Článek
Včera jsem se poprvé v životě díval na StarDance. Zaujalo mě totiž, kolik lidí na Seznam Médiu o StarDance píše a kolik to čte. Říkám si, to bude možná něco víc než jen nějaká blbá soutěžní estráda v televizi. Proč se proboha tolik lidí dívá na to, jak se učí a snaží tančit moderátoři, herečky, snowboardistka, kajakář, nebo cukrář? Možná to bude něco víc, něco jako dobový fenomén. A taky že jo. Ona je to vlastně esence dnešní doby a zároveň to v sobě má i něco archaického.
Co je StarDance oficiálně a jaká má pravidla, zde jistě netřeba vysvětlovat. Co to ale je ve skutečnosti? Prostě parta lidí, která něco moc neumí (tanec), to každý týden předvádí před celým národem, navíc v prime timeu veřejnoprávní televize. Lidé, kteří to rovněž moc neumí a ani tomu moc nerozumí (profesionálním tanečníkům a tanečnicím sledujícím tuto soutěž se omlouvám), to nejen hltají, ale ještě rozhodují, kdo má vypadnout.
Zrcadlo dobových trendů
StarDance je ztělesněním řady dobových trendů. Posun od aktivní zábavy k pasivní, přesun všeho do virtuálního světa, možnost okamžité interakce a participace na rozhodování. Hodně z výše jmenovaného odstartovalo už s rozšířením televize. Možnost celého národa v reálním čase rozhodovat, kdo vypadne, umožnily až mobilní technologie. Dalším a podle mě vlastně nejhorším prvkem je, že obsah vytvářejí neprofesionálové. To opět dobře rezonuje s dobovým trendem nejrůznějších youtuberů, tiktokerů a influencerů, kteří neumí vlastně vůbec nic, maximálně tak máchat rukama a polykat chilli papričky. To jim nebrání mít milióny sledovatelů a generovat obrovské příjmy. Zatímco skuteční umělci, třeba nezávislí filmaři či muzikanti, shání horko těžko peníze a neustále musí žádat o nějaké granty. Ono sledovat v hlavním vysílacím čase tančit cukráře či snowboardistku je pouze kultivovanější podobou téhož fenoménu.
V televizi dohlížet a mobilem trestat
Jedním z klíčových taháků pořadu je možnost participace a to, že celá váha rozhodnutí leží na divácích. Ano, v soutěži je sice porota, která jednotlivé taneční páry známkuje, ale o vyřazení rozhoduje vox populi. Takže StarDance nejen zrcadlí soudobé trendy, ale má v sobě i cosi archaického. Ono mobilní hlasování není totiž ničím jiným než moderní inkarnací rozhodování v římských arénách, kdy diváci palcem rozhodovali o životě gladiátora. Právě slastný pocit moci, navíc nad celebritami, je tím, co minimálně na podvědomé úrovni řadu diváků k soutěži přitahuje. Zde se přímo nabízí parafrázovat titul jedné z knih Michela Foucaulta, Dohlížet a trestat, který jsem použil v nadpise. V tomto případě se stačí pohodlně usadit do křesla, do jedné ruky uchopit televizní ovladač a do druhé mobilní telefon. Můžete tak v televizi dohlížet na celebrity a skrze esemesky je trestat. Skvěle si tak můžete vykompenzovat to, jak současný zběsilý ekonomicko-politický systém dohlíží a trestá v reálném životě vás.
Pozlátko a hvězdný třpyt, aneb přehlídka maloměšťáctví
Moje maminka říká, že StarDance je elegance a noblesa. Já bych řekl, že je to spíše banalita zabalená do líbivého hávu. Prostě dokonalá ukázka maloměšťáctví, přizdobená třpytem rádoby hvězd. Mám na mysli kostýmy a celkovou estetiku, která vychází z plesů a bálů smetánky. Právě to přitahuje další skupinu diváků, tedy spíše divaček. Myslím, že velkou skupinou diváků tvoří lidé vykonávající mizerně placenou práci, pro které je to okno do snového světa a zároveň únik z neradostné reality všedního života. Kdyby radši v práci založili odbory… Ne náhodou pochází formát pořadu z Velké Británie, proslulé třídní až kastovní společností, kdy to, do jaké se narodíte třídy, determinuje váš život. Pokud máte smůlu, můžete aktivity privilegovaných vrstev sledovat maximálně v televizi či v na ostrovech extrémně rozšířeném bulvárním tisku.
Fenomén Maršálek a česká stopa
To, co jsem popisoval výše, není jistě nic specificky českého a dalo by se říci o kterékoli jazykové mutaci pořadu. My Češi jsme ale dokázali promítnout - minimálně do letošní řady - i něco z naší národní povahy. Mám na mysli neúctu k autoritám a systému a jejich podvracení skrze humor a švejkování. Toto vše se zhmotnilo v osobě Josefa Maršálka, který na tanec nemá ani postavu a ani příliš talentu. Přesto soutěží úspěšně proplouvá a získal si sympatie diváků. Nemůžu si pomoci, ale mám pocit, že Maršálek je takovým Švejkem, který má na StarDance podobný pohled jako já. Na rozdíl od mne, se to ale rozhodl rozvrátit zevnitř a dělá to chytře. Vytvořil velmi minimalistický styl tance, kdy složitější figury přenechá partnerce a s pomocí charismatu a toho, že je to prostě sympatický chlapík, který si na nic nehraje, došel až před brány semifinále. Vypadnutí mu očividně nijak nevadilo a nejspíš ho očekával už v prvním kole.
Eben a Genzer. Co to má jako být?
Zatímco Maršálek mě potěšil a zaujal, vůbec mě nepotěšil Marek Eben. Ten působí jako zcyničtělý učitel před penzí, který dělá svou práci už jen ze zvyku. Ten moderování prokládá komentáři obsahujícími často rádoby vtipné a dvojsmyslné narážky, které se mohou líbit jen spodní čtvrtině populace (dle IQ) a zastydlým puberťákům. Krom toho vypráví různé zajímavosti a celkově vypadá, že pořad vnímá jen na půl. Mám prostě pocit, že Marek Eben se rozhodl moderovat StarDance dokud se bude vysílat, či dokud neumře. Nebo to dělá pro peníze? Nevím, možná má jen velkou hypotéku. Podobně funguje i Richard Genzer, člen poroty. Ten v pořadu podle mě vystupuje jen proto, aby udržel pozornost diváků se sníženou inteligencí. Celkově působí jako by svým humorem a vystupováním zamrzl v devadesátých letech a hlavně v pubertě. Pokud by snad Eben zrovna neměl po ruce nějaký trapný dvojsmysl, Genzer ho pohotově zastoupí. Vystupování obou pánů je přitom v kontrastu se zbylou trojicí. Ostatní dva členové poroty jsou sympatičtí, jejich hodnocení mají logiku a vhled. Stejně jako spolumoderátorka Tereza Kostková, která je milá, empatická, pohotová, připravená a profesionální.
Co s tím? Letošní řada je už dvanáctá a toto číslo symbolizuje úplnost. Možná by se tím mohla Česká televize inspirovat.
P.S.: Nepište mi, že vám chci StarDance zakázat. Nic takového neříkám a nemám ani problém s tím, že je to placeno z veřejných peněz. Inu každý má jiný vkus. Akorát mi to přijde jako škoda sobotního večera. Nemusíte mi ani psát, že se na to nemám dívat, když se mi to nelíbí. Nebojte, už se dívat nebudu, zvláště když dnes vypadl Maršálek.
