Článek
Anketa
Rád bych se teď vyjádřil i já, přísedící trestního úseku KS v Brně.
Slyšel jsem spoustu argumentů pro zrušení, od těch pro mě hloupých - nemoc, zpoždění, po ty odborné - jsou to laici bez právního vzdělání, až po ty úsměvné, cílem je zefektivnění rozhodovací činnosti soudů nebo ušetření prostředků.
Dalším častým argumentem je naše společné hlasování s předsedou senátu nebo dokonce hlasujeme, jak chce či řekne.
K tomu nemůžu nic říct, nevím, kde se tato statistika vzala. Porada senátu je tajná a přístup k hlasování je omezený a řídí se trestním řádem. Rozhodně mi nikdo nenařizuje, jak mám hlasovat!
Pro mě je přísedící jednou z důležitých funkcí demokratického právního systému. Na rozhodování soudů se podílí laici nejenom u nás, příkladem může být Rakousko, mnoho dalších evropských zemí či USA, bez ohledu na právní systém.
Výrok viny a trestu je tak kromě rozhodnutí profesionálního soudce i výrokem občana, laika, rovnocenného s obžalovaným a odsuzuje ho tak nejenom soudce, ale i jeho spoluobčan.
Přísedící často vnáší do rozhodnutí laický prvek, své životní a profesní zkušenosti, neposuzuje právní argumentaci, ale velmi často dokáže vnímat polehčující či přitěžující okolnosti jinak než soudce, dokáže se více vcítit do chování obžalovaného, v rámci hlavního líčení si všímá jiných věcí než předseda senátu, dokáže v dlouhých řízeních být soudci nápomocen, často bude výši a druh trestu hodnotit jinak než soudce a to vše vždy v rámci právního rámce, který stanoví předseda senátu, nikdo nechce vydávat nezákonná rozhodnutí. Může samozřejmě v průběhu hlavního líčení klást otázky nebo v určeném čase studovat spisový materiál.
Důležitým aspektem je i kontrola moci soudní, ústavní činitel – soudce musí vysvětlit laikovi svůj názor na věc, argumentovat, chtít přesvědčit, že důkazy, výslechy svědků, znalecké posudky vedou k vině a následně k trestu, případně ke zproštění obžaloby. A laik může kdykoliv říci, že to vidí jinak, soudce to musí vzít v potaz, vést diskuzi, a nakonec dojít k rozhodnutí.
Setkají se tak dva vzdálené světy, které by spolu vzájemně za normálních okolností nemluvili.
Ústava toto právo nezaručuje, přesto ho zmiňuje a dle mého názoru doporučuje.
Soudní moc, tak musí svoje rozhodnutí obhajovat před zástupci občanů této země. V případě účasti veřejnosti na hlavním líčení, stačí sdělit odůvodnění rozsudku. To není kontrola ani účast veřejnosti na rozhodovací činnosti soudů.
Soudce je ústavní činitel, má složitou cestu ke jmenování, určitá privilegia během mandátu. Jedná se o váženou funkci ve společnosti, velmi respektovanou. Pracovně se setkává a žije mezi dalšími soudci, státními zástupci, advokáty a je moc dobře, že občas musí mluvit i s lidmi z opačné strany, kteří budou velmi často vnímat a hodnotit věci jinak.
Jedním z hlavních argumentů je zefektivnění justice. Ta nestojí na přísedících, ale trápí ji stejně jako jiné státní instituce problémy, které se zatím nepodařilo vyřešit. Jedním z hlavních bodů je digitalizace justice. Například spis je stále na papíře, proto spisy cestují mezi soudy. Bohatě stačí přesun spisu k VS z důvodu stížnosti proti usnesení o námitce podjatosti a následná námitka advokáta a rozhodování NS ČR o určení místní příslušnosti a máte zdržení hned na několik měsíců. S tím přísedící nemají nic společného. Stejně tak s administrativní zátěží soudních úředníků.
Veškeré neduhy, které přísedící trápí, se dají vyřešit, stát proto neudělal za 30 let nic. Přísedící, co si neplní své povinnosti, nemají být znovu zvoleni nebo odvoláni. Je to soud, který doporučuje jména zastupitelstvu (byl jsem na krátkém pohovoru s místopředsedou trestního úseku KS v Brně) a stát by měl zajistit odpovídající finanční ohodnocení a větší zastoupení profesí či věku. Nic, co by se nedalo řešit.
Za mě je to obrovská chyba, používají se zástupné důvody a hledá se jen obětní beránek, na koho teď hodit neefektivitu soudního řízení. Soudy a soudci mají nezávislost, rozhodují o lidských životech a veřejnost má plné právo u tohoto rozhodovacího procesu být a mít možnost ho ovlivnit a mít kontrolu.
Snad jako v minulosti někdo zatáhne za záchrannou brzdu.
