Článek
Žijeme v éře, kde je „vlastní názor“ ohroženým druhem, podobně jako poctivý hovězí guláš v hipsterské čtvrti. Ale zatímco guláš nahradilo avokádo, náš úsudek nahradila soustava jedniček a nul, které o nás vědí víc než naše vlastní matky po třetím vaječňáku.
Vítejte v éře emocionálního kapitalismu.
Každý váš scroll, každé vteřinové zastavení nad videem s koťátkem nebo s rozhněvaným politikem je okamžitě odesláno do křemíkového nebe. Tam obří servery, které mají větší výpočetní výkon než celé lidstvo v době letu na Měsíc, analyzují vaši aktuální míru dopaminu a kortizolu. Výsledek? Algoritmus vám nepředloží informace. Předloží vám spouštěč.
Jako člověk zajímající se o sociologii a psychologii vám řeknu jedno: My už nekonzumujeme obsah. Obsah konzumuje nás. Jsme jako Pavlovovi psi, jen místo zvonku máme notifikaci. Algoritmus zjistil, že strach a hněv generují nejvíc prokliků. A tak nás krmí digitálním hnojem, který nás udržuje v permanentním stavu lehké hysterie. Proč? Protože labilní neurotik víc kliká, víc sdílí a – co je nejdůležitější – míň přemýšlí.
Podívejte se na diskuse pod jakýmkoliv článkem. To není výměna názorů. To je srážka dvou algoritmických bublin, ve kterých jsou lidé uvězněni jako v digitálních kazajkách. Každá strana má svou pravdu, svou sadu faktů a svou dávku nenávisti, kterou jim stroj pečlivě nadávkoval k ranní kávě.
Jako copywriter a autor vím, jak se manipuluje slovem. Ale to, co dělá AI v pozadí sociálních sítí, není manipulace. Je to psychologická chirurgie bez anestezie. Algoritmus už nečeká, co uděláte. On vás tam dotlačí. On ví, že když vám v 18:45 ukáže tuhle konkrétní zprávu, v 18:47 napíšete nenávistný komentář, který spustí řetězovou reakci dalších padesáti lidí.
Gratuluji. Právě jste se stali palivem pro digitální ekonomiku, zatímco vaše schopnost kritického myšlení tiše pošla v koutě.
Geniální pointa celého tohohle cirkusu je v tom, že si stále myslíme, jak jsme svobodní. „Já mám svůj rozum,“ říkáme si, zatímco mechanicky scrollujeme dál. Jenže pravda je taková, že jsme jen biomasa v soukolí stroje, který potřebuje naše emoce, aby mohl prodávat reklamu na prací prášek nebo politickou ideologii.
Pokud se vám zdá, že je svět čím dál víc šílený, není to náhoda. Je to design. Šílenství je totiž v digitálním světě nejziskovější komoditou.
Možná je čas na radikální čin. Možná je čas vypnout ten svítící obdélník, jít ven a zkusit si promluvit s někým, kdo má úplně jiný názor než vy, aniž byste ho hned chtěli zablokovat a vymazat. Ale pozor – bolí to. Vyžaduje to totiž něco, co nám algoritmus úspěšně amputoval: empatii a vlastní hlavu.
Zatímco AI se učí, jak být víc jako člověk, my se úspěšně učíme, jak být víc jako stroje. Tak co, scrollnete dál, nebo se zkusíte probrat z téhle digitální lobotomie dřív, než vám server v Silicon Valley naprogramuje i to, co si máte dát zítra k obědu a koho máte nenávidět příští týden?
Pijte čistou vodu, čtěte knihy z papíru a pamatujte – pokud je něco na internetu zdarma, pak tím produktem jste vy sami. A věřte mi, algoritmus vás má přečtené líp než vy tenhle článek.
