Politika emocí: Proč už skandály nerozhodují volby

Když jsem četl článek, v němž Fareed Zakaria popisuje, že „voliči dávají přednost rebelii před obnovou“, začala mi dnešní politická situace dává větší smysl. Zakaria porovnával ve svém článku Japonsko s Británií. Na jedné straně japonská premiérka Sanae Takaiči vyhrála volby v dolní komoře a na straně druhé se britský premiér Keir Starmer „těší“ nejnižší úrovni popularity, kde si většina politiků přeje, aby odstoupil.

I když novinář z Washington Post porovnával jen Japonsko a Velkou Británii, tento trend, kde politická rebelie vítězí nad slušností, můžeme zaznamenat po celém světě. Například v Česku, kde premiér Andrej Babiš vyhrál volby mimo jiné díky tvrzení, že „Česká republika je v katastrofálním stavu“, i když ekonomové tvrdili opak. Podobný příklad jsme viděli i v prezidentských volbách ve Spojených státech, kde Donald Trump opakovaně tvrdil, že je Amerika ve velmi špatném stavu a - jako v Česku - ekonomové popisovali, jak Bidenův kabinet se dokázal s covidem dobře vypořádat a ekonomice se daří.

A tak bych Zakariu doplnil jen v jednom. Voliči chtějí cítit od politiků sílu. Nebát se použít ostrý jazyk a vystoupit z „komfortní politické slušnosti“.

Jak se ukázalo, voličům je v podstatě jedno, jestli říkáte vždy pravdu - kde Babiš a Trump mnohdy lžou, ale stejně vyhrají volby -, ale nejdůležitější je, jak se díky nim voliči cítí. Voliči si nezvolili Babiše a Trumpa, aby jim říkali vždy pravdu. Zvolili si je, aby jim vyřešili problémy. Pokud politici slíbí nesplnitelné, mohou očekávat pokles podpory.

Trumpova čísla podpory jsou na historickém minimu. Průzkum časopisu The Economist mluví jasně: Čistá míra popularity (procentní podíl lidí, kteří schvalují vůdce nebo politiku, minus procentní podíl těch, kteří je neschvalují) je -19 procentních bodů. 38 procent schvaluje Trumpovo vládnutí, 58 procent neschvaluje a 4 procenta si není jistá.

U Babiše nemáme přímá čísla po volbách, ale z průzkumů se jeho voličská základna výrazně nezměnila. Až po prvním roce vládnutí je dobré se podívat na průzkum veřejného mínění.

Tyto další dva příklady a čísla nám ukazují i další věc. Zdá se, že Trumpova čísla jsou nízká (a skutečně jsou), stále se však pohybují v jednotkách procentních bodů, které se mohou rychle obrátit. Američané už jednou dali najevo, že je jedno, co Trump udělá, stejně ho zvolí (viz. útok na Kapitol v lednu 2021, když Trumpovi příznivci nesouhlasili s výsledky voleb - Trump později odsouzené násilníky pustil na svobodu).

Andrej Babiš čelí obviněním ze střetu zájmů a dotačních kauz téměř deset let. I tak ale byl podruhé zvolen premiérem. Je tedy mylné si myslet, že by se to nemohlo znovu stát. Části voličů to očividně nevadí a znovu toho využije. Potvrzuje to trend, o němž byla řeč už dříve. Projevit politickou sílu a odhodlanost a nebát se jít do střetu. Považovat se za klidného politika je v pořádku, jen je důležité se v této turbulentnější době podle toho nechovat. Voliči to nechtějí vidět. Jednají podle toho, jak se cítí, když vás poslouchají. To by si měla opozice po celém světě vzít v potaz a přizpůsobit tomu svou strategii. Ať už jde o listopadové kongresové volby nebo parlamentní volby v Maďarsku.