Článek
Oleksandr Kolonjuk hrál v útoku. Vyrůstal v hokejové škole klubu Bilyj Bars v Bílé Cerkvi a v roce 2018 získal s jeho mládežnickým týmem bronz v ukrajinském mistrovství do šestnácti let. Po začátku plné ruské invaze se jako dobrovolník zapojil do obrany svého města, později sloužil v praporu Ajdar. V květnu 2023 ukrajinský hokejový svaz oznámil, že padl. Bylo mu devatenáct let.
Netušíme, kam až by se v hokeji dostal. Nemusíme z něj dodatečně dělat budoucí reprezentační hvězdu, aby jeho příběh měl váhu. Byl to mladý člověk, který hrál hokej a po napadení své země vzal do ruky zbraň. Žádná sportovní instituce už mu nemůže nabídnout další sezonu ani možnost znovu začít.
Nazar Stepaňuk už ukrajinský reprezentační dres oblékal. Obránce Dnipra a národního týmu do osmnácti let byl 25. září 2026 zraněn při ruském útoku na Kyjev. Ukrajinska pravda s odkazem na Suspilne Sport napsala, že skončil v nemocnici a podstupoval operaci. U něj není potřeba uvažovat, zda by jednou na reprezentaci měl. Už do ní patřil. Zpráva neříká, jaké bude mít následky, a nebylo by poctivé tvrdit, že jeho kariéra skončila. Dokládá však, jak konkrétně ruská válka zasahuje i mladé reprezentanty.
Další jména patří do stejného příběhu. Makar Jerofejev podle vzpomínky své matky v patnácti letech prošel výběrem do hokejové akademie, ale po začátku války v roce 2014 zvolil vojenské lyceum. Padl u Andrijivky v listopadu 2023, bylo mu čtyřiadvacet. Oleksij Lohinov, brankář a klubový mistr Ukrajiny v kategorii U20 z roku 2018, vstoupil po začátku plné invaze dobrovolně do armády. Když svaz v listopadu 2023 oznámil jeho smrt, bylo mu třiadvacet. Vladyslav Lychošva, někdejší hráč amatérského kyjevského Avtomobilistu, zahynul 15. července 2023 poblíž Bachmutu v jednadvaceti letech.
Právě s těmito osudy je potřeba číst i zprávu o návratu ruských týmů. Ukrajinský hokejový svaz 30. října 2026 informoval o rozhodnutí Sportovního arbitrážního soudu CAS, podle něhož má IIHF připustit ruské reprezentace na pět mistrovství světa, včetně juniorských turnajů. Svaz proti rozhodnutí protestuje a připomíná pokračující ruské útoky. Spor má svou právní rovinu. Ta ovšem nevyčerpává otázku, zda je takový návrat za pokračující války správný.
Argument, že mladí ruští hráči sami nerozhodují o válce, má svou váhu. Jenže reprezentační tým nastupuje za svůj stát a jeho účast se dá oprávněně posuzovat i podle jednání tohoto státu. Při úvahách o sportovní budoucnosti ruských juniorů je nutné brát stejně vážně budoucnost jejich ukrajinských vrstevníků. Stepaňukovu přípravu přerušilo zranění při ruském útoku. Kolonjukovi už žádná další příprava nezačne.
Požadavek oddělit sport od politiky se snadno vyslovuje nad turnajovým kalendářem. U nemocničního lůžka nebo na pohřbu devatenáctiletého hokejisty má docela jinou váhu. O návratu ruských týmů lze vést spor, rozebírat pravidla i rozhodnutí soudu. Považuji ale za nepřijatelné vést tuto debatu, jako by jedinou sportovní křivdou byla ztracená příležitost nastoupit na mistrovství světa. Jméno Oleksandra Kolonjuka do ní patří stejně jako jméno Nazara Stepaňuka.
