Článek
Petr Michalů je někdejší vězeňský dozorce a zkušební komisař pro získání zbrojního průkazu z Varnsdorfu. Známým se stal jako autor omluvy „ruskému národu, ruskému lidu a prezidentu Putinovi“. V roce 2016 oznámil, že před údajně „vlastizrádnou“ českou vládou emigruje do Ruska. Politický azyl ovšem nezískal, v Rusku pobýval nelegálně a tamní úřady jej nakonec vyhostily. Michalů poté zamířil na okupovaný Donbas. Jeho příběh je zajímavý především tím, že na rozdíl od většiny internetových obdivovatelů Kremlu nezůstal u příspěvků na Facebooku. Do vysněného Ruska skutečně odjel a později se zapojil i do války.
„Za lásku k Rusku dostal dvacet let vězení,“ oznámila v titulku ruská Gazeta.ru. Působí to impozantně: zlý český režim posílá nevinného člověka na dvě desetiletí za mříže, protože má rád Rusko. Jenže článek je ve skutečnosti přepisem Michalůova monologu. Neuvádí soud, datum rozsudku, spisovou značku, právní kvalifikaci ani informaci, zda je rozhodnutí pravomocné. Jediným zdrojem zprávy o odsouzení je sám údajně odsouzený.
Časová osa navíc vyvolává pochybnosti. V dubnu 2023 psala ruská RT, že Michalůovi dvacet let pouze „hrozí“. Investigace.cz tehdy doložila jen jeho tvrzení, že je v Česku trestně stíhán. Ještě v lednu 2025 o něm dokonce proruský web psal jako o člověku, kterému dvacetiletý trest teprve hrozí. Ve veřejné databázi soudních rozhodnutí se jeho jméno nevyskytuje. To rozsudek definitivně nevylučuje, trestní rozhodnutí bývají anonymizována, ale bez dalšího potvrzení jej nelze vydávat za prokázaný fakt.
Zcela zavádějící je ovšem už samotná formulace „za lásku k Rusku“. Michalů podle vlastních slov v roce 2020 vstoupil do oddílu působícího pod ozbrojenými složkami samozvané Doněcké lidové republiky a později se účastnil ruské války proti Ukrajině. Hovoří o plnění bojových úkolů i o pobytu v okupovaném Chersonu. Nejde tedy o člověka pronásledovaného za názor, oblibu ruské literatury nebo fotografii Vladimira Putina. Jde o podezření z aktivního zapojení do ozbrojených jednotek bojujících proti Ukrajině.
České soudy obdobné jednání opakovaně posoudily jako teroristický útok a účast na teroristické skupině. Jiří Urbánek dostal pravomocně dvacet let, stejně jako Martin Kantor a Pavel Botka. Martin Sukup byl odsouzen k 21 letům. Tito lidé nebyli trestáni za „lásku k Rusku“, ale za prokázanou účast v Ruskem řízených ozbrojených formacích. Proruský názor sám o sobě trestným činem není. Vzít si uniformu a zapojit se do války je něco jiného.
Michalů přitom za svou oddanost Rusku mnoho vděku nesklidil. Jak upozornil Roman Máca, v Moskvě zůstal bez práce, důchodu i dávek. Sám přiznává, že nemá „nic a nic“, a žádá o finanční podporu své české příznivce. Země, pro kterou podle svých slov riskoval život, mu dlouho nebyla schopna nebo ochotna udělit ani občanství. O živobytí se mu tak mají postarat lidé ze státu, který roky urážel.
Rozsudek na dvacet let tedy zatím potvrzený nemáme. Máme pouze Michalůovo tvrzení, které ruské médium bez potřebných dokladů proměnilo v působivý titulek o politickém mučedníkovi. Pokud byl skutečně odsouzen, nebylo to „za lásku k Rusku“, ale za jeho možné zapojení do ozbrojeného boje proti Ukrajině. A pokud odsouzen nebyl, sledujeme jen další kapitolu příběhu člověka, který si v Rusku vybudoval obraz pronásledovaného hrdiny – a nyní z něj zkouší vytěžit občanství, uznání i peníze.
Zdroje ruské propagandy:
https://www.gazeta.ru/social/2026/06/27/23148331.shtml
