Článek
Karlínská kasárna bývala jedinečným prostorem, oázou svobody v dnešním přeregulováném světě plném norem a zákazů. Pořádaly se zde koncerty, fungovalo letní kino, ale byly zde i v centru jinak naprosto nevídané věci jako ohniště či prostor pro beach volejbal, a také skvělé dětské hřiště. Kasárna fungovala léta, jejich věhlas se šířil i mimo hlavní město a dostaly se i do turistických průvodců. Jenže hrstce místních byla kasárna trnem v oku. Opakovaně si stěžovali na údajný hluk a to i přesto, že řadu námitek provozovatelé okamžitě vyřešili a byli ochotni k řadě dalších ústupků. Stěžovatelům ale pomohla byrokracie. K uzavření kasáren nakonec stačila právní klička s nesprávnou kolaudací. Ukázalo se totiž, že kasárna nemají to správné kolaudační razítko a byla tak stavebním úřadem uzavřena ze dne na den. Jen pro kontext, tunel Blanka otevřený v roce 2015 získal kolaudaci „už“ v roce 2022! Nicméně hned v následujícím roce mu ji soud opět zrušil a definitivně ji získal až letos v lednu, tedy deset let od otevření…
Česko bez hluku? Spíše Česko bez kultury
Za uzavřením kasáren stojí protihlukový aktivista Miloš Závora, hlavní tvář iniciativy Česko bez hluku. Člověk by si řekl, že taková iniciativa je chvályhodná, přece jen hluku ze silnic, dálnic, nejrůznějších logistický center a průmyslových provozů je hodně. Ale pozor, iniciativa pana Závory se zaměřuje výhradně na hluk z hudebních akcí. Trnem v oku jsou mu různé festivaly a hudební kluby. Na jeho stránkách se to přímo hemží informacemi, kde už se mu povedlo co zakázat, a hlavně je zde přehršel zpráv o podobných zákazech po celém světě.
Celé to vypadá, že pan Závora zkrátka nemá rád muziku a Česko chce změnit v půlnoční království z oné pohádky, kde také zakázali zpívat. Měl bych ale pro pana Závoru řešení. Ono totiž jedno takové půlnoční království existuje i v dnešním světě. Není to sice úplně království, ale jen emirát… Konkrétně Afghánský islámský emirát. Vládnoucí Tálibán zde totiž veškeré provozování hudby zakázal. Má-li pan Závora problém pouze se sólovým ženským zpěvem, tak je možné doporučit ještě Írán. Pokud by snad neměl pan Závora na přesídlení do Afghánistánu - země hudby prosté - dost prostředků, rádi se na něj složíme.
Kdo si vlastně stěžoval?
Zajímavé je, že stěžovatelé se dají doslova spočítat na prstech jedné ruky. Jde o dva místní obyvatele, kteří si najali pana Závoru. Svou stížnost nedoložili ani ověřenými podpisy jiných obyvatel, kteří by se pod jejich názor podepsali. Jako reakce na tento stav nyní vznikla iniciativa místních rezidentů, kteří bydlí v bezprostředním okolí Kasáren Karlín, kde se formou čestného prohlášení obracejí na orgány státní správy s prohlášením, že Kasárna je nejen citelně nerušila, ale naopak je všichni postrádají. Ve svém prohlášení doslova píší: „I přes občasné hlukové zatížení, ke kterému docházelo, hodnotíme přínos Kasáren jako výrazně převažující nad negativy a sledujeme jako občané se smutkem, že agresivní rétorika zhruba dvou obyvatel může ovlivnit postoje úřadů.“ Kasáren se veřejně formou prohlášení zastala i místní základní škola (Smysluplná škola Lyčkovo náměstí), které provozovatelé Kasáren poskytovali zdarma prostor pro odpolední školní družinu a školku (tedy se zde vystřídala za poslední 4 roky až stovka dětí týdně.
Je dobré připomenout, že Kasárna nebyla žádná „pivní zahrádka“, ale místo, kde odpoledne trávily především rodiny s dětmi, aniž by je někdo nutil k využívání místního občerstvení, nebo jim zamezoval donesení vlastního jídla. Atmosféra Kasáren umožňovala zažívat i běžné všední odpoledne po práci či škole nevšedně. Místní rezidenti se shodují, že jim nejde o to, mít „jít kam na pivo“, ale mít znovu místo setkání, kultury, svobody a radosti.
Neberme lidem práci a šetřeme penězi daňových poplatníků
Celá kauza Kasáren Karlín má i podstatný ekonomický aspekt. Kasárna totiž dávala práci stovce stálých a padesátce sezónních zaměstnancům, což není vůbec málo. Pracovalo zde prostě o dost více lidí, než kolik si stěžovalo. Provozovatelé navíc na vlastní náklady areál zvelebovali a udržovali, a ještě k tomu zajišťovali ostrahu objektu. Bude-li areál trvale uzavřen, ostrahu bude muset platit hlavní město a nejde zrovna o malou částku - dva a čtvrt milionu ročně. Pražský magistrát sice do budoucna počítá s rekonstrukcí objektu a aktuálně zadal studii možného využití. Mezi studií a začátkem rekonstrukce ale jistě uplyne mnoho let a pokud se o areál nebude nikdo starat, může se to projevit na jeho stavu i na ceně chystané rekonstrukce. Nemluvě o tom, že areál lákal i zahraniční turisty přinášející peníze do naší ekonomiky.
Chci kasárna zpět! Co pro to můžu udělat?
Celá kauza aktuálně tak nějak zamrzla na úřadech stále řešících onu nešťastnou kolaudaci. Měsíce plynou a stále se nic neděje. Provozovatelům kasáren navíc docházejí peníze a jsou v neustálé nejistotě, kdy a jestli vůbec otevřou.
Myslím, že je čas se obrátit na naše zvolené zástupce, aby vyvinuli patřičný tlak a přiměli úředníky konečně jednat.
Jak na to? Je to snadné. Sedněte k počítači a napište svému poslanci, senátorovi, zastupiteli městské části i na magistrátu a vyjádřete své rozhořčení s pomalým řešením celé záležitosti.
Letos je volební rok a politici budou výjimečně mnohem více naslouchat.
Pokud jste ještě nepodepsali petici za kasárna, učiňte tak zde:
V neposlední řadě Vám budou provozovatelé moc vděční za jakýkoliv příspěvek na provoz.
Braňme si svobodu, dokud ještě nějakou máme
V obecnější rovině je vlastně boj o Kasárna Karlín bojem za rychle se zmenšující svobodu. Zatímco ostrůvků svobody a kreativity rychle ubývá, zákazů, nařízení, regulací a norem všeho druhu kvapem přibývá. Můžeme se snadno dočkat situace, kdy bude vše buď privátní, nebo naprosto sešněrované regulacemi a hudbu si budeme moci pouštět pouze doma a nejlépe jen do sluchátek.
Petice a možnost přispět provozovatelům
Odkazy
