Článek
Když se řekne hruška, většina lidí si představí klasický plod hruškovitého tvaru, který koupí v supermarketu. Jenže svět hrušní je mnohem pestřejší. Existují odrůdy s drobnými plody, jiné dosahují úctyhodných rozměrů. Některé se konzumují krátce po sklizni, další potřebují několik týdnů nebo měsíců, než získají svou nejlepší chuť.
Právě do druhé skupiny patří stará francouzská odrůda Pastornice. Na první pohled zaujme především svými velkými, podlouhlými až lahvicovitými plody. Její zajímavost ale nespočívá pouze ve vzhledu. Má za sebou více než dvě a půl století historie, v minulosti se rozšířila do řady evropských zemí a patřila mezi odrůdy ceněné také pro svou skladovatelnost.
Dnes ji v běžných obchodech prakticky nepotkáme. Přesto nejde o odrůdu, která by byla zcela ztracena. Stále ji lze najít ve specializovaných ovocných školkách a ve sbírkách starých ovocných odrůd.
Příběh, který začal u francouzského faráře
Původ Pastornice sahá přibližně do roku 1760. Tehdy ji měl objevit francouzský farář H. Leroy jako náhodný semenáč v háji Fromenteau poblíž obce Villiers-en-Brenne, nedaleko městečka Clion v dnešním departementu Indre.
Nešlo tedy o výsledek cíleného šlechtění v dnešním slova smyslu. Strom vyrostl náhodně ze semene a jeho vlastnosti zaujaly člověka, který si uvědomil, že by byla škoda nechat takovou hrušeň bez povšimnutí.
Farář Leroy následně získal rouby a vypěstoval z nich další stromy ve své zahradě a vinici. Odrůda se postupně rozšířila do okolí a následně i do dalších evropských zemí.
Zajímavé je také její pojmenování. Francouzské označení Curé znamená farář. V zahraniční literatuře se proto setkáme s názvy Poire de Curé nebo Poire de Clion. V německy psaných pomologických publikacích se objevuje označení Pastorenbirne, z něhož vychází také české jméno Pastornice.
V českém prostředí se můžeme setkat i s dalšími názvy, například Farářka, Proboštka, Plebnanka nebo Dlouhá zelená.
Botanický ústav Akademie věd České republiky uvádí, že hrušeň Pyrus communis Curé je u nás obchodována právě pod názvem Pastornice. Rozdílná pojmenování tedy nemusí automaticky znamenat různé odrůdy. U starého ovoce je správné určování názvů důležité, protože se v minulosti často používala krajová a místní pojmenování.
Pastornice se postupně dostala i za hranice Evropy. Historické pomologické záznamy dokládají její rozšíření v evropských sadech a také její výskyt v Americe.
Jak Pastornici poznáme?
Pastornice patří mezi odrůdy, které si lze poměrně snadno zapamatovat. Její plody jsou velké, podlouhlé a často mají výrazně lahvicovitý tvar.
Na rozdíl od některých současných tržních hrušek nemusí být každý plod dokonale pravidelný. Typickým znakem bývá podélná rýha, někdy označovaná jako šev, která se táhne od kalichu směrem ke stopce.
Slupka je poměrně silná, tužší, hladká a málo lesklá. V době sklizně má obvykle šedozelenou až zelenou barvu. Během dozrávání se mění na žlutozelenou. Na osluněné straně se někdy objevuje slabé načervenalé líčko a na povrchu můžeme pozorovat drobné rzivé tečky nebo skvrny.
Plody jsou na první pohled výrazné také svou velikostí. Starší pomologické a pěstitelské popisy uvádějí velké plody, v některých případech dosahující hmotnosti několika set gramů. Konkrétní velikost však závisí na stáří stromu, stanovišti, průběhu počasí i úrodě v daném roce.
Dužnina má žlutavě bílou barvu, je šťavnatá a podle podmínek pěstování může být jemná až polorozplývavá. V okolí jádřince bývá zrnitější.
Chuť je sladce navinulá, někdy s jemně kořenitou až mírně natrpklou příchutí. Plody mohou mít také slabé muškátové aroma.
Právě chuť je jednou z vlastností, u kterých se mohou zkušenosti pěstitelů lišit. Pastornice totiž poměrně výrazně reaguje na podmínky stanoviště. Na vhodném místě mohou být její plody příjemně sladké a aromatické. Na nevhodných stanovištích naopak hrozí vodnatá, méně výrazná až řepovitá dužnina.
Zimní hruška, která čeká na svou chvíli
Jednou z nejzajímavějších vlastností Pastornice je její pozdní konzumní zralost. Nejde o hrušku, kterou bychom sklidili a druhý den položili na stůl. Je to typická zimní odrůda, která potřebuje po sklizni určitou dobu na dozrání.
Sklizeň se podle stanoviště a počasí pohybuje od konce září do druhé poloviny října. V českých pomologických popisech se nejčastěji uvádí říjnový termín.
Konzumní zralost nastupuje přibližně tři až pět týdnů po sklizni. V některých letech a při vhodném skladování mohou plody vydržet až do ledna či února, starší záznamy dokonce zmiňují zachování plodů až do března.
To byla v době, kdy nebyly běžně dostupné moderní chladicí technologie, velmi cenná vlastnost.
Zásadní je ovšem správný termín sklizně. Pokud se plody sklidí příliš brzy, mohou během skladování vadnout a nedosáhnou požadované konzumní kvality. Naopak při příliš pozdní sklizni se může zkrátit doba skladovatelnosti.
Další zajímavostí je postupné dozrávání. Ne všechny plody dosáhnou konzumní zralosti ve stejnou chvíli. Pěstitel tak může mít k dispozici hrušky postupně během několika týdnů.
Pro tradiční hospodářství to představovalo výhodu. Vlastní úroda nemusela být spotřebována okamžitě a při vhodném skladování mohla doplňovat jídelníček i v zimních měsících.
Jaké podmínky Pastornice potřebuje?
Ačkoliv se jedná o starou a poměrně rozšířenou odrůdu, nelze ji považovat za hrušeň vhodnou do každé zahrady a každé nadmořské výšky.
Nejlepších výsledků dosahuje v teplejších oblastech a na kvalitních půdách. Vyhovují jí hlubší, úrodné a dostatečně propustné půdy s přiměřenou zásobou vláhy.
Nevhodné jsou zejména studené, zamokřené a klimaticky drsné polohy. Právě tam mohou plody ztrácet svou charakteristickou chuť a jejich dužnina bývá vodnatá či řepovitá.
Při výběru stanoviště je vhodné myslet také na dostatek slunečního světla a dobrou vzdušnost koruny. Strom vytváří široce jehlanovitou korunu a jeho větve se mohou pod tíhou bohaté úrody sklánět.
Z hlediska růstu jde o poměrně bujně rostoucí hrušeň. Při pěstování na silnější podnoži je proto potřeba počítat s dostatečným prostorem.
Pastornice není odrůda, kterou bychom měli vysadit bez rozmyslu do malého prostoru mezi další ovocné stromy. V tradičním vysokokmenném sadu však může vytvořit pěkný a výrazný strom.
V období plodnosti je důležité věnovat pozornost pravidelnému prosvětlování koruny. Dostatek světla pomáhá nejen kvalitě plodů, ale také celkovému zdravotnímu stavu stromu.
Plodnost a opylování
Pastornice dokáže při vhodných podmínkách poskytovat vysoké a pravidelné úrody. Plodnost nastupuje podle podnože a podmínek pěstování obvykle ve středně raném až pozdějším období.
Při výsadbě je však potřeba počítat s jednou důležitou vlastností: Pastornice je triploidní odrůda.
To znamená, že má tři sady chromozomů, a její vlastní pyl je zpravidla málo využitelný k opylení jiných hrušní. Sama navíc potřebuje vhodné opylovací partnery.
Mezi uváděné vhodné opylovače patří například Konference, Williamsova máslovka, Clappova máslovka, Hardyho máslovka, Solanka nebo Boscova lahvice.
Pokud tedy někdo uvažuje o výsadbě Pastornice, měl by se zajímat nejen o samotný strom, ale také o odrůdy hrušní v jeho okolí.
Jediný strom v zahradě bez vhodného opylovače nemusí přinést očekávanou úrodu.
Odolnost a zdravotní stav
Pastornice je stará odrůda, ale to automaticky neznamená, že je mimořádně odolná vůči všem nepříznivým podmínkám.
Její odolnost vůči mrazu se hodnotí jako střední. Mladé stromy mohou být citlivější a problematické mohou být také pozdní jarní mrazy v době kvetení.
Z hlediska chorob se v některých starších popisech uvádí dobrý zdravotní stav a menší náchylnost ke strupovitosti. Současné pěstitelské popisy ji však hodnotí spíše jako středně odolnou. Významnou roli hraje také vzdušnost koruny a konkrétní podmínky stanoviště.
Nelze tedy spoléhat na to, že stará odrůda nebude vyžadovat žádnou péči.
Na druhou stranu její schopnost dobře regenerovat po poškození a poměrně zdravý růst patří mezi vlastnosti, které jí v minulosti pomohly k rozšíření.
K čemu se Pastornice hodí?
Historické pomologické publikace oceňovaly Pastornici zejména pro její vzhled, velikost a dobrou přepravitelnost.
Její plody dobře snášejí manipulaci a přepravu, což bylo důležité v době, kdy se ovoce převáželo na trhy na větší vzdálenosti.
Využití ale zdaleka nekončí u přímé konzumace. Díky pozdnímu dozrávání a skladovatelnosti se hodí k postupné zimní spotřebě. Lze ji využít také v kuchyni, například při přípravě koláčů, pečených hrušek, kompotů nebo ovocných pokrmů.
Vhodná je rovněž pro moštování a další zpracování. Je však potřeba počítat s tím, že její chuť a konzistence se mohou podle podmínek pěstování výrazně lišit.
Zajímavý je také rozdíl mezi historickým a současným hodnocením odrůdy. Starší česká pomologická literatura ji oceňovala především jako obchodní ovoce díky velkým plodům, výnosnosti a přepravitelnosti. Její stolní kvalita byla v některých dobových hodnoceních označována spíše za průměrnou.
To dobře ukazuje, že při výběru ovocné odrůdy vždy záleží na tom, co od ní očekáváme. Odrůda, která je výborná pro dlouhodobé skladování nebo zpracování, nemusí být automaticky nejlepší volbou pro okamžitou konzumaci.
Proč na staré odrůdy nezapomínat?
Pastornice je příkladem odrůdy, která dokázala přežít několik století změn v ovocnářství.
Zatímco dnešní intenzivní produkce klade velký důraz na jednotný vzhled, velikost, přepravitelnost a dlouhodobou obchodní využitelnost, staré odrůdy představují mnohem pestřejší soubor vlastností.
Některé mají zajímavou chuť, jiné vynikají skladovatelností, dlouhověkostí stromů nebo schopností růst ve specifických podmínkách.
Neznamená to, že všechny staré odrůdy jsou automaticky lepší než současné. Každá má své přednosti i slabiny a některé mohou být pro dnešní intenzivní pěstování méně vhodné. Jejich zachování má však význam také z hlediska genetické rozmanitosti ovocných dřevin. Staré odrůdy představují cenný genetický materiál, který může být zajímavý pro další šlechtění i budoucí výzkum.
Důležité je proto uchovávat nejen jednotlivé stromy, ale také spolehlivé informace o jejich původu, vlastnostech a správném určování.
Pastornice dnes není úplně zapomenutou odrůdou. Specializované ovocné školky ji stále nabízejí a zájemci ji mohou vysadit i ve vlastním sadu. Přesto je ve srovnání s běžnými obchodními odrůdami mnohem méně známá.
A právě proto stojí za připomenutí.
Znáte Pastornici? Pěstujete ji ve svém sadu, nebo jste se s ní někdy setkali? A kterou starou odrůdu hrušně či jabloně bychom měli představit v příštím díle?




