Článek
Můj nedávný článek o StarDance[1] spustil bouři nevole v diskuzi. Mezi záplavou invektiv mi několik z vás psalo, že pokud se mi nelíbí SD, mám se podívat na reality show, to že je prý „teprve dno“ a „zvracečka“. Dostal jsem i konkrétní tipy. Nejčastěji padala jména Love Island a Big Brother. Řekl jsem si, proč ne? Mám rád bizár, exotiku, hodně jsem cestoval… Nikdy jsem navíc žádnou reality show neviděl, byť princip Velkého bratra znám z médií. George Orwell je můj oblíbený spisovatel. O existenci Love Islandu jsem neměl tušení. Hned, jak jsem ale viděl grafiku, měl jsem jasno. Vstříc mediální exotice!
Love Island – toxický obsah v růžovém obalu
O co jde? Partička barbín a kenů z ČR a taky zo Slovenska se nám páruje ve vile na Kanárech. Estetika Barbie worldu, „krásná těla“ v plavkách, všude odkazy na lásku (symboly, nápisy), až by se tam člověk bál i spláchnout, aby se na něj nevyvalila tsunami lásky. Účastníci se společně oddávají pubertálním hrám určeným produkcí: líbat se pod vodou, nechat kolovat bonbon předáváním z úst do úst, nejblonďatější líbá účastnici s nejdelšími vlasy, předvést oblíbenou sexuální polohu… Prostě ohňostroj povrchnosti, sebestřednosti, posedlosti vzhledem a zhmotnění konzumního ideálu krásy.
Říkáte si možná, hloupý kýč, ale co je na tom toxického? Jde o vzhled účastníků. Nechci spekulovat, co je u koho pravé a za čím je botox, silikon, nebo anabolika. Každopádně takhle v ČR – zemi, kde má třetina populace problém s nadváhou - většina lidí nevypadá. Domnívám se, že tento pořad může brát vážně pouze věková kategorie dospívajících, kteří se zrovna začínají seznamovat a prožívat první vztahy. Pokud si vezmou vzhled účastníků Love Islandu jako nějaký referenční rámec jak vypadat pro úspěšné seznámení, máme problém. Na naše už tak dost zahlcené zdravotnictví se může navalit vlna anorektiček, bulimiček, uživatelů anabolik, kteří se takto chtěli propracovat k idealizované postavě. Někteří nebudou hladovět, brát anabolika či se dožadovat na rodičích peněz na plastickou operaci, ale po srovnání své postavy s protagonisty Ostrova lásky rovnou skončí na antidepresivech. S plnou vážností zde říkám, že právě z tohoto důvodu by se měla pořadem zabývat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a možná si rovnou objednat nějakou odbornou analýzu od psychologů a psychiatrů pracujících s mládeží.
Big Brother
Velká nocležna jak z levného hostelu a mega obývák s kuchyní. Tlupa prazvláštních individuí různého ražení, 58 kamer a neustálý dohled Velkého bratra. Účastníci dělají samé zajímavé a neobvyklé věci: spí, čistí si zuby, kecají, dělají si večeři… Na tohle se jako někdo fakt dívá?!? I oni dostávají úkoly. Od Velkého bratra samozřejmě. Například hlídat nafouklé balony v místnosti, uklízet polystyrenové kuličky padající ze stropu, či vytírat záplavy pěny… zábava či šikana? Bratr ale dává i individuální úkoly, třeba propíchávat ony balóny a nebýt chycen.
Neustálý dohled, na pospas moci, nesmyslné úkoly… Že by podobenství o současném světě?
Říkám si, jestli ty reality show nejsou vlastně skrytým podobenstvím o dnešní době. Době, kdy jsme pod neustálým dohledem kamer či nejrůznějšího softwaru. Musíme neustále dělat nějaké nesmyslné až šikanózní úkoly. Psát různé reporty, průběžné zprávy, neustále vyplňovat údaje, které už musí být v několika databázích. Do toho nejrůznější nařízení, vyhlášky, normy, kvóty, inspekce, kontroly… Možná tvůrci reality show ve skutečnosti nastavují systému zrcadlo a dávají nám možnost prohlédnout. Možná je to naopak příprava lidí na život v takovém systému, či něco jako očkování, abychom byli vůči kontrole a buzeraci imunní. Nejvíc to asi celé připomíná fungování korporátu. Všechny ty porady a pohovory u ohniště či ve zpovědnici (individuální či skupinové), neustálé úkolování a za to nějaká ta zábava. Často si mohou účastníci za odměnu v plnění úkolů udělat párty, takže to celé vypadá jako nějaký firemní teambuilding. I moderátorka Love Islandu, vypadající stejně barbínoidně jako účastnice soutěže, se chová spíše jako manažerka v korporátu. To nejlépe vynikne ve scéně, kdy sděluje Majce - zcela zdrcené tím, že si Chris přivedl z Casa amor místo ní Sabrinku - že v soutěži končí a jede domů. Jedná s ní jako manažer s podřízeným, kterému dává padáka.
Kanály v televizi a na ulici
Jak píše filozof a biolog Stanislav Komárek, stejné slovo pro ty, co jsou v televizi a na chodníku, není náhodné. Ne snad, že by televize byla žumpa, i když některé pořady… Jde tu o schopnost něco kanalizovat, odvádět ve smyslu anglického výrazu channeling.
Tak je tomu i u zmiňovaných pořadů. SD prostě kanalizuje touhu patřit do vyšší společnosti a mezi celebrity, Love Island touhu po imaginárním ráji, kde je vše růžové, všichni jsou mladí, krásní a v plavkách. Big Brother pak kanalizuje voyeurismus.
StarDance versus reality show
Zatímco ve SD se lidé, kteří jsou v něčem dobří a známí učí tančit a někteří se to docela naučí, v reality show máme lidi, kteří nevynikají celkem v ničem, neučí se nic a vlastně nic zajímavého nepředvádějí, a celkový obsah není zrovna duchaplný. Jsou pouze pod dohledem a vydáni neosobní moci. Ta jednou určí, kdo se má s kým jak dlouho „ocucávat“, tu nařídí hlídat balóny vznášející se v místnosti. Další podstatný rozdíl je pak v tom, že účastníci SD jsou již známí a finančně zajištění, takže jim může být jedno, jestli vyhrají. Vše tak probíhá v přátelském duchu. Reality show jsou pravý opak. Pro účastníky je to první a možná jediná šance v životě se nějak proslavit a rozjet pak třeba kariéru influencerky, youtubera či profesionální celebrity. Takže nejrůznější intriky, taktizování a pomlouvání ostatních účastníků patří mezi hlavní náplň hovorů zúčastněných. Rozdíl je i moderátorech. Pan Eben je mimořádně talentovaný moderátor, akorát u SD nám nějak vyhořel a vypadá, že ho tu nebaví. To moderátorka Love Island si to užívá, akorát ten talent chybí… Love Island má ještě vypravěče či spíše glosátora, který to nic, co vidíme, rekapituluje a komentuje. Pokud některé Ebenovy vtípky označíme za trapné, pro to, co zaznívá v Love Islandu, úplně chybí slova, teda aspoň ta slušná.
Reality show jako sociální experiment, na kterém nemusíte participovat
Nova inzeruje Big Brother s tím, že jde o sociální experiment. To je pravda a platí to i pro ostatní reality show. A je to experiment větší, než si na Nově myslí. Předmětem experimentu nejsou ani tak ti ve vile, ale diváci u televizorů. Jste-li nešťastní, nespokojení s životem, či máte problémy se seznamováním? Máte tři možnosti.
A) Můžete si životní nespokojenost kompenzovat sledováním vysněného Barbie světa, kde jsou všichni mladí a krásní a je tam všude láska…
B) Můžete se utěšovat a zvyšovat si sebevědomí sledováním bizarního panoptika v Big Brother s hřejivým pocitem, že někdo je na tom ještě hůř.
C) Můžete se svým životem něco udělat. Něco změnit. Vypnout televizi, jít ven, s někým se seznámit.
C je správně! A pokud se vám nechce ven, místo reality show čtěte radši Seznam Médium.
Jak to máte s reality show vy? Hlasujte v anketě úplně dole.
