Článek
Advokát Jindřich Rajchl proměnil policejní prověřování Panenkova příspěvku v další údajný boj proti „kriminalizaci názorové svobody“. Jenže to zastírá podstatu celé kauzy. Radim Panenka nenapsal, že má pochybnosti o jednom důkazu nebo právním závěru. Pravomocně odsouzeného Ratka Mladiće označil za oběť nespravedlivého politického procesu, za vojenského velikána a za člověka, který měl zachránit bosenské Srby před genocidou. Ve svém příspěvku na síti X tak z válečného zločince udělal hrdinu a z doložených zločinů téměř mediální výmysl.
Ten rozdíl je zásadní. Svoboda slova chrání i ostrou kritiku soudů, nepohodlné názory a právo hájit člověka, kterého většina společnosti považuje za odpudivého. Neznamená však právo vydávat rozsudkem prokázané skutečnosti za lež bez jediného důkazu a současně požadovat imunitu před kritikou či zákonným prověřením. Panenka mohl rozebrat konkrétní výpověď, dokument nebo právní argument. Místo toho celý proces odbyl jako zpolitizovaný a Mladićovy zločiny přepsal do příběhu o sebeobraně národa.
Fakta jsou přitom mimořádně závažná. Mezinárodní reziduální mechanismus OSN v roce 2021 pravomocně potvrdil Mladićovi doživotní trest. Byl uznán vinným z genocidy ve Srebrenici, pronásledování, vyhlazování, vražd, deportací a násilných přesunů, z terorizování obyvatel Sarajeva ostřelováním a odstřelovači i z braní příslušníků OSN jako rukojmích. Že ve Srebrenici došlo ke genocidě, potvrdil také Mezinárodní soudní dvůr. To nejsou „lživé nálepky“ západních médií, ale skutková a právní zjištění mezinárodních soudů.
Ano, ani tento proces nebyl bez sporných bodů. Jedna odvolací soudkyně hlasovala pro opakování řízení a Mladić nebyl uznán vinným z dalšího bodu obžaloby za genocidu v několika bosenských obcích v roce 1992. Jiní dva soudci naopak chtěli odsouzení i za tento další bod. Připomínat odlišná stanoviska je poctivé. Vydávat je však za důkaz, že se Mladić zločinů „nikdy nedopustil“, poctivé není. Jeho pravomocné odsouzení za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny tím nezmizelo.
Stejně tak je pravda, že během války byli vražděni a týráni také Srbové. Tribunál to nezamlčoval; například v případu Nasera Oriće výslovně uvedl, že závažné zločiny proti srbským vězňům byly spáchány, přestože Orićova osobní trestní odpovědnost nebyla prokázána. Zločiny jedné strany ale nemažou genocidu spáchanou stranou druhou. A už vůbec nedokládají Panenkovo tvrzení, že Mladić zachránil Srby před genocidou.
Kritiku si zaslouží i formulace policie. Napsat, že zkoumá, zda autor „zlehčováním genocidy“ nenaplnil skutkovou podstatu, působí, jako by už předem rozhodla, že o zlehčování šlo. Přesnější by bylo mluvit pouze o prověřování obsahu příspěvku. Z této neobratnosti však neplyne, že policie kriminalizuje odlišný názor. Paragraf 405 trestního zákoníku postihuje nejen schvalování, ale také veřejné popírání, zpochybňování či ospravedlňování genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Zda Panenkův text tuto hranici překročil, musí teprve posoudit orgány činné v trestním řízení, případně soud.
Trestní odpovědnost Radima Panenky tedy zatím rozhodnutá není. Falešnost jeho obrazu Ratka Mladiće ale posoudit lze už nyní. Mladić není obětí mediální kampaně ani neprávem očerněným zachráncem. Je pravomocně odsouzeným pachatelem genocidy a dalších těžkých mezinárodních zločinů. Svoboda slova není kouzelná guma na rozsudky a doložená fakta. Vydávat oslavu válečného zločince za statečný boj proti cenzuře není obranou svobodné diskuse, ale její manipulací.
