak. Nebezpečí je všude plno a žádné zákony, normy, vyhlášky, kvóty spolu s úředníky a kontrolory nebezpečí nikdy úplně nezruší. Dobrá zpráva je, že na většinu krizových situací se můžeme připravit, a to jak materiálně, znalostně, tak i psychicky. Prostě přiznat si, že hrozby existují, vědět, jak jim čelit, a být na to připraven, je jediný správný postup. Od vlády a úřadů bych čekal, že nám poskytnou dostatek informací, ve strategických rezervách bude dost skutečně potřebného vybavení, a taky že sama vláda v krizové situaci nezkolabuje.
Nezapomeňte hlasovat v anketách úplně dole!
Odkazy a užitečné zdroje
Zmiňovaný rozhovor s prezidentem NKÚ Miloslavem Kalou v Českém rozhlase, který rozhodně stojí za poslech:
CÍLEK, Václav et al. Ruka noci podaná: základy rodinné a krizové připravenosti. Nové, rozšířené vydání. Praha: Dokořán, 2023.
[1] https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-u-solovjova-diskutovali-o-tom-jaka-evropska-mesta-by-se-mela-vybombardovat-40463189
[3] https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-i-vlivny-institut-varuje-pred-valkou-ruska-s-nato-dukazy-lezi-v-ekonomice-248345
[4] https://www.irozhlas.cz/ekonomika/kala-ohromilo-nas-ze-lide-vubec-nevi-co-delat-v-krizi-ci-ohrozeni-zeme-stat_2404021400_vik
