Článek
Když jsem před lety jako makléř listoval v katastru, připadal jsem si jako detektiv. Dneska by mě nahradil jeden dobře napsaný skript v Pythonu. Svět realit v Česku už totiž dávno neřídí jen instinkt starého vlka, co pozná prohnilé trámy podle čichu. Řídí ho Big Data – ten tichý, vševědoucí bůh, který o vašem 2+kk na sídlišti ví víc než vy sami po deseti letech splácení hypotéky.
Zatímco my Češi se k listu vlastnictví modlíme jako k relikvii, pro datové analytiky v bankách a velkých realitních skupinách jsme jen barevným bodem v mapě. Big Data v českém realitním byznysu už nejsou sci-fi. Je to realita, která určuje, jestli vám banka půjčí na ten vysněný kutloch, nebo vás pošle zpátky do podnájmu k mámě.
Vezměte si takové „cenové mapy“. Dřív to byl jen hrubý odhad z inzerátů, ze kterých polovina byla lživá. Dneska? Algoritmy analyzují tisíce realizovaných prodejů, sledují demografický vývoj, vzdálenost k nejbližší večerce i to, jak často se v dané ulici mění nájemníci. Výsledkem je matematicky přesná předpověď, která vám řekne, že ta garsonka v Nuslích bude mít za pět let hodnotu o 12 % vyšší, i kdyby v ní strašilo.
Ale jde to hlouběji. Big Data dnes v Česku dokážou predikovat i to, kdy se lidé začnou stěhovat. Analýzou životních cyklů – od svateb přes rozvody až po odchody dětí na vysokou – vědí systémy dopředu, kde se uvolní byty, dřív než majitel vůbec stačí vytáhnout mobil a vyfotit koupelnu na inzerci.
Jako jedince postiženého někdejším studiem sociologie a práv mě na tom fascinuje jedna věc: ta absolutní ztráta lidského faktoru. Big Data neřeší, že v tom bytě vyrostly tři generace vaší rodiny. Data vidí energetický štítek B, orientaci na severozápad a index občanské vybavenosti 8,5. Je to studená, křemíková logika, která z našeho „domova“ udělala komoditu, která se obchoduje se stejnou emocí jako pšenice nebo ropa.
A tady přichází pointa. My se můžeme vztekat, že reality jsou drahé, ale pro algoritmy jsou přesně tam, kde mají být. Big Data totiž nekalkulují s lidským štěstím. Kalkulují s výnosem. A dokud data budou ukazovat, že Čech je ochoten obětovat dvě ledviny a třicet let svobody za pár metrů čtverečních v panelu, ceny dolů nepůjdou. Algoritmus totiž ví, že naše touha „vlastnit“ je silnější než naše schopnost počítat.
Takže až příště uvidíte v inzerátu tu „neopakovatelnou příležitost“, vězte, že nějaký server v pražském datacentru už ji dávno spočítal, ocejchoval a zařadil do tabulky. Jsme pod drobnohledem digitální věštírny, která s námi hraje šachy, zatímco my si myslíme, že zrovna my jsme udělali ten nejlepší kauf života.
Možná je čas přestat věřit na realitní zázraky a začít věřit matematice. Ta sice nemá srdce, ale na rozdíl od realitních makléřů s nablýskaným úsměvem aspoň nelže. Pijte na zdraví rozumu a nenechte se opít daty, která o vás vědí všechno, kromě toho, jestli se v tom bytě budete cítit jako lidi.
