Článek
Jako Kolíňáka mě zarazila diskuse pod facebookovým příspěvkem Kolínského deníku o návratu iglú na zahradu městské ubytovny. Člověk by čekal debatu o tom, komu přístřešky pomohou, jestli jejich kapacita stačí a co město dělá pro návrat lidí z ulice do běžného života. V komentářích, které jsem četl, se však opakovaně objevuje jiné téma: Ukrajinci.
„Přistěhovalci vily domácí iglú.“ Jinde výzvy k poslání všech Ukrajinců domů, případně rovnou do těchto přístřešků. K tomu nostalgie po komunistech a tvrzení, že pro české občany není nic. Z těchto komentářů se ovšem nedozvíme, kterému člověku bylo v Kolíně odmítnuto bydlení proto, že ho dostal někdo z Ukrajiny. Takovou souvislost nikdo nedokládá. K rozhořčení zřejmě stačí samotná představa.
Nejdřív tedy kontext. Jak Novinkám vysvětlila tajemnice kolínského úřadu Monika Pohůnková, iglú jsou určena především lidem, kteří by se kvůli alkoholu, drogám, psům či dalším okolnostem nedostali do ubytovny. Vedle celoroční ubytovny má město také další prostory pro přenocování s pěti místy pro muže a pěti pro ženy. Těchto deset míst už podle jejího vyjádření bylo obsazených. Iglú doplňují pomoc tam, kde jiné možnosti nestačí nebo je konkrétní člověk nemůže využít.
Kolín má navíc sociální byty. Městská pravidla pro jejich přidělování výslovně počítají s pomocí lidem v nepříznivé sociální a bytové situaci, kteří ji chtějí aktivně změnit. Při posuzování se přihlíží i ke spolupráci se sociálním odborem a dalšími zapojenými subjekty. Možnosti, o které lze opřít nový začátek, tedy existují. Bylo by ovšem přehnané tvrdit, že každý zájemce dostane okamžitě klíče. Stejná pravidla upozorňují, že na sociální byt není právní nárok a přidělení závisí na dostupných bytech.
Právě tady je potřeba mluvit také o vlastní aktivitě a spolupráci. Návrat do běžného života se obtížně podaří bez zapojení člověka, kterého se týká. Někdo k tomu ale potřebuje výraznou podporu a samotná existence ubytovny jeho potíže nevyřeší. Z toho, že někdo zůstává na ulici, nelze automaticky vyčíst, zda pomoc odmítá, nedosáhne na ni, nebo ji zatím nedokáže využít. Tím méně lze z jeho situace odvodit vinu lidí jiné národnosti.
Situaci kolem kolínského nádraží přitom není důvod přikrášlovat. Dlouhodobé stížnosti na problémy spojené s bezdomovectvím, alkoholem a drogami se dostaly i mezi otázky Českého rozhlasu kandidujícím stranám před letošními komunálními volbami. Po městě můžeme chtít bezpečnější veřejný prostor, důsledné řešení přestupků i účinnější sociální práci. Z fotografie zimního přístřešku ale těžko zjistíme, co v těchto oblastech selhává. A už vůbec to nevyřešíme vystěhováním ukrajinské rodiny.
U řečí o Ukrajincích, kteří údajně všechno dostávají, navíc chybí docela obyčejné vysvětlení: řada z nich pracuje a ze své mzdy si platí život včetně bydlení. ČTK letos v srpnu popsala rostoucí zaměstnanost Ukrajinců i pokles výdajů na humanitární dávku. Za první pololetí činily tyto výdaje 3,63 miliardy korun oproti 4,67 miliardy o rok dříve. Příjem i úspory domácností se při přiznávání dávky posuzují. Představa automatického blahobytu na účet státu s tím příliš neladí.
A bydlení zdarma? Podle oficiálních informací ministerstva vnitra o státním humanitárním ubytování tato pomoc trvá nejvýše 90 dní. Potom nárok zaniká a lidé si musejí zajistit bydlení v běžném smluvním vztahu. Samotná přítomnost Ukrajince v bytě nebo na ubytovně nic nevypovídá o tom, kdo za jeho pobyt platí. Nájemní smlouva není darovací listina od českého státu.
Stejně tak nemá smysl stavět proti sobě pracující Ukrajince a české lidi bez domova jako dvě jednolité skupiny. Pomoc potřebuje i člověk, který momentálně pracovat nezvládá. A pracující člověk může o bydlení přijít. Podstatné je rozlišovat konkrétní situace. V téhle diskusi se místo toho z národnosti stalo univerzální vysvětlení cizího neštěstí.
Iglú samozřejmě nejsou důstojným dlouhodobým bydlením. Má smysl ptát se, zda má Kolín dost sociálních bytů, jak dostupná je pomoc a co lidem brání dostat se z ulice. Jenže přání, aby v nouzovém přístřešku místo Čecha ležel Ukrajinec, nikomu střechu nad hlavou nezajistí. Pokud mě opravdu zajímá osud člověka bez domova, chci pro něj lepší možnost. Samotná výměna národností pod stejnou střechou by mě uspokojit neměla.





