Článek
Kniha Realita jednoho státu: Co je Izrael/Palestina?, kterou napsali čtyři američtí politologové a odborníci na Blízký východ, popisuje změnu, kterou si nechceme přiznat: dvoustátní řešení, které předpokládá nezávislý stát Palestina, je již pouhou iluzí. Autoři vysvětlují, že od řeky Jordán až ke Středozemnímu moři existuje de facto jeden stát, který ovládá úplně všechno – Izrael.
Kniha vyšla v březnu 2023 (tedy před útoky Hamásu ze 7. října téhož roku) a již v té době upozorňovala, že Izrael podniká kroky, které vedou k jeho naprosté kontrole nad palestinským obyvatelstvem. Ať už jde o naprosté zničení Pásma Gazy, nebo o stavění osad na Západním břehu, vláda Benjamina Netanjahua dělá jen to, o čem vždy snila. Podtrhuje to i oficiální prohlášení izraelského premiéra, který situaci v září 2025 popsal následovně: „Západně od řeky Jordánu žádný palestinský stát nevznikne. Po celá léta jsem bránil vzniku tohoto teroristického státu, a to navzdory obrovskému tlaku, ať už z domova, nebo ze zahraničí.“
Nejedná se o náhlý zlom v politickém směřování. Netanjahu se o to pokoušel již přes desetiletí. Nyní jsou ale vidět kroky, které už nejdou přehlédnout – a které na Izrael vrhají ještě horší světlo.
Izraelské osady na Západním břehu
Zatímco společnost s napětím sledovala devastující válku v Gaze, ve stínu tohoto konfliktu probíhá tichá, ale trvalejší proměna Západního břehu. Je pravda, že palestinská politická reprezentace - ať už jde o radikální Hamás nebo vysoká korupce Fatahu -, které vedou mezi sebou občanskou válku a jako „stínová vláda“ selhávají, slouží izraelské vládě jako dokonalá zástěrka k tomu, aby se zaměřila na jiný způsob ovládnutí: masivní stavění osad na palestinském území na Západním břehu.
Izraelská oddělovací zeď obklopující palestinské město Betlém na okupovaném Západním břehu (únor, 2019)
Data organizace Peace Now to dokládají na číslech: mezi lety 2020 a 2022 nebyly schváleny žádné nové osady, v roce 2023 jich bylo devět, v roce 2024 pět a minulý rok padesát čtyři (což je více než za celých dvacet let v minulosti). Izrael tím dává jasně najevo, že žádný stát ani nebude moci vzniknout. Nedávný projekt zvaný zóna E1 tak propojí Jeruzalém a izraelskou osadu Ma'ale Adumim, čímž rozdělí Západní břeh na dvě části.
Spojené státy dlouho oponovaly tomuto projektu, který představuje konečnou pro vznik Palestiny, ale Izrael se rozhodl jít cestou síly a kolektivního trestu.
Benjamin Netanjahu ví, co dělá, a jeho touha zničit cestu ke vzniku státu Palestina je dlouhodobým cílem, který po masakru ze 7. října 2023 jen znásobil. Dalo by se argumentovat, že říjnové volby do izraelského parlamentu – Knesetu – by mohly být pro židovský stát záchranou. Mnozí vzdělaní a liberální Izraelci naději ztratili a rozhodli se odejít. Jen za poslední dva roky opustilo Izrael až 200 tisíc Izraelců. „Odcházejí, protože školy se staly náboženskými a nevidí pro své děti budoucnost,“ popsal situaci izraelský profesor Omer Bartov, který učí na Brownově univerzitě, v podcastu The New Yorker Radio Hour.
Pokud se ale vrátíme k tématu budoucích voleb a dnešní opozice, nečeká nás nic moc světlého. „Ani ti, kteří by v této opozici – která se snad promění v koalici – měli patřit k levicovému středu, nemají, pokud vím, vůbec žádný plán, jak naložit s otázkou Palestiny a Palestinců,“ shrnul politickou situaci Bartov.
Jedna pasáž z knihy Realita jednoho státu: Co je Izrael/Palestina? sumarizuje celé téma: „Palestina není státem v procesu vzniku a Izrael není demokratickým státem, který by jen tak náhodou okupoval palestinské území. Celé území západně od řeky Jordánu již dlouho tvoří jediný stát pod izraelskou správou, kde se na půdu i obyvatele vztahují radikálně odlišné právní režimy a Palestinci jsou trvale považováni za nižší třídu.“
Hlavní hráč v tomto konfliktu jsou ale Spojené státy. Izrael by všechny tyto kroky nemohl podnikat bez diplomatického a vojenského deštníku USA. Změna nenastane v Knesetu, ale může proběhnout reforma myšlení ve Washingtonu a převládnout názor, že ne veškerá bezpodmínečná pomoc Izraeli je z dlouhodobého hlediska dobrá.
Dnešní Izrael je jiný než před dvaceti lety. Benjamin Netanjahu je u vlády téměř 19 let (se dvěma přestávkami) a židovský stát přetvořil k obrazu svému. Tímto směrem se Izrael postupně stává „černým koněm“ v očích západních států. I se sebemenší změnou pomoci od USA se ale může ledacos změnit. A nikdy nevíte, kdy se to stane.
