Článek
(Varování: článek obsahuje spoilery na prvních 6 odvysílaných dílů)
Na seriál To se vysvětlí, soudruzi! jsem se těšil. Měl jsem dokonce pocit, že to bude buď propadák, anebo něco kultovního. O to více mě po zhlédnutí prvního dílu překvapilo, že vůbec nevím. Dost diváků ale asi vědělo a přišel rekordní propad sledovanosti. U mě se nějak prolínalo nadšení z dobrých herců, námětu a řemeslného zpracování se zklamáním z celkové koncepce. Říkal jsem si, jestli uvidím osm detektivek, kde něco zdánlivě nadpřirozeného, s čím si neporadí SNB ani StB, vždy vyšetří bizarní partička z Ústavu paranormálních jevů jako úplně banální zločin, tak je to fakt trochu málo. Začal jsem mít strach, že to bude jen detektivka v mysteriózním hávu. Byť mi dal naději cliff hanger s levitující Pavlovičovou, který asi dost náročnějších diváků vůbec přiměl dát šanci druhému dílu. Ten byl ale podle mě nejslabší, takže logicky přišel další propad sledovanosti. Třetí díl byl lepší a čtvrtý zatím nejlepší. V pátém šla úroveň dolů, aby v šestém zase trochu stoupla. Zbývají tak poslední dva díly. Tak uvidíme, soudruzi, jestli se to vysvětlí.
Skvělí herci a obsazení a zajímavý námět, ale…
Seriál si vysloužil rozpačité a spíše negativní přijetí od kritiků i diváků a propad sledovanosti. Kde se stala chyba? Abychom ale hned nekritizovali. Začněme tím, co se povedlo a toho není vůbec málo. Zajímavý, atraktivní námět, k tomu výborní herci (Macháček, Cina, Pavlovičová, Fialová a vlastně i všichni ostatní), navíc skvěle vybraní pro své role. Na seriálu se asi i díky německé koprodukci nešetřilo, takže výprava, lokace výborné, navíc slušná filmařská práce a nejen režisérská. V čem je tedy problém? Ty jsou podle mě dva a úzce spolu souvisí. Prvním je žánrová nevyhraněnost a přílišná rozkročenost. Prostě je dost těžké poznat, jestli je to sci-fi, detektivka, komediální či retro seriál. Jistě, to je záměr, autoři chtěli vytvořit seriál překračující hranice žánrů… Problém je, že se to asi úplně nepovedlo. Zdá se, že koukatelně zkombinovat Akta X, Vyprávěj, Dobré ráno, Brno! s Místem zločinu bylo asi příliš velké sousto. Pak je tu druhý problém. Seriál se vysílá ve 20:10 na ČT1 - takže prime-time na hlavním kanálu a ještě v neděli. Prototypický čas a „místo“ mainstreamového diváka. Z toho plyne: hlavně žádné divoké experimenty. Takže evidentní snaha vytvořit líbivý seriál pro každého a ideálně nalákat k obrazovkám diváky všech zmiňovaných žánrů. Jenže touha zalíbit se všem vedla k pravému opaku, každému vlastně v tomto pestrém žánrovém mixu něco vadí a přebývá. Pro mě je to příliš mainstreamové, a jelikož nemám rád detektivky, tak mě rozčiluje už to základní schéma každého dílu. Pro fanoušky klasické veřejnoprávní detektivky tam bude asi problém s komikou a tím mysterióznem, a tak bychom mohli pokračovat.
Velký potenciál, který se nepodařilo vytěžit
Domnívám se, že samotný nápad je super a šel vytěžit daleko lépe. Pokud bychom cílili spíše na náročnějšího diváka a vysílalo by se to na ČT2. Mohlo by se přidat na komice, absurdním humoru, parodičnosti, hře s formami a odkazy na jiná díla. Hlavně potlačit nudně se opakující schematismus detektivky a naopak více pracovat s mysteriózní levitující linií. Ta by se rozvíjela, pomalu od začátku v úplně malých náznacích a vyvolávala v divákovi stále větší a větší pochybnosti, jakže to je s Ústavem paranormálních jevů doopravdy. Nakonec by vyústila v nějaký úplný crazy twist ve smyslu, všechno je úplně jinak. Pokud by se podařilo skloubit humorný a mysteriózní aspekt, mohl to být s touto partou herců, námětem a výpravou třeba opravdu kultovní seriál. Možná nás ale ještě v posledních dvou dílech něco podobné čeká a ze Snížkové se vyklube mimozemšťanka, nebo Jirka Macháček otevře na Blaníku časoprostorový portál do Šambhaly. Spíše se ale obavám, že uvidíme další dvě mysteriózně-komediální detektivky, kde soudruzi z Ústavu paranormálních jevů nakonec vše úplně normálně vysvětlí i tu levitací.
Pokud by se měla snad točit druhá řada, domnívám se, že by bylo potřeba překopat hlavně dramaturgii a scénáře epizod. Nesnažit se zaujmout všechny, ale spíše vytvořit originálnější dílo pro vyhraněnější skupinu diváků. Z tohohle skvělého námětu by se navíc přímo nabízelo udělat nějaký remake či spin-off.
Pár věcí se přece jen vysvětlilo
Seriál přece jen pár věcí vysvětlil. Ukázal, že se něco děje s naším vyrovnáváním se s minulostí. Na to upozorňuje historička Veronika Pehe.[1] Tento trend se poprvé objevil v seriálu Volha a v To se vysvětlí, soudruzi! dále pokračuje. Mizí nám totiž ideologické zápletky a jasné černobílé rozlišení.
Posun v našem vyrovnávání se s minulostí
Volha byla docela zjevení. Vyprávět o šíleném období normalizace skrze antihrdiny a pokřivenou dobu, ukázat skrze pokřivené protagonisty se Standou Pekárkem v čele, byl novátorský a vlastně geniální tah. I celková ambivalentnost dalších postav Volhy jen dále zrcadlila morální rozostřenost normalizační společnosti. Prostě žádní hrdinové a antihrdinové.
Tvůrci To se vysvětlí, soudruzi! zašli ale vlastně ještě dál. Minulou dobu použili pouze jako kulisu, jako pozadí příběhů a zcela rezignovali na vytváření zápletek založených na ideologii a dichotomii, my a oni. Seriál je vlastně apolitický, což symbolizuje nejlépe to, že jeden z hlavních hrdinů má na politiku fyzickou alergii. Dvojice StBáků nakonec splývá s týmem Ústavu paranormálních jevů a objevuje se zde dokonce i milostný vztah. Komunistická minulost prostě slouží jako nějaké exotické, absurdní zarámování děje. Dodává právě jen tu absurditu a exotičnost.
A co že to vypovídá o našem vyrovnávání se s minulostí? To, že víme. Už nepotřebujeme říkat, kdo byl dobrý a kdo špatný a že doba před listopadem byla absurdní. To se vysvětlí, soudruzi! ukazuje, že z doby před listopadem se stává historie, kterou miliony lidí už ani nepamatují, ale o které víme, rozumíme a chápeme její absurdnost a dokážeme se ji i zasmát.
