Článek
Overtrampismus a „válka trampů“ na Kokořínsku. O co jde?
V mediích se během posledních dvou let začaly objevovat zprávy o tak zvané „válce trampů“ na Kokořínsku. O co jde? V kostce řečeno: Několik jedinců v čele s novinářem Ivanem Brezinou došlo k závěru, že tramping v CHKO Kokořínsko - Máchův kraj představuje obrovský problém pro přírodu, porušuje řadu zákonů a je prostě třeba všechny trampské přístřešky, ohniště a nocoviště zlikvidovat.[1] To vyvolalo bouři nevole, a to nejen mezi samotnými trampy. Aktuálně se k problému vyjádřila mezioborová skupina vědců. Ti vydali prohlášení zastávající se trampů a trampingu, které se svolením hlavní koordinátorky pod tímto textem uveřejňuji v celém znění i se jmény autorů. Prohlášení je mimořádně zajímavé a rozhodně stojí za přečtení celé, jelikož ukazuje celý spor v širší, fundovanější perspektivě a představuje kontext a souvislosti, které v debatě zatím nezazněly a asi by vás v této souvislosti vůbec nenapadly. Text se snaží o vyvážený přístup a navrhuje i řešení problémů, na rozdíl od dvou dílů pořadu ČT Nedej se,[2] které celou kauzu asi nejvíce zpopularizovaly, ale byly zcela jednostranné.
Pokud bych totiž Kokořínsko neznal a zhlédl pouze ony dva díly Nedej se, nabyl bych snadno dojmu, že se jedná o oblast, kde se valí davy trampů mezi do černa ohořelými skálami obestavěnými ilegálními chatami se střešními okny a poličkami přivrtanými do skal. Po setmění bych pak očekával, že pro záři stovek trampských ohňů nebudou vidět pořádně hvězdy a trampské písně zcela přehluší soví houkání. Jenže na Kokořínsko jezdím už dvacet let a takhle to tam prostě nevypadá. Je to mozaika lesů, zemědělské krajiny, malebných roubených vesnic, starých hradů a do toho se prolamují magická údolíčka a doliny s pískovcovými skalami… A pak má i svou druhou tvář. Přímo středem CHKO vede frekventovaná silnice a po ní se valí jeden kamion se dřevem za druhým. Když se na jaře oteplí, přidají se motorkáři. Permanentní dunění motorek se pak rozléhá na kilometry daleko. Zato na podzim máte často pocit, že jste na střelnici. Myslivost je zde vskutku extenzivní a v některých údolích je to posed na posedu. Turistické cesty jsou občas totálně rozryté od těžké techniky dřevařů a těžba dřeva zde probíhá i ve skalách, které to často dost poškodí. Na vytěžená místa jsou vysazovány pěkně do řádek borovicové monokultury. Polím často vévodí lány řepky prolévané agrochemií horem dolem. Na vyhlášených místech je i dost výletníků. Nejsou to ale trampové, spíše turisté, kteří přijeli - často autem - na ty nejznámější místa, aby si udělali pár fotek. Pořád to ale není žádný overturismus a už vůbec ne overtramping. Problém s overturismem je v ČR asi nejmarkantnější na Sněžce či na Králickém sněžníku. Kokořínsko je úžasný kraj, ale má i své problémy, a spousta věcí v jeho ochraně by se určitě dala zlepšit. Tramping je ale asi tak ten poslední problém.
Proč řešit skutečné problémy, když můžeme řešit marginální pseudoproblém
Tak nějak nechápu, proč se údajný overtramping začal řešit zrovna za této vlády, která slíbila vyhlášení nového národního parku (Křivoklátsko) a dvou nových CHKO (Krušné hory, Soutok) a je dost velký předpoklad, že ta příští to neudělá. Možná to není náhoda… Tak nějak bych čekal, že všichni milovníci přírody od vědců přes redakci Nedej se po aktivisty a novináře budou spíše vyvíjet tlak na vládu, aby tyto své sliby konečně naplnila, než řešit naprosto marginální pseudoproblém údajného overtrampingu na Kokořínsku. Zajímavou osobou je Ivan Brezina, který je asi nejviditelnějším bojovníkem proti trampům.
Pan Brezina se profiluje jako ochránce přírody. Tu vskutku vehementně chrání zejména proti vědcům, ekologům, ochranářům, trampům a dalším lidem, kteří ji mají rádi a rozumí jí. Brezina se v tomto v minulosti neváhal spojit s dalším „expertem“ na životní prostředí Václavem Klausem. Právě jeho CEP (Centrum pro ekonomiku a politiku) vydal Brezinovu knihu Zelená apokalypsa[3] a do několika dalších publikací vydaných CEPem Brezina přispěl. Do knihy Globální oteplování: realita nebo bublina?[4] vydanou CEPem, kam přispěl „klimatolog“ Klaus hned dvěma kapitolami a opatřil ji předmluvou, napsal kapitolu s názvem „Globální oteplování - mnoho povyku pro nic“ i Brezina. Inu globální oteplování je podle něj mnoho povyku pro nic, ale takové trampské tábořiště, to je, panečkum asi katastrofa. Brezina se angažoval i v kauze kůrovce na Šumavě. Tehdy v rozporu s názory vědců prosazoval kácení uprostřed národního parku, nyní opět v rozporu s názory vědců považuje za problém trampská tábořiště v CHKO. Dost ale o Brezinovi. Jeho názory na tramping na Kokořínsku jsou totiž v porovnání s názory špičkových odborníků z oborů geologie, archeologie a ochrany přírody vcelku irelevantní. Na celé debatě jsou cenné a zajímavé dvě věci: jednak upozornění na některé ojedinělé excesy spojené s trampingem a především nastolení obecnější otázky přístupnosti a dostupnosti přírody.
Příroda zdarma, bez kontroly a na vlastní nebezpečí není samozřejmost, naopak
V ČR můžete jít do přírody, a to i do té chráněné, sami, zcela zdarma, bez kontroly, vstupenek, pořadníků a nejrůznějších apek v mobilech, a dokonce tam můžete i přespat a třeba si i nasbírat houby. Říkáte si, no samozřejmě, a jak by to mělo být jinak. Skoro všude to ale jinak je. V hodně zemích je vstup do národních parků zpoplatněn, často si musíte zamlouvat vstup na konkrétní den měsíce dopředu, někde musíte povinně chodit s průvodcem, jinde vám rangeři kontrolují boty a vybavení, musíte se neustále někam zapisovat a odepisovat, v řadě zemí se nesmí vůbec v přírodě spát, jinde se ani nesmí chodit do národních parků v noci a třeba v Holandsku je zakázané sbírat v lesích houby.
Prostě to, že u nás můžeme dojet vynikající veřejnou dopravou někam za město, vyrazit po značce do lesů, a to klidně i bosky, bez všech vstupenek, registrací, pořadníků a dalších opruzů a ještě tam na jehličí přespat, je prostě zázrak. Mělo by to tak zůstat i do budoucna. Kampaně proti trampům by naopak mohly být prvním krokem k tomu, aby se to u i nás začalo měnit a směřovat ke kontrole, zpoplatnění a nejrůznějším omezením. Omezení trampingu by mohlo být dokonce oním příznačným otevřením „Pandořiny skříňky“. Z přírody se pak snadno může stát artefakt a komodita, na kterou se budeme chodit dívat za peníze a pod dozorem namísto dosavadního svobodného zakoušení.
Jaký je váš názor na tramping? Hlasujte v anketě úplně dole.
----------------------------------------------
Zde následuje prohlášení vědců publikované v Ekolistu.5 Předkládám ho v celém znění se souhlasem autorů.
Mezioborová skupina vědců: Vyjádření k trampingu
Protierozní bariéry, ohniště a jednoduchá sezení pomáhají uchovat archeologické dědictví v převisech (Autor: Petr Pokorný)
Odborné stanovisko reaguje na nedávné oživení mediální diskuse o trampingu v české krajině. Tramping je součást našeho kulturního dědictví a umožňuje osobní kontakt s přírodou, který je klíčový pro utváření a kultivaci vztahu vůči přírodě a krajině. Stanovisko propojuje různé obory s cílem přinést informovaný pohled na vztah mezi trampskými aktivitami a zájmy ochrany přírody a krajiny.
Naše odborné stanovisko vzniká jako reakce na diskusi o vlivu trampingu na českou krajinu. Cílem je přinést informovaný pohled, na němž se shodli vědci a vědkyně z řady oblastí. Stanovisko rovněž reaguje na plánované nebo již proběhlé odstraňování tradičních trampských míst, k němuž je státní ochrana přírody tlačená úzkou skupinou osob. Přinejmenším v některých případech tato opatření mohou být nejen zbytečná, ale dokonce kontraproduktivní z hlediska dosahování udržitelného soužití člověka s přírodou. Naše společné stanovisko se opírá o multidisciplinární pohled, spojující obory jako ekologie, botanika, zoologie, environmentální pedagogika, archeologie, geologie, etnologie, krajinná studia a ochrana přírody.
Ochrana archeologických lokalit versus likvidace trampských tábořišť: Dvousečná zbraň v péči o kulturní dědictví
Jedním z argumentů pro aktuální snahu o likvidaci trampských míst je proklamovaná ochrana archeologického dědictví. Plošná likvidace tábořišť, což je v současnosti vynucované řešení, ovšem ve skutečnosti archeologické památky ohrožuje. Stojí za zmínku, že větší škody než trampové v minulosti způsobili amatérští badatelé/výzkumníci.
Ochrana archeologických lokalit na trampských místech je důležitá, ale likvidace tábořišť může mít nežádoucí důsledky. Mezi ně patří škody vzniklé při bourání i možný vznik divokých a nekontrolovaných tábořišť s novými zahloubenými či zakopanými ohništi.
Četné environmentálně-archeologické výzkumy prováděné v posledních dekádách, konkrétně v severočeských pískovcových oblastech, jednoznačně prokázaly, že lidé zásadním způsobem řídili vývoj místních (lesních) ekosystémů už od okamžiku jejich ustavení na konci doby ledové. V téměř každém převisu najdeme doklady jeho opakovaného využívání coby trvalého, nebo přinejmenším přechodného úkrytu. Přitom je třeba zdůraznit, že přirozenými centry těchto sídlišť vždy byla ohniště. Z jejich vysokého počtu i trvalé přítomnosti je také jasné, že nepochybně vyžadovala bohatý přísun palivového dřeva. Takový stav trvá pod převisy posledních zhruba 10 000 let.
Vývoj veškeré naší přírody je s působením člověka těsně a mnohovrstevně provázán. Bez tohoto působení by příroda byla mnohem jednotvárnější a chudší. Jak postupně upouštíme od tradičního hospodaření, mnoho ekosystémů se mění. V místech, kde se nevyplatí hospodařit, mizí cenné louky a pastviny. Něco podobného, byť na první pohled méně zřetelného, se ale děje i v lesích mnoha typů. Současné trampské a podobné aktivity tak v malém nahrazují odvěké každodenní využívání lesů pro lesní pastvu, sběr klestu, hrabání listí a jehličí jako steliva a podobně.
Trampování v Česku: Neformální cesta k přírodě s hlubokými kořeny
Tramping existuje již více než sto let a má mnoho podob, je však neoddělitelně spojen s pobýváním v přírodě. Neoficiální a neformální povaha této subkultury často bránila trampům dosáhnout stejné míry přijetí, jakého se dočkala třeba organizovaná turistika nebo skauting. Přesto tramping tvoří významnou část českého kulturního dědictví. Dnes už sice nemá dřívější masovou povahu, v mnoha oblastech je ale přítomný po vyšší desítky let, často déle než institucionalizovaná ochrana přírody. Tradiční trampská místa, která jsou zpravidla volně přístupná všem a známá především mezi pravidelnými návštěvníky, je třeba chápat jako součást krajiny. Jsou zapojená jak do okolního prostředí, tak i do života místních komunit. Jsou živým svědectvím o osudech mnoha generací lidí, kteří si k místům vytvořili niterný vztah.
Trampská estetika je součástí našeho kulturního dědictví. (Autor: Petr Pokorný)
Oblíbenou destinací trampů historicky byla a jsou skalní města. Jejich převisy poskytovaly kromě romantických scenérií taktéž útočiště před deštěm a větrem. Zde po generace vznikala místa tradičních ohnišť a improvizovaných nocovišť, později pak i propracovanější sezení kolem ohňů, lavičky, platformy na spaní, útulny a chatky. Právě odstraňování těchto tradičních i nových trampských míst, jakož i novějších ilegálně budovaných chatek, vedlo k vyhrocení diskuse kolem trampské přítomnosti v krajině.
Ohně pod převisy hoří tisíce let
Zvláště diskutovaným tématem je riziko narušení pískovcových převisů způsobené zakládáním ohňů. Otevřený oheň má teplotu kolem 500 °C, při které může dojít ke změnám barvy pískovce. Avšak na trampských tábořištích je ohniště obvykle umístěno dostatečně daleko od stěny převisu, což rizika minimalizuje. Změny v pískovci tak můžeme pod převisy pozorovat jen zřídka. Větší problém představují teploty nad 500 °C, kdy může dojít k odtrhávání povrchových šupin pískovce. Takové situace jsou na trampských tábořištích vzácné, ale mohou nastat při intenzivních požárech. Opakovaná likvidace dlouhodobých ohnišť má jediný efekt: ohniště jsou opakovaně znovu zakládána, avšak z důvodu neznalosti i na problémových místech u skalních stěn. Naproti tomu tradiční trampská ohniště založená se znalostí přírodních procesů a prověřená desítkami let praxe se ukazují z hlediska požární prevence jako nejbezpečnější.
Saze přichycené na povrchu pískovce nad ohništěm nevytvářejí souvislou vrstvu, která by narušovala odpařování pórových vod a tvorbu pískovcového reliéfu. Experimentální práce potvrzují, že souvislá vrstva sazí by mohla inhibovat odpařování vody a vést ke vzniku solí pod touto vrstvou, ale na trampských tábořištích takové jevy nepozorujeme.
Oheň je ve volné přírodě běžným jevem, což platí zejména v suchých pískovcových oblastech. V NP České Švýcarsko bylo v letech 1982–2014 zaznamenáno 86 požárů, zasahujících 0,5 % rozlohy parku. Nedávný požár v roce 2022 zasáhl 13 % jeho rozlohy. Požáry historicky měly vliv na lesní ekosystémy, ale nevedly k trvalým změnám nebo bezlesí. Lesní vegetace se umí následkům požárů přizpůsobit, a v některých případech z nich dokonce profitovat. Celkově je nutné chápat oheň v přírodě jako součást ekosystémů, která nemusí vždy představovat hrozbu pro pískovcové převisy či okolní krajinu.
Cesta k citlivosti vůči přírodnímu a kulturnímu dědictví
Z hlediska lidského vztahu k přírodě je velmi důležitý bezprostřední kontakt s ní. Pobyt a nocování ve volné, nezastavěné krajině přináší možnost prožívat přírodní děje i estetiku místa a být na nich osobně účasten. Tento zážitek je klíčový pro vývoj citlivosti jedince k přírodním i kulturním výtvorům. Součástí pojmu krajina je nejen fyzické prostředí, ale vždy i to, s čím si ji spojujeme a co pro nás znamená. Krajina má svou paměť, propisuje se do ní uplynulý čas i společenské vztahy. Krajina formuje naši identitu a odráží různé mocenské vztahy, které se do ní zaznamenávají, není statická, stále se vyvíjí a proměňuje. Tyto aspekty je nutno mít na zřeteli při ochraně nejen přírody, ale i krajiny.
Závěrečné stanovisko a doporučení:
Přístup k lokalitám spojených s trampingem by měl být individuální s respektem k jejich začlenění do krajiny a ke skutečnosti, že tramping je součást našeho kulturního dědictví.
Účinky ohně založeného na písčitém podloží v bezpečné vzdálenosti od skalních stěn jsou pro živou i neživou přírodu zanedbatelné.
Skromná estetika trampských kempů. (Autor: Jan Pohunek)
Důležité je rozlišovat mezi novodobou rekreací a místy spojenými s trampskou tradicí, jejichž vznik často předcházel institucionalizované ochraně přírody. V tomto kontextu podporujeme odstraňování nově vzniklých nelegálních staveb a chat, které nemají charakter volně přístupných tábořišť, a naopak představují formu privatizace volné krajiny.
Drobné artefakty, jako dřevěné lavičky a ohraničení ohnišť, nepředstavují v české krajině problém, pokud v daném místě přímo neohrožují zvláště chráněné druhy nebo nepoškozují konkrétní předmět ochrany příslušných chráněných území. Jejich odstraňování by bylo nevhodné, potenciálně škodlivé nebo minimálně zbytečné. Navrhujeme podporu těchto drobných artefaktů jako součásti kulturní identity trampských míst.
[1] https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/ivan-brezina-overtrampismus-kriticky-pohled-na-masove-zutulnovani-chranene-prirody
[3] BREZINA, Ivan. Zelená apokalypsa: průvodce eko-strachem přelomu milénia. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2009.
[4] MOTL, Luboš et al. Globální oteplování: realita nebo bublina?: sborník textů. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2008.
