Článek
Přesně před padesáti lety 22. 3. 1974 padla první klapka legendárního seriálu 30 případů majora Zemana. Stalo se tak na zámku Líšno u Benešova a točily se scény k dílu Vyznavači ohně.
Major Zeman byl typický normalizační seriál a dalo by se čekat, že po revoluci upadne v zapomnění. Jenže se tak nestalo a naopak se z něj stal tak trochu kult. Má vlastní fanklub, byl opakovaně vysílán v televizi, je celý k dispozici na Youtube a počty přehrání nejsou vůbec malé. Seriál hlavně vstoupil i do populární kultury. Některé jeho příběhy zpracoval Kája Saudek jako komiks,[1] ústřední melodii znělky kreativně zpracovala skupina Vltava,[2]v legendární České sodě byly sekvence z tohoto seriálu s oblibou používány. Seriál ale také budil a stále budí kontroverze a také přitahuje pozornost. Jeho první porevoluční uvedení v roce na 1999 na ČT přitáhlo k obrazovkám nejen milióny diváků, ale také žalobu organizací sdružujících politické vězně.
Proč je Major Zeman tak kontroverzní? A proč získal skoro kultovní status na rozdíl od dalších normalizačních seriálových agitek, jako byl Okres na severu, Žena za pultem, Plechová kavalérie a další? Důvodů je celá řada.
SNBák kráčející dějinami v doprovodu hereckých hvězd
Proč se Majoru Zemanovi podařilo vystoupit z řady ostatních normalizačních telenovel a proč stále vyvolává kontroverze? Začněme od konce. Jednoduše jde prostě o normalizační komunistickou agitku někdy zcela explicitní, jindy podprahovou. Nejlepším příkladem toho, jak je seriál politický a jak strašné věci hájí, je díl Studna, kterému věnuji závěrečnou pasáž článku.
Ale zpět k té popularitě. Důvodů je vícero. Buďme upřímní, seriál není vůbec špatně zrežírovaný. Jiří Sequens byl poměrně zdatný režisér a zejména seriálová tvorba mu prostě šla. Povedlo se i obsazení hlavního hrdiny. Poctivý, spravedlivý, trochu přísný, ale vlastně dobrácký major Vladimíru Brabcovi sednul. Do seriálu byla navíc obsazena celá plejáda hereckých hvězd. Někteří – Čepek, Hanzlík, Hadrbolcová - hrát odmítli a to tedy všechna čest. U některých herců přestavujících v seriálu záporáky mám ale trochu podezření, že si záporné role užívali a brali to trochu jako odboj. Třeba takový Jiří Lábus coby androšská mánička a feťák Borůvka v díle Mimikry je dokonalý.
Další důvod je, že se na seriálu vůbec nešetřilo, platilo si ho ministerstvo vnitra, které zasahovalo do natáčení. Takže tu máme hodně exteriérových scén, spoustu různých často zajímavých lokací, hodně herců i komparzistů. Některé díly se točily i v zahraničí (Východní Německo). Specifickou kapitolou a vlastně vrcholem tohoto přístupu jsou díly Rukojmí v Bella Vista a Poselství z neznámé země natočené dokonce na Kubě. Oba díly jsou zjevnou snahou o československou Bondovku a také rekreaci pro celý štáb v Karibiku. To druhé se povedlo, Bondovka tedy moc ne.
Seriál není rozprostraněný jen v prostoru, ale i v čase. Pokrývá třicet aktivních let Zemanova života. A skrze jeho životní dráhu je divákům vlastně vyprávěna soudobá historie od konce druhé války po „normalizační idylu“. Zeman se tak stává jakýmsi průvodcem, který nás vede skrze dějiny a ideově správně nám je vykládá. Vlastně nám jako správný SNBák nasadí ideologická želízka a ukáže nám vše pro režim důležité od porážky nacismu, přes rok 48, „zmatky“ 68 až po normalizaci, která je vlastně vítězstvím systému a Zeman tak může jít do důchodu. V jednotlivých dílech se vypořádává postupně se všemi nepřáteli socialistického zřízení: kapitalisty, Sudeťáky, Banderovci, šmelináři, bratry Mašíny, převaděči, církví, šlechtou, undergroundem, západními špiony a pražským jarem a samozřejmě také s opravdovými zločinci. Právě to, že jsou v seriálu řešeny i skutečné zločiny, byť často nejrůzněji upravené a ideologicky přetransformované pro potřeby seriálu, opět přidává na divácké atraktivitě. Zeman navíc v rámci vyšetřování navštěvuje nejrůznější profesní a sociální prostředí, a seriál tak představuje řez napříč celou společností. Dává divákům nahlédnout do pro ně neznámých a mnohdy netušených vrstev a skupin společnosti od elit až po galérku. Souhrnně řečeno, je to daleko pestřejší a barvitější mozaika postav, prostředí a událostí než konkurenční seriály jako je Žena za pultem, Muž na radnici či Okres na severu. Ukazovat nedávnou historii skrze reálné kriminální případy je prostě z propagandistického hlediska mnohem chytřejší než seriál, kde parta strejců na národním výboru v jakési sudetské díře řeší jak zbourat památky a postavit místo nich paneláky.
Seriál má ale i spoustu slabých stránek a to teď nemyslím ideologii. Řekl bych režie dobrá, scénáře horší. Na scénářích k jednotlivým dílům se podílela celá řada lidí a jde navíc často o adaptované látky. Výsledkem je značná rozkolísanost kvality jednotlivých dílů, co do zápletky, míry propagandy, logičnosti i výstavby dialogů.
Studna, nejslavnější díl, je skutečná ideologická žumpa
Za komunismu jsem majora Zemana neviděl a poprvé jsem všechny díly zhlédl coby gymnazista až v roce 1999 i s vysvětlujícími dokumenty (Třicet návratů). Nijak jsem nepochyboval, že je to bolševická agitka a tento názor jsem hájil v diskuzích se známými a přáteli. Hodně lidí říkalo: „Jasně, je to agitka, spoustu dílů je úplně blbých, ale Studna, to je skvělá kriminálka a horor.“ Vlastně jsem to tehdy tak trochu přijal a dále se Zemanem nezabýval. Až za COVIDu jsem viděl hodně dílů znovu. Mezi nimi také Studnu a musel jsem uznat, že je to fakt horor. Nemyslím ale tragický příběh Brůnových, nýbrž neuvěřitelné politické dialogy, které se vinou jak červená nit celým dílem. Studna je totiž tvůrci zasazena do roku 1969 a na pozadí skutečné šokující vraždy, která nedá spát řadě záhadologů dodnes, se řeší pražské jaro a taky invaze „spřátelených armád“ z roku 1968. Zeman v sérii dialogů pomocníkem VB z Hájice Maštalířem glosují události roku 1968.
Maštalíř: „Loni v osmašedesátým mi vytloukli okna. Všude bylo vápnem napsáno Maštalíř je fízl. Pověste ho. Bůh ví, jak by to se mnou bylo dopadlo, kdyby nebyli přišli.“ (15:35)
Maštalíř: „Já se vůbec za tu dobu nechci nikomu mstít. Proč taky. Nemůžeš se mstít nemocnýmu, kterej v horečce vykřikoval a dělal nesmysly. Je třeba spíše hledat a trestat toho, kdo ho nakazil a kdo mu tu horečku způsobil. … Mě je jenom líto, že lidem z tý doby zůstalo něco ošklivýho v srdci.“ (45:25)
Zeman: „Jo, kamaráde, dá nám to ještě asi dost práce, než uklidíme ten svinčík po těch loňských nesmyslech a zmatcích. Snad to dokážeme.“ (1:12:03)
Prostě pražské jaro bylo podle tvůrců seriálu nesmysl, zmatek, který nadělal svinčík a ještě lidem nechalo něco ošklivýho v srdci. Ještě, že přišli a teď je čas, aby ti správní soudruzi udělali pořádek. Zeman se také v závěru dílu vrací zpět do své funkce, ze které byl za těch „zmatků“ vyhozen. Aby bylo všem jasné, o čem je v tomto díle řeč, přichází následující dialog mezi navrátivším se Zemanem a Mirkem Stejskalem, který ho „za těch zmatků“ nahradil:
Stejskal: „…No, že prej zasedá ÚV, nějaký velký tóčo. Dubček prej padl.“ (1:13:17)
To, že přímo zazní jméno nějakého politika, je pro seriál dost neobvyklé a ukazuje to na význam, který tvůrci přikládali „správnému“ pochopení tohoto dílu.
Studna je sice působivý díl a to především povahou popisovaného zločinu, jinak je to ale naprosto neuvěřitelná politická agitka. Je zde totálně dehonestováno pražské jaro, omlouvána okupace naší země cizími armádami a legitimizovány normalizační čistky.
Vysílat, či zakázat?
Jak se Zemanem a podobnými seriály naložit? Neměly by se snad zakázat? Domnívám se, že ne. A myslím, že by je nemusely ani vysílat televize. Nechme je prostě veřejně dostupné a zdarma někde na internetu a použijme je jako ukázku toho, jak vypadala naše nedávná minulost. Lidí, kteří tuto dobu nezažili, je totiž rok od roku více. Například jako pomůcka při výuce dějepisu můžou posloužit skvěle.
Anketa
Anketa
Odkazy a zdroje
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/215452801400032/
[1] SAUDEK, Karel. Major Zeman a jeho 6 případů. Vyd. 1. Brno: Datel, 1999.
