Článek
Románová tvorba Františka FF Bruknera se vzpírá jakýmkoliv pokusům o pohodlné škatulkování do tradičních žánrových kategorií. Jeho nejnovější prozaický počin s názvem Zhýralci představuje strhující, nekompromisní a hluboce introspektivní text, který balancuje na tenké hranici mezi literární fikcí, syrovou zpovědí a psychologickou studií lidského vnitřního neklidu. Autor opět potvrzuje, že se pohybuje ve vlastním, zcela svérázném vesmíru, kde se formální experiment mísí s existenciální naléhavostí.
Mezi tabulkami ICD-10 a svobodou improvizace
Hlavní linie románu nás zavádí do rozbolavělé, avšak fascinující mysli Viktora – spisovatele, který se potýká s diagnózou ADHD a generalizovanou úzkostnou poruchou. Brukner přitom nesklouzává k lacinému patosu ani k povrchnímu patologizování. Naopak, s odzbrojující upřímností otevírá téma moderní farmakologické léčby, psychiatrických ordinací a byrokratického škatulkování duše, které staví do ostrého kontrastu s chaotickou svobodou vnitřního prožívání.
Žižkovské pajzly, tiché bary s vlhkou omítkou, cigaretový kouř a nekonečné noční toulky Prahou tvoří kulisu, v níž se čas natahuje a smršťuje podle aktuálního rozpoložení hlavního hrdiny. Autor zde mistrně zachycuje atmosféru města, které žije vlastním životem - syrovým, nemilosrdným, a přesto svým způsobem přitažlivým.
Spektrum barev a chemie duše
Jedním z nejoriginálnějších prvků románu Zhýralci je propracovaná symbolika barev, která strukturuje celé vyprávění. Barvy zde nefungují pouhé jako estetický doplněk, nýbrž jako primární stavy bytí. Od spalující červené (kořenová čakra, krev, pudy a živelná touha) přes oranžovou (sakrální prostor tvoření a sexuality) až po žlutou, modrou, indigo a finální fialové a bílé rozpuštění.
Brukner skrze alter ego svého hrdiny zkoumá alterované stavy vědomí, psychedelické rituály, hranice lidské intrakonstelace a sex, který pod vlivem zakázaných molekul ztrácí charakter běžné interakce a stává se transcendentální performancí. Text se nebojí dotknout témat závislostí, sebedestrukce a křehkých mezilidských vztahů – ať už jde o prchavá vzplanutí, nebo o tichá pouta s postavami, jako jsou Mona, Anna či tajemná Černobílá čarodějka.
Polyfonie postav a literární jazz
Zhýralci nejsou jen monologem jednoho vyhořelého tvůrce. Text oživují svérázné figury z okraje spektra: bisexuální schizofrenní malíř Edmund, pro něhož je celý svět plátnem, či melancholický bubeník s přezdívkou „Něco od T“, jehož údery bicích slouží jako metronom pro hrdinovy roztříštěné myšlenky.
Stylisticky je kniha psaná v hektickém, avšak hypnotickém tempu – připomíná jazzovou improvizaci bez not, kde věty útočí s přímočarostí úderu bicích a vzápětí se ztišují v minimalistické meditativní pasáže o dýchání, box-breathingu a hledání vnitřního středu. Bruknerův jazyk je ostrý jako katana, a přitom překvapivě lyrický.
Verdikt
Román Zhýralci od Františka FF Bruknera je knihou pro čtenáře, kteří se nebojí nahlédnout pod pokličku lidské křehkosti a estetiky rozpadu. Není to oddechové čtení na letní odpoledne; je to literární zpráva z frontové linie lidské mysli, která v sobě nese jak hlubokou skepsi vůči fungování moderní společnosti, tak neuhasitelnou touhu po smyslu.
Pokud hledáte text, který vás fackuje pravdou a zároveň hladí nečekanou poetikou, Zhýralci by ve vaší knižní sféře rozhodně neměli chybět.
