Článek
Platy a doktorandská stipendia
Platy na českých vysokých školách jsou obecně nízké, ale dosti se liší podle fakult a univerzit (podrobněji zde[1]). Obecně můžeme říci, že humanitní, teologické a umělecké školy a fakulty mají platy výrazně nižší. Nízké platy mají ale také mladí začínající akademici a především akademičky. Ti často živoří na částečných úvazcích s nejnižším možným tabulkovým platem (příklad zde[2]), zatímco řada starších akademických šíbrů si dokáže kumulací úvazků, funkcí, garancí oborů či členstvím v nejrůznějších orgánech zajisti poměrně slušný příjem (příklad zde[3]). Tato situace je především pro mladé akademi(č)ky a doktorand(k)y, kteří jsou ve věku, kdy zakládají rodiny, často na hranici únosnost. Jediným řešením tohoto stavu je doplnění zákona o vysokých školách o stanovení minimální mzdy pro každou akademickou pozici navázané na výši průměrné mzdy v ČR, a to: odborný asistent 140 %, docent 170 % a profesor 200 % průměrné mzdy. Navýšení mezd na tyto hodnoty musí být plně pokryto navýšením objemu peněz pro VŠ ze státního rozpočtu, nikoli vnitřními čachry typu bohatým úspěšným fakultám ubereme, chudým přidáme, rušením oborů, či dokonce masivním propouštěním. Tato sazba by měla být minimální hranicí a úspěšným institucím by neměla bránit mít mzdy vyšší. Stejně tak by mělo být navýšeno doktorandské stipendium na minimálně 150 % minimální mzdy, jelikož současná výše hluboko pod hranicí minimální mzdy je směšná.
Zohlednění regionálních platových a cenových hladin
Minimálně v případě Prahy by stálo za zvážení, zda nepromítnout do platů akademiků i výrazně vyšší platovou a cenovou hladinu (zde mám na mysli zejména ceny bydlení). Mohl by tak být například stanoven koeficient, který by výši platové a cenové hladiny zohledňoval, a tím by se pak platy akademiků násobily. Takovýto specifický koeficient by se mohl stanovit i v jiných regionech, například v těch, kde je cenová a platová hladina vyšší minimálně o pět procent oproti republikovému průměru.
Výzkumné univerzity a fakulty
Ani platy v této výši ale nejsou konkurenceschopné v porovnání zejména s anglosaským světem. Zde se dá namítnout, že ani naše věda a univerzity nevycházejí ve světových srovnáních zrovna nejlépe (asi nejobjektivnější žebříčky k nahlédnutí zde[4]). To, že je nejlepší z našich univerzit ve zmiňovaných žebříčcích propadla až do šesté, respektive páté, stovky, přestože ještě před patnácti lety bývala kolem 250. místa, je jistě pro Karlovku nelichotivé. Na druhou stranu je potřeba říci, že UK je trochu jiným typem instituce, než univerzity v čele žebříčku. Ten vedou převážně soukromé univerzity zaměřené na vědu a výzkum, mající relativně málo bakalářů a více magistrů a doktorandů, kde studují a vyučují lidé z celého světa. A právě pestrost studentů i akademiků, stejně jako počet vědeckých výsledků a studentů na akademika, patří mezi hlavní hodnotící kritéria. Karlova univerzita je ale pořád trochu národní a především má pracoviště s velkým počtem bakalářů, připravovaných pro praxi, tak i špičkový výzkum. Zde se dostáváme k dlouho diskutované otázce o vytvoření kategorie výzkumných univerzit a fakult. Na těchto pracovištích by se koncentroval špičkový výzkum a věda, bylo by zde méně bakalářů, více magistrů a doktorandů, a byly by více mezinárodní. Také platy by zde musely být takové, aby byly konkurenceschopné alespoň těm evropským. Ostatní univerzity a fakulty by se pak věnovaly více přípravě absolventů pro praxi.
Můžete namítnout, že pro celou řadu výzkumů a badatelů je rychlý, dravý svět globální vědy nevhodný a nesnesitelný. To je jistě pravda, ale i zde existuje řešení – AVČR. Právě Akademie věd by mohla nabídnout místa a zázemí pro vědce, kteří deset let sepisují zcela zásadní monografii, eventuálně pojímají problémy v širokém interdisciplinárním kontextu a potřebují čas a klid. Zde by mohli najít obojí.
Restrukturalizace Karlovy univerzity
V souvislosti s eventuálním vytvořením výzkumných pracovišť se přímo nabízí myšlenka restrukturalizovat Karlovu univerzitu a proměnit ji ve výzkumnou univerzitu, která by se postupně dostala do první světové stovky. Domnívám se, že to není možné bez rozsáhlé restrukturalizace fakult, kdy by se některé musely z univerzity vyčlenit a jiné sloučit. Fakulty zaměřující se spíše na produkci absolventů pro praxi, jako jsou pedagogická fakulta, FTVS a asi také právnická, by se mohly transformovat v novou univerzitu, např. Pražskou univerzitu, a některé z těchto fakult by se mohly i přesunout mimo Prahu, třeba do Kladna či Terezína, kde by lépe dosáhly na evropské dotace. Stejně tak by měly být vyňaty všechny tři teologické fakulty, které by v sekulární zemi, kde se 90% obyvatel k žádné církvi nehlásí, vůbec neměly být placeny z veřejných peněz. Snadno by je navíc mohly platit příslušné církve z vlastních zdrojů. V případě tří humanitních fakult by se nabízelo, vytvořit z nich dvě v souladu s obecně přijímaným rozdělením věd na humanitní a sociální. Odstranila by se tak dnešní duplicita oborů. Naopak by stálo za zvážení založení nové fakulty veterinární medicíny. Jestli je nutné a výhodné mít na UK pět lékařských fakult, z toho jednu v Hradci Králové a další v Plzni, si netroufám posoudit. Jako technologický protějšek takto restrukturalizované Karlovy univerzity by mohl být vytvořen Český technologický institut, který by vznikl z ČVUT a VŠCHT (o jejich sloučení se již dlouho diskutuje), eventuálně by mohlo dojít mezi ním a Karlovou univerzitou k transferu některých oborů a pracovišť za účelem optimalizace. I nový Český technologický institut by měl pomýšlet na první stovku světových žebříčků. Vytvoření dvou špičkových institucí by k nám navíc nalákalo řadu vysoce kvalifikovaných cizinců, kteří by u nás mohli zůstat a zaplnit mezery na trhu práce. Obě instituce by pak navíc mohly snadno pomýšlet na otevření kampusu v zahraničí (třeba ve Vietnamu či Indii), kde by mohly vybrané obory vyučovat v angličtině za školné. Takovéto satelitní kampusy v Asii či zemích Perského zálivu má ostatně řada amerických univerzit.
Univerzita jako developer
Jedním z nejpalčivějších problémů současnosti je nedostupnost bydlení. Pro většinu mladých akademiků je pořízení vlastního bydlení velmi obtížné, stejně jako placení tržních nájmů, a to zejména pro začínající humanitní vědce. Bylo by zde řešení. Univerzity by mohly vynakládat jedno procento ročního rozpočtu na stavbu bytů a stát se tak developerem. Město či stát by mohl poskytnout zasíťované pozemky, a pokud by se stavělo bez podzemních garáží, náklady na malou bytovou jednotku by nebyly až tak závratné. Jistě jedno procento rozpočtu UK je kolem 120 miliónů korun, za což se postaví pouze desítky bytů, ale v horizontu desítek let by mohl být vytvořen poměrně slušný bytový fond. Byty by se pronajímaly mladým akademikům za rozumné regulované nájemné a při jejich rozdělování by se upřednostňovali jedinci s nadprůměrnými akademickými výsledky. Systém vlastního bydlení pronajímaného za regulované ceny zaměstnancům, navíc často s dobrými službami šitými na míru jejich všemožným potřebám, mají četné špičkové akademické instituce po celém světě. Výsledek se projeví i na lepších pracovních výsledcích a integraci těchto zaměstnanců, i vůbec na jejich motivaci pracovní úvazek s takovýmto zázemím vzít. Pro kvalitní uchazeče může být jinak jednodušší odejít na univerzitu do zahraničí, která jim a jejich rodinám toto zázemí poskytne.
Víc pravomocí a více zodpovědnosti
Zejména v porovnání s univerzitami v anglosaském světě je nápadná malá míra pravomocí vedoucích jednotlivých součástí univerzity, ale třeba i rektora. Při řešení běžných problémů se často zda, že zdrojem moci jsou spíše nejrůznější nesrozumitelné vyhlášky a nařízení (často umožňující různou interpretaci) a úředníci na nejrůznějších fakultních odděleních než na příklad šéfové kateder. Naprostou absurditou je pak nemožnost rektora odvolat děkana (svého podřízeného), a to ani v případě, kdy dotyčný jde úplně náhodou kolem protivládní demonstrace a čirou náhodou při tom mlátí policisty.[5]
Pořádná knihovna
Skvělým počinem, ze kterého by mohli profitovat nejen vysokoškoláci, by bylo vytvoření nové moderní knihovny. Ta by měla mít open access (všechny knihy jsou v regálech), rozvážkovou službu fungující každý všední den pro instituce (fakulty, ústavy AVČR), a měla by být otevřená 24/7. Fond této knihovny by se vytvořil z fondu Národní knihovny, Knihoven UK a knihoven AVČR. Knihoven fakult, kateder a jednotlivých ústavů AVČR je po celé Praze desítky a jejich otevírací hodiny jsou často dost krátké. Vznik moderní, centrální a otevřené knihovny by byl pro badatele i veřejnost jistě velkým přínosem.
Zrušení tělocviku
Jedna drobnost na závěr. Jelikož jsou studenti vysokých škol dospělí inteligentní lidé, není potřeba jim organizovat pohybové aktivity. Každý jistě může běhat, chodit, plavat ve svém volném čase, dle chuti a svých možností. Existence kateder tělesné výchovy je tak naprostým bizárem a anachronismem, který pouze ubírá peníze na normální akademické činnosti. Ušetřené peníze by se daly použít například na zmiňovanou bytovou výstavbu.
[1] https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-podivejte-se-na-srovnani-platu-na-fakultach-nerovnost-vyvolala-protest-228454
[2] https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-ucitele-humanitnich-ved-na-univerzitach-zvazuji-stavku-225077,
