Článek
Po demonstraci na Letné v neděli 15. listopadu 2026 se rozběhla další soutěž: kdo její význam zmenší nejvíc. Jindřich Rajchl nabízí malé procento voličů a velkou sledovanost vlastního vysílání. Vidlák vidí „hodně velké nic“. Jiní přikládají fotografie koncertu Marka Ztraceného a vybízejí nás, abychom si udělali vlastní názor. S tím posledním souhlasím. Vlastní názor by ale měl vycházet ze srovnatelných údajů, ne z toho, které číslo se nám politicky hodí.
A co tedy skutečně víme? Rozpětí 350 až 450 tisíc lidí je odhadem pořadatelů, jak výslovně uvedla ČTK. Policie vlastní počet nezveřejnila. ČT zároveň informovala o vyjádření expertů z ČVUT, podle nichž je odhad reálný. To podporuje jeho věrohodnost, pořád to však není přesné sečtení každého člověka. Nemám důvod vydávat horní hranici za nezpochybnitelnou skutečnost. Stejně tak ale nepotvrzená přesnost jednoho odhadu neopravňuje k dosazení libovolného menšího čísla.
Srovnání s Markem Ztraceným vypadá na první pohled názorně. Na jeho srpnový koncert přišlo podle pořadatelů přes sedmdesát tisíc lidí. Jenže Letná je název místa, nikoli pokaždé totožný divácký prostor. Koncert měl vlastní uspořádání, tribuny, technické zázemí a koridory, což ukazuje i mapa areálu na zpěvákově oficiálním webu. Na problém takového srovnávání upozornily Novinky už v srpnu. U nedělní demonstrace navíc Praha 7 zaznamenala zaplnění vyhrazených sektorů i příchod dalších lidí do parku a okolí. Stejný zeměpisný název tedy nezaručuje stejnou obsazenou plochu.
Jan Kysel ve skupině Thomas Paukner a podporovatelé přidává výpočet s obdélníkem 700 krát 300 metrů. Násobení i dělení má správně: při takto zvolené ploše vychází 350 tisíc lidí na přibližně 1,67 osoby na metr čtvereční a 450 tisíc na 2,14. Jenže to stále není výpočet skutečné účasti. Je to přepočet předem vložených počtů na předpokládanou plochu. Bez vymezení skutečně obsazených míst, odhadu hustoty v jednotlivých částech a časově srovnatelných záběrů z něj počet lidí nezjistíme. Sám autor ostatně připouští, že techniku, uličky ani rozprostření do okolí neřeší. Tím ale vynechává právě údaje, které jsou pro porovnání rozhodující.
Rajchlův příspěvek pracuje s jiným přepočtem: na Letné se podle něj sešlo asi 1,5 procenta oprávněných voličů. Pro představu: ve sněmovních volbách 2025 bylo podle Českého statistického úřadu v seznamech 8 253 316 voličů. Z této základny představuje 1,5 procenta přibližně 124 tisíc lidí. Odhad pořadatelů by vůči stejné základně odpovídal zhruba 4,2 až 5,5 procenta. Jde o poměr velikostí, nikoli o tvrzení, že všichni demonstranti byli oprávnění voliči. Rajchl tedy používá vlastní, podstatně nižší odhad. Procento samo o sobě jeho správnost nedokazuje.
Ještě působivější má být tvrzení, že víc lidí sleduje jeho nedělní vysílání. V dostupném přepisu téhož přenosu přitom sám v jedné chvíli děkuje za 1 500 diváků připojených současně. To není údaj o maximální sledovanosti celého vysílání. Ukazuje ale, proč záleží na použité metrice: počet souběžně sledujících, počet různých diváků a celková zhlédnutí nejsou zaměnitelné veličiny. Bez upřesnění, co Rajchl počítá, je jeho srovnání nepřezkoumatelné. A ani velký internetový zásah neměří totéž co rozhodnutí lidí osobně přijet na shromáždění.
Vidlák v textu „Hodně velké nic“ postupuje jinak. Sám přiznává, že přenos sledoval jen občas, přesto nabízí velmi sebejistý soud o neplodnosti celé akce. Vadí mu, že nevznikla politická strana, stávka ani občanská neposlušnost. O smysluplnosti další strategie se samozřejmě bavit můžeme. Od pořadatelů velkého protestu je rozumné chtít vědět, co bude následovat. Pokud ale za úspěch uznáme pouze okamžitý vznik nového politického projektu nebo zásadní ústup vlády, většinu jednotlivých demonstrací předem odsoudíme k neúspěchu.
Pořadatelé navíc konkrétní požadavky zveřejnili: stažení návrhu měnícího financování veřejnoprávních médií, respektování demokratických pravidel a otevřenou veřejnou debatu. Lze nesouhlasit s jejich formulací, proveditelností i naléhavostí. Odmítnout celý protest jako prázdné gesto je ovšem snadnější než se s těmito požadavky věcně vypořádat. Shromáždění může upozornit na problém, propojit lidi a vytvořit tlak, jehož výsledky se ukážou později. Samotná zaplněná pláň ovšem nezaručuje ani správnost všech projevů, ani budoucí politický úspěch.
Podobně zvláštní je Vidlákovo rozhořčení nad tím, že na pódiu zazněla jména podporujících podnikatelů. Na financování a vliv velkých dárců se ptejme důsledně. Chtějme přehledný rozpočet a ověřitelné informace. Veřejné uvedení sponzora ale samo o sobě není odhalením zákulisního spiknutí. A už vůbec za nás nerozhoduje, zda jsou požadavky demonstrantů oprávněné. Ty se musí posuzovat podle obsahu. Stejně jako u akcí pořádaných Rajchlem nebo Vidlákem.
V celé debatě se navíc ztrácí základní věc. Na demonstraci nemusí přijít většina voličů, aby její účastníci měli právo požadovat změnu politiky. Z neúčasti ostatních nelze vyvozovat jejich souhlas s vládou. Právo pokojně se shromažďovat zaručuje článek 19 Listiny a platí i den po volbách. Volební vítězství dává vládě mandát vládnout, nikoli občanům povinnost na několik let zmlknout. Tentýž princip platí pro všechny politické směry.
Letná vládě nedává automatický příkaz splnit všechno, co zaznělo z pódia. Dává jí ale důvod věcně odpovědět. Poctivá reakce může zpochybnit odhad účasti, požadovat lepší plán i kritizovat konkrétní řečníky. Potřebuje k tomu odpovídající podklady a argumenty. Fotografie jinak uspořádaného koncertu, neurčitá sledovanost videa a prohlášení o velkém nic tuto práci neudělají.





