Článek
Vztek dětí dokáže pořádně zamávat s emocemi dospělých. Zvláště v případech, kdy vám přijde, že je vztek kvůli hlouposti či nedůležitým věcem. Jenže dítě to vnímá jinak. To, co je pro rodiče prkotina, může být pro dítě důležité.
Pak stačí jen málo a problém je na světě. Kupříkladu dítě chce svého oblíbeného plyšáčka, který se zrovna pere v pračce. Nebo mu nekoupíte to, co si usmyslel a vztek je na světě. A na veřejnosti je to ještě o to nejpříjemnější, že se na vás ihned upnou opovržlivé pohledy kolemjdoucích. Vy byste se v tu chvíli nejraději propadli do země. Anebo jako v počítači metodou vyjmout-vložit se kouzlem vložili za zdi svého domova. Proto je dobré se naučit zvládat tyto situace a vztek svých dětí.
Nejdůležitější je, aby dítě pochopilo, že respektujete jeho pocity.
Existuje metoda, která je v 99% úspěšná. Je aplikovatelná pro děti od 5 let. A v čem spočívá?
Abyste dali dítěti najevo, že respektujete jeho pocity, položte mu jednu otázku.
Buď těsně před záchvatem nebo během něj se podívejte dítěti do očí a klidným hlasem se ho zeptejte:
„Je to velký problém, střední problém, nebo malý problém?“.
To je vše. Dítě se začne uklidňovat. V tu chvíli začne přemýšlet o tom, co se s vámi děje. Dali jste mu otázku a ono teď musí odpovědět. Pak se zamyslete nad řešením problému. Často jsou to sami děti, kdo vám poradí, kde hledat řešení. Anebo mu můžete sami rovnou položit otázku, jaké navrhuje řešení.
Malé problémy se řeší rychleji a snadněji.
Střední problémy nejdou vyřešit tak snadno a rychle. Musíte pochopit, že některé věci vyžadují čas.
A pokud to byl velký problém, berte to vážně (i když to berete jako maličkost)! Tento problém bude vyžadovat mnohem více času.
Poté, co je problém vyřešen, poblahopřejte dítěti k tomu, že dokázalo najít řešení problému. Celou situaci pak nakonec vyřeší vaše pochvala.
Ilustrační foto
Můžeme si uvést konkrétní případ, třeba s oním plyšákem v pračce:
Vaše dítě chce svého plyšového medvídka, který se zrovna pere v pračce. Dítě popadne záchvat vzteku.
Jakmile začne trucovat, zeptejte se ho: „Je to velký, střední nebo malý problém?“
Předpokládejme, že řekne „malý“. Vy už víte, že malé problémy se řeší snadno.
Požádejte své dítě, aby navrhlo řešení. Bude o tom možná přemýšlet a nakonec dojde k závěru, že si vezme jiného plyšáčka, když jich má tolik.
Hysterie skončila, ale zároveň nikdy nezačala. Na závěr dítěti řekněte: „Jsem rád/radostná, že jsi tento problém dokázal/a vyřešit sám/sama.“
Tato metoda je téměř univerzální a opravdu účinná. Vyzkoušejte ji. Věříme, že pomůže i vám!
