Hlavní obsah
Lidé a společnost

Kokain i do Vaší lékárny? V Brně jako v Bernu. Legalizujeme tvrdé drogy?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Jakub Kocurek

Dobré ráno, Brno! Když jste to přehnali se Starobrnem či tichým vínem a potřebujete vzpruhu… (vitamin C v prášku)

Aktualizováno

Humorná glosa o neveselém tématu zasluhujícím celospolečenskou debatu. Byli byste pro nějakou formu dekriminalizace tvrdých drog? Hlasujte v anketě pod článkem.

Článek

V létě jsem natrefil při brouzdání médii na tři zprávy. Jedna mě zaujala, druhá škodolibě pobavila a třetí mě rozesmutnila. Nakonec se spojily do jedné lajny a daly vzniknout této glose.

„Ve švýcarském Bernu se bude prodávat kokain. Legálně“hlásá titulek Novinek.cz.[1] O velmi specifické, liberální a především nerestriktivní švýcarské politice vůči drogám jsem četl už dávno[2] a vždy mi přišla sympatická. Zprávě jsem ale nevěnoval zvláštní pozornost a vynořila se mi z paměti až v souvislosti s kauzou brněnské primátorky Vaňkové. Brno a Bern, rozdíl jen v jedné samohlásce a pravda trochu jinak to tam vypadá.

„Primátorka Brna na fotce s bílým práškem. Připustila, že snímek může být pravý“ informují Seznam zprávy.[3]

Zatímco její předchůdce v úřadu se na billboardech chlubil tím, co má v mobilu – číslo na Andreje samozřejmě.[4] Vaňková se předvedla tím, co měla na mobilu – nalajnováno, jak na hřišti Zbrojovky. Musím se přiznat, že mě tato kauza škodolibě pobavila, jelikož jen potvrdila mé přesvědčení, že za konzervativismem je skryto mnoho pokrytectví. Přístup jejich stranických kolegů mě v tom dále utvrdil. Ti se Vaňkové překvapivě zastávali, což je od lidí – z nichž řada je i proti legalizaci obyčejného konopí – dosti překvapivé.[5] Nějak bych čekal, že tohle musí být pro konzervativní stranu hájící tradiční hodnoty, jak se říká, a příznačně pro toto téma, přes čáru. Někdo nám tu káže vodu a pije víno, ať už tiché, či šumivé, chtělo by se říci. Vaňková dokonce nedostala od premiéra ani žlutou kartu,[6] tak jako její rovněž brněnský kolega Blažek za své zcela náhodné a nečekané posezení se starým kamarádem do deště Nejedlým. Mohla za tím být obava, k čemu by paní primátorka žlutou plastovou kartičku o něco větší než kreditka používala. Možná by premiér kvůli nepřehlednosti situace a velkému množství lajn na hřišti (mobilu) potřeboval konzultovat videorozhodčího, který incident bohužel nezaznamenal. Nebo je Fiala prostě příliš měkký sudí, jelikož i Don Pablo by si zasloužil minimálně tmavě žlutou s červeným nádechem. A třeba je za tím vším jen magické fluidum města spojující všechny tři aktéry.

„Než si paní primátorka zase šňupne“ pojmenoval svůj brilantní článek v internetovém Deníku Referendum (sídlícím v Brně) Petr Jedlička.[7] Ukazuje zde, jaké utrpení, a to často zcela nevinných lidí, stojí za drogovým byznysem a to před tím, než si někdo vůbec dá lajnu. Když mluvíme o utrpení, které drogy přinášejí, většina lidí si totiž automaticky představí špinavou smažku ležící na kartonu na ulici. Ale jsou tu i ty druhé oběti drog. Lidé v rozvojovém světě a nejen tam. Ti většinou drogy neužívají, ale jsou do drogového byznysu často proti své vůli zataženi ve všech fázích od ilegálního pěstování přes pašování až po distribuci. Petr Jedlička mluví ve svém článku o otrocké práci, mučení, přestřelkách gangů i nucené prostituci. Článek se zaměřuje primárně na kokain, ale násilí a utrpení je spojeno i s dalšími drogami, které často živí vojenské konflikty či teroristické skupiny. Heroin v Afghánistánu či Captagon sponzorující válku v Sýrii[8] budiž dobrým příkladem.

Zahajme celospolečenskou diskuzi o formě dekriminalizace tvrdých drog

Hned na úvod chci říci, že nejsem adiktolog ani expert na legislativu ve Švýcarsku či jinde. Proto se v dalším podržím spíše ducha či filosofie švýcarského přístupu, který by určitě stál za debatu.

Závislý člověk si prostě dávku dát musí a taky si ji dá. Majetek a úspory už asi dávno prosmažil, práci nemá (kdo chce zaměstnávat smažky, že), ale jsou tu naštěstí další možnosti, krádeže, loupeže či prostituce. Takže čistě z laického pohledu a perspektivy zdravého selského rozumu mi přijde lepší, levnější a pro společnost mnohem výhodnější osobám těžce závislým na tvrdých drogách dávky vydávat ve specializovaných centrech, kde by si je mohli i aplikovat. Dostali by drogu čistou, neředěnou nějakým zdraví škodlivým sajrajtem. Šlehnout si budou moct čistou jehlou, kterou po aplikaci rovnou na místě vyhodí. Kriminální struktury přijdou o část příjmů, v temných koutech měst se bude válet méně stříkaček a poklesne kriminalita. Na narkomany bude navíc možné v centrech edukačně působit, nabízet léčbu, psychologickou pomoc či testy na HIV či hepatitidy. Vlastně mi přijde, že o zřízení takovýchto center, která bychom mohli hezky česky nazývat šlehárny či smažírny ani není potřeba diskutovat. Přesněji řečeno, diskutovat by se nemělo jestli, ale spíše jak to v praxi realizovat. Kde je třeba je umístit a taky jak je označit, aby do nich nechodili zájemci o katův šleh či smažák.

Kokain i do vaší lékárny?

Samozřejmě i jako laik vím, že velká část peněz do drogového byznysu přitéká z kapes rekreačních uživatelů. Což bude platit zejména u drahého kokainu. A tady se vracíme zpátky do Bernu. Prostě se tu nabízí možnost prodávat kokain v lékárnách, jako se na to chystají ve švýcarském hlavním městě. Tyto lékárny bychom pak mohly nazývat lékárny s rozšířeným sortimentem či lékárny s benefity. Ať si nakonec každý dělá s životem, co chce. Jestli je to dobrý nápad, teda fakt nevím. Ale je tu jeden silný argument proti a několik pro. Jak to tady bude proboha vypadat! To budou všichni furt sjetý! Musí nad nápadem prodávat kokain v lékárnách pohoršeně zvolat leckterý zejména konzervativní občan. A tato zvolání z řad konzervativců možná vzhledem ke kauze Vaňková, nejsou jen morální panikou. Nevím, jak by to vypadalo a vlastně by mě především zajímal názor adiktologů a hlavně, jak to bude vypadat v Bernu. Přece jen vysoká cena, ilegalita, spojení se zločinem, riziko naředění může část konzumentů odrazovat, jiným ale může punc zakázaného ovoce připadat naopak cool. Jsou tu ale i závažné argumenty pro. Pokud by si všichni kokainu chtiví zájemci kupovali dávky v lékárnách, rázem by zmizely ilegální plantáže, laboratoře v džunglích, překupníci, pašeráci i dealeři a spolu s tím by zmizelo i spoustu násilí a utrpení a drogami rozvrácené země v Latinské Americe by se mohly začít normálně rozvíjet. Navíc by takové řešení minimálně na podvědomé rovině kokain „odkouzlilo“ a uživatelům naznačilo, co jsou zač. Přece jen do lékáren normálně chodí nemocní lidé pro léky a být v dnešní době nemocný není moc cool.

Anketa

Jaký přístup k tvrdým drogám byste preferovali Vy?
Vydával/a bych těžkým narkomanům dávky ve smažírnách/šlehárnách.
10 %
Tvrdé drogy bych normálně prodával/a v některých lékárnách.
70 %
Nechal/a bych to, jak to je.
0 %
Vyhlásil/a bych drogám válku.
16,7 %
Teď nevím. Ale zahulíme, uvidíme…
3,3 %
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 30 čtenářů.

Tuto vážnou část/pasáž bych uzavřel úvahou, zda bychom přece jen neměli prodávat drogy v lékárnách a to bez ohledu na to, jak to bude u nás vypadat. Svět – kde se od každého čeká, že se bude neustále usmívat a zároveň tvářit jako mistr světa, který nemůže ráno dospat, aby mohl v open spacu dělat nějaký bullshit job [9] a zvyšovat tak HDP a po práci zběsile nakupovat a konzumovat, aby zaplatil státu co nejvíce na DPH – jsme si prostě stvořili my tady na západě. A tento konzumní, extrémně soutěživý, na výkon a neustálý růst orientovaný svět okořeněný notnou dávkou předstírání hodně lidí bez drog jednoduše nezvládá. Je prostě otázka, zda bychom si to neměli takříkajíc vyžrat u nás doma a ne to ve formě s drogami spojeného násilí a utrpení outsourcovat do třetích zemí.

Ať už se rozhodneme vydávat drogy notorickým narkomanům, či je dokonce prodávat v lékárnách, už teď je jasné, kde by to mělo všechno začít a jak by to mělo vypadat. Pilotní projekt šlehárny/smažírny, nebo dokonce lékárny s benefity/rozšířeným sortimentem by se měl realizovat samozřejmě v Brně. Slavnostního otevření by se zhostila sama paní primátorka Vaňková, která by přestřihla slavnostní pásku samozřejmě bílé barvy. Mohla by si pak odnést brožurku s informacemi o rizicích závislostí a kontakty na odbornou pomoc. Hudební doprovod by mohla obstarat kapela Vanessa, proslulá legendárním šňupáním kokainu z Bible v pořadu Tečka páteční noci z roku 2013, vysílaném – jak jinak – z brněnského studia ČT.[10] Zaznít by měla především jejich píseň Mr 4/8[11] o jednom hradním a konzervativním pokrytci, který si také uměl dát zcela neprotokolárně do nosu.[12]

[8] Captagonu a válce v Sýrii se dlouhodobě věnují novináři Al Jazeery

[9] Viz legendární kniha neméně legendárního americko-britského antropologa: GRAEBER, David. Bullshit jobs: a theory. London: Penguin Books, 2019. ISBN 978-0-141-98347-9.

[10] Video inkriminovaného pořadu. Ona scéna je na 11:36. Pořad stojí za vidění celý (zajímaví hosté a i Samir po úvodním vybouření zajímavě povídá). Je i v archivu ČT, kde je ale jeho přehrávání blokováno. Možná se to za nového ředitele změní, Souček je přece taky z Brna. https://www.youtube.com/watch?v=UDSss7n-kmE

[11] POZOR: Nevhodné pro děti do 18 let a konzervativce jakéhokoli věku!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz