Článek
Trump před několika dny uvedl, že Ukrajinci neměli začínat válku s Ruskem. Může to být z našeho současného pohledu těžko uvěřitelné, ale část lidí, pro které je ruská invaze na Ukrajinu z různých důvodů vzdálená realita – tomu možná po čase doopravdy začne věřit. Či minimálně mohou začít zpochybňovat naprosto jednoznačnou pravdu, že 24. února 2022 Putinovy jednotky zahájily invazi na Ukrajinu – bez jakéhokoliv ukrajinského přičinění. Zbytečný akt agrese, který vedl k smrti desítek tisíc lidí.
Milan Kundera psal, že boj člověka proti moci je bojem paměti proti zapomnění. Moc usiluje o manipulaci dějin, přepisování faktů a budování vlastních narativů na úkor pravdy. Nejde jen o to, co se skutečně odehrálo, ale o to, co si lidé budou pamatovat – a co ve veřejném vědomí postupně zmizí. Moc nechce být konfrontována s minulostí, která obsahuje nepohodlné skutečnosti. Místo toho ji retušuje, přetváří nebo zamlčuje.
Tento proces zapomínání Kundera ilustruje metaforou rychlého sledu událostí, kdy jednu tragédii překrývá další – ruská invaze do ČSSR je zastíněna zavražděním Allendeho, poté masakrem v Bangladéši a tak dále, až nakonec není v kolektivní paměti nic. V takové realitě je člověk nucen bojovat proti zapomnění tím, že si vědomě uchovává vzpomínky a dokumenty, jak to činí postava Mirka z Knihy smíchu a zapomnění. Odpor proti zapomnění však není beztrestný – ve světě totalitní moci je vzpomínání aktem vzdoru.
Uchovávejme si vzpomínky podobně jako Mirek. Můžeme tímto bojem proti zapomnění ovlivnit lidi v našem okolí, a ti pak snad zase další. Pravda o Putinových činech – a nyní i Trumpových slovech – nesmí upadnout v zapomnění.
