Článek
Poté, co Donald Trump opustil v lednu 2021 Bílý dům po porážce od demokratického protějšku Joea Bidena, mnoho lidí nepočítalo s tím, že se do politiky vrátí — nebo že mu to okolnosti vůbec dovolí. Tehdejší atmosféra pro něj nevypadala příznivě. Jakožto poražený prezident odmítl výsledky voleb: „Neuznal jsem nic! Máme před sebou dlouhou cestu. Byly to zmanipulované volby,“ napsal na svém účtu na Twitteru. Dodnes svou porážku otevřeně a konzistentně odmítá, aniž by pro svá tvrzení předložil jakékoli důkazy.
Celá tato atmosféra, kterou Trump sám živil, vyvrcholila známým útokem na Kapitol. Tisíce rozzuřených voličů, kteří věřili, že Trump volby neprohrál, protestovaly a nakonec vtrhly do budovy Kapitolu. Právě tam se zrovna měly ratifikovat výsledky prezidentských voleb a finálně tak stvrdit Joea Bidena jako 46. prezidenta Spojených států. Samotný útok trval přibližně čtyři hodiny a — pokud započítáme mimo fyzických okolností také ty psychické — si vyžádal devět obětí. Během samotného dne a krátce po něm zemřelo pět lidí a čtyři zasahující policisté v následujících týdnech spáchali sebevraždu. Tento den je dodnes považován za jeden z nejtemnějších okamžiků v americké historii a zčásti je přisuzován právě Trumpovi, který opakovaně vyzýval své voliče, aby dali jasně najevo nesouhlas s výsledky a bojovali za ně — a oni to vzali doslova.
Dalo by se říci, že žádný politik se po tom všem již nemá šanci do politiky vrátit. Opak se ale stal pravdou. Trump v roce 2024 vyhrál prezidentské volby proti bývalé viceprezidentce Kamale Harrisové a stal se tak podruhé americkým prezidentem. Těžil z mnoha aspektů: z nezvládnuté migrační politiky Joea Bidena, vysoké inflace i špatně provedeného stažení vojsk z Afghánistánu. Jeho hlavními hesly se staly slogany „Žádné nové války“ a „Zavřít hranice a zastavit ilegální migraci“. Mnoho nerozhodnutých voličů navíc nabylo dojmu, že jako úspěšný podnikatel — do politiky ostatně vstoupil již jako miliardář — dokáže své sliby dodržet. Zároveň si pamatovali poměrně dobrou předcovidovou ekonomiku z dob jeho prvního prezidentství a věřili, že ji zažijí znovu.
Po dvou letech jeho druhého funkčního období by však současnost nemohla vypadat protikladněji. Společně s Izraelem zahájil v únoru novou válku proti Íránu, která kvůli uzavření Hormuzského průlivu zvedla ceny pohonných hmot a potravin. Jeho migrační politiku většina obyvatel považuje za příliš krutou — nasazení maskovaných agentů ICE očividně nebylo dobrým nápadem. Do toho všeho rezonuje korupce prezidenta, jeho rodiny i přátel, přičemž sám Trump za poslední dva roky zbohatl o 3 miliardy dolarů (přibližně 65 miliard korun).
Všechny tyto očividně porušené sliby se podepsaly na nedávných výsledcích voleb do Sněmovny reprezentantů a třetiny Senátu, kde demokraté získali v obou komorách jasnou většinu. Průlomy v tradičně silných republikánských státech, jako jsou Texas či Kansas, pak jen podtrhují rozsah této porážky. Mnoho novinářů a analytiků začalo tyto volby označovat za „konec Trumpovy éry“. V tom mají pravdu. Trumpovi samotnému to ale může být jedno, jelikož již znovu kandidovat nemůže. Republikánskou stranu tak čeká zásadní rozhodnutí: najít novou tvář, a pokud chce uspět, odsoudit Trumpovu politiku a vydat se vlastní cestou.
Jak totiž minulost ukázala, voliči opustili politiku nynějšího prezidenta, nikoli však samotnou Republikánskou stranu. Tyto volby nemohly pro republikány dopadnout hůře, což jim ale v následujících dvou letech dává prostor začít nanovo a ukázat jinou tvář. O Spojených státech se říká, že lidé volí podle toho, kolik mají peněz v peněžence, a vše ostatní jde na druhou kolej. V současnosti jich tolik nemají a dali to u uren jasně najevo.
Považovat ale za samozřejmost, že příštím prezidentem bude demokrat, by bylo předčasné. Doba je nevypočitatelná a za příští dva roky se toho může mnoho změnit. Stačí si vzpomenout, jak situace vypadala před dvěma lety: Trump vyhrál volby, republikáni ovládli obě komory Kongresu a zdáli se být k nezastavení. Pokud se bude nerozhodnutým voličům, kteří o výsledku vždy rozhodují, ekonomicky dařit, klidně svůj hlas hodí republikánskému kandidátovi. V takovém okamžiku bude stav peněženek hrát větší roli než současné války či korupční kauzy. Hlavní podmínkou však zůstává, aby republikáni dokázali dodržet své sliby a konečně se odstřihli od Trumpa.
„Musíme se posunout dál. Pokud budeme nadále následovat stejnou cestu, budeme nadále dostávat stejné výsledky,“ řekla již během republikánských primárek v roce 2024 Nikki Haley, bývalá velvyslankyně USA při OSN a prezidentská kandidátka. Tehdy ji republikáni neposlechli, nyní už musí. Pokud to zvládnou, mohou znovu usednout do Bílého domu.
