Hlavní obsah

Štěpán Kozub, „degeni“ a hranice humoru: rodiče nemusejí mlčet

Foto: Beskr, Pixnio, CC-BY-SA 3.0

Štěpán Kozub může dělat nekorektní humor a lidé se mu mohou smát. Rodiče dětí ze speciálních škol však mají stejně dobrý důvod říct, proč je jeho výrok zabolel. Mezi kritikou vtipu a zákazem komika je velký rozdíl.

Článek

Ve zveřejněném úryvku svého vystoupení se Štěpán Kozub ptá divačky, kde učí. Když odpoví, že na speciální základní škole, přijde pointa: „S degenama děláte, jo?“ Publikum se směje. Někdo v tom vidí další ukázku humoru, který je pro Kozuba typický. Já v tom slyším také slovo, jímž lze ve škole velmi snadno ponížit konkrétní dítě. Podoba výstupu a následné reakce nejsou předmětem sporu; rozcházíme se v tom, jak takový vtip hodnotit.

Nejpřesněji to podle mě vystihla maminka dívky, která chodí do speciální školy. Ptá se, zda by se lidé smáli stejně, kdyby tak někdo na pódiu nazval jejich vlastní dceru. Představila si, že sedí mezi smějícími se diváky a myslí přitom na svou Klárku. To není požadavek, aby komik nesměl vystupovat. Je to svědectví o tom, jak zní stejná věta člověku, pro něhož není postižení dítěte námětem na večerní show, ale součástí každodenního života. Podobně Mahulena Bočanová připomněla, že i rodiče sami používají černý humor, ovšem v jejich ústech může vyznít jinak.

Jako pedagog v tom vidím ještě další rozměr. Děti přebírají slova a gesta lidí, které obdivují. Výraz z komikova vystoupení si mohou přinést do školy a obrátit jej proti spolužákovi. Netvrdím, že Kozubův výstup už nějakou konkrétní šikanu způsobil; pro to nemám důkaz. Riziko však není vymyšlené: metodika ministerstva školství k šikaně výslovně uvádí speciální vzdělávací potřeby a autismus mezi odlišnostmi, které se mohou stát důvodem nebo obsahem šikany. Právě proto záleží na tom, čemu se dospělí před dětmi smějí.

Zároveň bych Kozubovi nepodsouval, že lidmi s postižením pohrdá. Nekorektní a často pokleslý humor je součástí jeho tvorby dlouho; i podcast Kozub Pytcho se k nadsázce a provokaci otevřeně hlásí. Ve filmu Spolu navíc ztvárnil dospělého Michala s autismem. Tvůrci popsali, že se na roli připravoval i při konzultacích s ostravským spolkem ALFI. To není důkaz, že jeho současný vtip nikoho nemohl zranit. Je to důvod posuzovat konkrétní výrok, ne si z jedné věty domýšlet celého člověka. Autismus přitom není synonymem mentálního postižení a děti ve speciálních školách netvoří jednu stejnou skupinu.

Obhájci komika se někdy ptají, zda mu snad chceme zakázat vystupovat, a do sporu přimíchávají i jeho domnělé politické postoje. Takové otázky odvádějí pozornost. Kozub má právo říct svůj vtip; rodiče, učitelé i ostatní mají právo říct, že byl krutý nebo nepovedený. Stejně málo pomáhá soutěž v morálním rozhořčení, v níž nezúčastnění lidé předepisují rodičům, co mají cítit, nebo komikovi, jaké gesto musí učinit. O následcích použitého slova mohou nejlépe mluvit ti, kteří s podobnými nadávkami žijí.

Kozub Primě na kritiku odpověděl, že ho „vůbec nezajímá“ a černý humor vysvětlovat nebude. Vysvětlovat vtip opravdu nemusí. Mohl by ale vyslechnout rodiče, kteří mu popisují, proč je bolel. Svoboda dělat nekorektní humor totiž zahrnuje i možnost, že se publikum jednou nezasměje a řekne proč. A právě tento hlas bych v celé debatě nepřehlušoval.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz