Článek
Martin Watch posouvá digitální malbu za hranice efektu. Jeho surrealisticko-psychedelické obrazy dávají pixelům lidskost a dokazují, že i kód může mít duši.
V době, kdy se digitální obraz často redukuje na rychlý efekt, algoritmickou estetiku a instantní vizuální spotřebu, existují umělci, kteří jdou přesně opačným směrem. Místo zkratek volí disciplínu. Místo automatizace soustředění. Místo líbivosti hloubku. Jedním z nich je Martin Watch – tvůrce, který dokázal, že digitální malba může nést stejnou váhu, vážnost i duchovní hustotu jako klasické plátno. Jeho práce nejsou odpovědí na trendy. Jsou tichým, ale neústupným dialogem s tradicí malby – jen vedeným jazykem pixelů.

Martin Watch
Od prázdného plátna k mikrosvětu detailu
Martin Watch nevznikl přes noc. Jeho rukopis je výsledkem let systematické práce, trpělivosti a technické posedlosti detailem. Zatímco mnozí vnímají digitální nástroje jako způsob, jak obejít řemeslo, on je používá přesně opačně – jako nástroj k jeho radikalizaci. Každý tah, každá vrstva, každá mikroskopická změna tónu je vědomým rozhodnutím. Digitální médium se u něj mění v asketickou disciplínu, kde není prostor pro náhodu ani lenost. Monitor se stává plátnem, stylus prodloužením ruky a trpělivost hlavní ctností.
Portrét jako anatomie emoce
Watchovy obrazy nelze číst pouze očima. Je třeba je „skenovat“. V jeho portrétech se neskrývá jen vizuální dokonalost, ale zvláštní napětí – mezi povrchem a hloubkou, mezi tělem a psychikou. Textura kůže, průsvitnost očí, jemná vlhkost rtů či mikroskopické nedokonalosti nejsou samoúčelné. Jsou to nosiče významu. Každý detail funguje jako stopa emoce, paměti nebo vnitřního konfliktu. Watch nemaluje tváře proto, aby byly krásné. Maluje je, aby byly pravdivé. A právě tady se odehrává tichý zázrak: studený digitální kód přestává být chladný. Pixel přestává být technickou jednotkou a stává se nositelem lidské zkušenosti.

Martin Watch
Psychedelický surrealismus jako brána do nevědomí
Na první pohled vás Watchovy obrazy vtáhnou do víru tekuté reality. Formální preciznost se zde tříští o halucinační vize, kde se hmota rozpouští v zářivých fraktálech a barvy pulzují vlastním životem. Už nejde o pouhé zachycení skutečnosti, ale o její totální transformaci skrze prizma psychedelického prožitku. Obrazy jsou snově stylizované, vrstvené v postpopartovém rytmu, a přesto si zachovávají až hmatatelnou, syrovou naléhavost.
Realita se u Watche stává jen tekutým podkladem pro hru symbolů a archetypů. Jakmile se do obrazu ponoříte, otevírá se surrealistický prostor, kde se hranice mezi vnějším světem a vnitřním vesmírem stírá. Fragmenty technologií organicky prorůstají tkání, snové krajiny expandují z očních panenek portrétovaných a čas se ohýbá podle zákonů nevědomí. Watch vytváří vizuální psychoanalýzu v barvách, které „slyšíte“. Nemaluje to, co člověk ukazuje světu, ale divoký, nespoutaný a barvitý chaos, který se odehrává pod povrchem vědomí. Jeho díla jsou halucinace, které si pamatujete s krystalickou jasností.
Když se digitální kód stává hmotou
Pro Martina Watche tvorba nekončí exportem souboru. Skutečný závěr přichází až ve chvíli, kdy se digitální obraz materializuje. Velkoformátové malby na plátně i menší formáty dokazují, že digitální umění má plné právo viset v galeriích – a obstát tam bez jakýchkoli omluv. Jeho vztah k technologiím není fetišistický. Neuctívá nástroje. Ovládá je. A zároveň připomíná, že médium samo o sobě nic neznamená – rozhodující je intenzita vize a schopnost vidět svět v jemných, téměř neviditelných nuancích.
Formování vize a akademické zázemí
Základ Watchovy precizní práce a estetického cítění byl položen během jeho vysokoškolských studií v ateliéru Aplikované a reklamní fotografie. Pod vedením profesora Miroslava Vojtěchovského na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem si osvojil hluboké porozumění pro kompozici, světlo a technickou kvalitu obrazu. Toto akademické ukotvení mu dalo schopnost přistupovat k digitální malbě s disciplínou klasicky vzdělaného tvůrce, což je v jeho díle cítit z každého precizně vyvedeného detailu.

Martin Watch - obrazy
Výběr z realizovaných výstav
Watchovo dílo pravidelně rezonuje ve výstavních prostorech, kde konfrontuje diváka s novými možnostmi digitálního média:
· 2017 / Galerie Artinbox – projekt Jedinečný
· 2018 / Museum Montanelli – křest autorské fotografické knihy Jedineční
· 2024 / Galerie 6 – Výstava jedinečných individualit – projekt Face of Nothing
· 2024 / Galerie Raposa – Malby
· 2024 / Galerie 6 – A gift for american censors
· 2025 / Galerie 6 – Akty!
· 2025 / Letenská vodárenská věž – Dešifrace duše
· 2025 / Galerie Na parkárny – Bez hranic
Umělec jako most
Martin Watch není jen špičkový digitální malíř. Je mostem mezi epochami. Mezi starými mistry posedlými anatomií a světlem a současností, která hledá smysl v technologickém přetlaku. Jeho práce dokazuje, že technologie nemusí odlidšťovat – pokud ji drží v rukou někdo, kdo chápe hloubku lidské zkušenosti. Jeho obrazy nejsou jen vizuálním zážitkem. Jsou konfrontací. S makro i mikrokosmem, ale i hluboce autentickým prožitkem vlastního já a jungovských archetypálních fragmentů vlastní duše.






