Článek
Přesně před 21 lety, 22. listopadu 2005, se Angela Merkelová stala první ženou v čele německé vlády. Kancléřkou pak byla šestnáct let. V části české „vlastenecké“ scény z ní mezitím vyrostl téměř univerzální viník všeho, co se komu nelíbí na migraci. Stačí vyslovit její jméno a debata se často změní ve výčet katastrof, které prý sama přivolala.
Pomáhaly tomu i nepravdy. Na internetu jí například připsali výrok, že se Německo stane islámským státem, ačkoli nic takového neřekla. A na Manipulátorech jsme už rozebírali, jak její slova o poválečném odsunu Němců vyzněla bez části projevu, v níž připomínala německou odpovědnost za válku a nacistické zločiny. Na skutečných rozhodnutích Merkelové přitom stojí dost otázek, není třeba jí vymýšlet další výroky.
Tou největší otázkou zůstává rok 2015. Zkratka, že Merkelová „pozvala migranty“ a tím spustila krizi, neobstojí už při pohledu na kalendář. UNHCR hlásil v polovině srpna přes 158 tisíc lidí, kteří od začátku roku dorazili po moři do Řecka, převážně z válkou zasažených zemí. Německý azylový úřad už před zářijovým víkendem většinou nevracel syrské žadatele do jiných států EU. Merkelová nerozhodovala o tom, zda se lidé dají na cestu; rozhodovala o reakci Německa na situaci, která už byla tady.
Na začátku září uvízly tisíce lidí v Maďarsku a část z nich se vydala pěšky k Rakousku. Maďarské úřady pak vypravily autobusy k rakouské hranici. Rakousko a Německo se v noci ze 4. na 5. září dohodly, že příchozí přijmou; německá vláda to vysvětlovala kritickou situací v Maďarsku. To Maďarsku bezpochyby ulevilo. Z lidí čekajících na nádraží nebo na silnici se ovšem nestaly položky v tabulce, které by šlo jednoduše přesunout na někoho jiného.
Podobně opatrní bychom měli být u tvrzení, že tím Merkelová „odšpuntovala“ tlak na Česko. Český ombudsman popsal, že naše policie kontrolovala vlaky do Německa už od června a vracení zadržených do Maďarska vázlo. Už 2. září české úřady oznámily, že přestanou zadržovat Syřany, kteří už požádali o azyl v Maďarsku a mířili dál, tedy ještě před německo-rakouským rozhodnutím. Německé přijetí mohlo tlak na tranzitní země dál zmírnit. U Česka však nemáme podklad pro přesné tvrzení, kolik lidí by tu jinak zůstalo.
Zpětná kritika Merkelové má své místo. Německo muselo narychlo řešit registraci, ubytování i peníze pro obce; její vláda sama připravovala další kapacity a výdaje. Merkelová navíc prosazovala povinné rozdělování uprchlíků mezi státy EU, což byla politická volba, o které se dalo a dá přít. Přijmout lidi v akutní nouzi je jedno rozhodnutí; zajistit, aby fungovaly azylové řízení a dlouhodobá integrace, je práce na mnoho let.
Právě odstup ukazuje i něco, co se do nadávek na Merkelovou nevejde. Podle německého institutu IAB mělo v roce 2024 zaměstnání 64 procent uprchlíků, kteří do Německa přišli v roce 2015; u žen byla situace výrazně horší a řada pracujících měla nízké výdělky. Pro mě z toho plyne celkem prostý závěr: rozhodnutí přijmout lidi z Maďarska bylo lidsky pochopitelné a pomohlo řešit akutní krizi. To Merkelovou nezbavuje odpovědnosti za další kroky. Jen je škoda, když místo jejich hodnocení stále dokola posloucháme, že celou migrační krizi způsobila sama.





