Hlavní obsah
Umění a zábava

Michal Neugarten: Spaces Obrazové koány. Chceme-li zakusit skutečnost, musíme ji rozbít

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Michal Neugarten

Michal Neugarten: Spaces

Michal Neugarten ve své aktuální výstavě rozbijí formy, aby dal vzniknout novým.

Článek

Přímo pod pražským Vyšehradem v galerii Pecka můžete odedneška až do 18.4. nahlédnout do tvorby talentovaného malíře Michala Neugartena (narozen 1978). Skrz obrazy a výtvarné objekty z jeho recentní tvorby se můžete pokusit proniknout za hranice našeho konvenčního chápání a tradičních uměleckých forem a zakusit tak jednotu skutečnosti bez „brýlí“ našeho předporozumění.. To je charakteristické tím, že se snaží zaměřit a soustředit naše vnímání na to podstatné, to důležité, a už nevnímáme pozadí, kontext a prázdné prostory mezi jevy. A to přesto, že právě kontext a pozadí dávají jevům jejich význam.

Michal Neugarten tak vlastně jde přímo proti dobovému trendu či dokonce paradigmatu, charakterizovanému všudypřítomnou snahou zachytit to nejdůležitější, soustředit se na to podstatné… Naproti tomu: Na jeho obrazech nic není důležitější než něco jiného. Vše je vnímáno stejně intenzivně.

Chce předložit ne výběr toho podstatného, ale i všech dalších okolností. Kdo určuje, zda je podstatnější tón či ticho, které po něm následuje? Zda kapky dopadající na hladinu nebo pauzy mezi nimi? V každodenním životě neustále provádíme výběr zaostřením pozornosti na určité aspekty skutečnosti. Všechny další aspekty skutečnosti jsou však spolupřítomny ve vnímání, ačkoli si to možná neuvědomujeme.

Se snahou vnímat to podstatné úzce souvisí naše konvenční uchopování jevů jako ostře oddělených, ohraničených jednotek, navíc pevně ukotvených v prostoru. I v tomto ohledu jdou Neugartenova díla proti proudu, když jsou pro něj klíčové právě ony hraniční oblasti mezi jevy a vztah mezi jevem a okolím.

Díky společným hranicím mezi nimi není jasné, kde končí jeden předmět a začíná předmět jiný, hlásící se o pozornost. Není dokonce ani jisté, co je předmět a co jeho okolí, co je vepředu a co vzadu. Předmět je zároveň okolím a okolí je zároveň předmětem.

Tento přístup se nesnaží aplikovat jen na prostor, ale dokonce i na čas. Ten konvenčně chápeme jako rozdělený na tři časové roviny a jako soubor příčin a následků, i když ho vlastně vnímáme jinak.

Tento rozpor mezi vnímáním a pojetím času je překonán obrazem, který předkládá simultaneitu časových rovin, ve kterých lze putovat pohledem a přiblížit se tak vnímání skutečnosti, nezkreslené racionálními koncepty.

Vzhledem k charakteru sdělení umělec pochopitelně používá poměrně heterogenní paletu forem a postupů.

Není jednotný, ale využívá všech dostupných obrazových prostředků, aby vyjádřil bohatost a intenzitu skutečnosti.

Určitým leitmotivem by mohl být fragment či spíše fragmentarizace. Jako by bylo potřeba skutečnost nejdříve rozstříhat, ať už tahy štětce či nůžkami, na fragmenty, ze kterých je pak možno svobodně skládat nové objekty. Přičemž nebyla rozstříhána skutečnost, ale pouze naše konceptualizacemi svázaná představ o ni.

Vrcholem, u kterého je tento postup nejvýraznější, jsou pak 3D objekty představující určité hybridy mezi tradičními obrazy a tradičními plastikami.

Neugartenovy plastiky, zpochybňují tradiční pojetí obrazu. Nabízejí svobodu tvorby bez omezení daného klasickým tvarem. Kompozice se nutně podřizuje tvaru a velikosti plátna. V Neugartenových plastikách je to kompozice, která určuje výsledný tvar.

Od dávných dob používali zenoví mistři tak zvané koány – krátké, často paradoxní, otázky či příběhy, například jak zní tlesknutí jedné ruky. Koány nemají zenového adepta přimět vymyslet logickou odpověď, ale naopak zbořit v něm konvenční matrice vnímání a osvobodit tak jeho mysl.

Nemůžu se ubránit pocitu, že Neugartenovy obrazy či objekty jsou vlastně obrazovými, barevnými koány, které mají za úkol rozbít naše vnímání skutečnosti skrze oproštění se od konvenčních matric naší percepce reality a tím nám umožnit nahlédnout skutečnost ve své plnosti a opravdovosti nekonečného zřídla forem a možností. Jeho tvorba má vlastně i obecnější a dnes také aktuální poselství. Ukazuje nám, že rozbití tradičních forem – a to nejen uměleckých – nezpůsobí katastrofu, nýbrž dá jen vzniknout novým zajímavým formám.

Foto: Michal Neugarten

Michal Neugarten: Spaces

Pasáže v kurzívě z průvodního textu k výstavě jsou citovány s výslovným svolením autorky Mgr. Kateřiny Jahnové, Ph.D.

Odkazy:

https://neugarten.eu/about/

http://www.galeriepecka.cz/stranky/vystavy_soucasna_index.htm

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz