Článek
Na sociálních sítích se znovu rozjíždí starý trik: vezme se skutečný případ zneužití dávky, přidá se k němu pár rozhořčených vět o „našich lidech“, „cizincích“ a „vládě, která se stará víc o Ukrajince než o Čechy“ — a z konkrétního podvodu je najednou obžaloba celého národa. Ano, podvody existují. Policie v květnu 2026 popsala, že za období od 1. ledna 2025 do 9. března 2026 evidovala 279 případů zneužívání humanitárních a solidárních dávek u osob s dočasnou ochranou, se škodou přes 17,5 milionu korun. To je vážná věc. Ale není to důkaz, že „Ukrajinci ve velkém zneužívají systém“. Je to důkaz, že i v tomto systému existují podvodníci — a že je policie umí odhalovat.
Problém začíná ve chvíli, kdy se z trestné činnosti jednotlivců dělá kolektivní vina. Kdybychom stejnou logiku použili na české občany, museli bychom po každém dotačním podvodu, daňovém úniku nebo neoprávněně čerpané dávce tvrdit, že „Češi ve velkém zneužívají stát“. To by samozřejmě byla hloupost. U Ukrajinců se ale taková zkratka šíří snadno, protože zapadá do předem připraveného obrazu: uprchlík jako někdo, kdo nepracuje, bere peníze a ještě se má lépe než domácí obyvatelstvo. Tento obraz je politicky výhodný, emočně silný — a fakticky pokřivený.
Humanitární dávka navíc není žádný automatický luxusní příjem. MPSV uvádí, že je určena lidem, kteří přišli kvůli válce, a při jejím posuzování se zohledňují příjmy i úspory žadatele. Výše se odvíjí také od toho, zda jde o zranitelnou osobu. Úřad práce připomíná, že kromě první žádosti se o dávku žádá online, tedy nikoli volným papírovým systémem bez kontroly. A stát podmínky průběžně zpřísňuje — nově se řeší mimo jiné povinnost zdržovat se v Česku alespoň 16 dnů v měsíci, aby se bránilo právě takzvané „dávkové turistice“.
Ještě důležitější je celková bilance. Podle MPSV dosáhly ve třetím čtvrtletí 2025 modelované příjmy státu z daní a odvodů osob s dočasnou ochranou 8,2 miliardy korun, zatímco výdaje spojené s jejich podporou činily 3,9 miliardy. Rozpočet tak byl v plusu 4,3 miliardy korun. Česká televize tato data shrnula stejně: ukrajinští uprchlíci v daném období zaplatili na daních a odvodech více než dvojnásobek částky, kterou stát vydal na jejich pomoc. To není obraz skupiny, která „vysává systém“. To je obraz skupiny, z níž velká část pracuje, platí sociální a zdravotní pojištění, odvádí daně a spotřebou podporuje ekonomiku.
Samozřejmě je fér dodat, že čísla MPSV o příjmech jsou částečně modelovaná, protože stát ne vždy umí každou korunu přiřadit ke konkrétní skupině lidí. To ale nemění základní trend: výdaje na pomoc postupně klesají, zaměstnanost roste a počet pracovněprávních vztahů držitelů dočasné ochrany se v roce 2025 blížil 170 tisícům. I proto Manipulátoři.cz opakovaně upozorňovali, že narativ „na Ukrajince doplácíme“ neodpovídá dostupným datům a že podobné příspěvky často pracují s vytrženými částkami, falešným srovnáváním nebo zamlčením toho, že Ukrajinci řadu českých dávek vůbec čerpat nemohou.
Tvrdě trestat podvody? Ano. Zpřesnit kontroly, aby dávky nečerpali lidé, kteří v Česku fakticky nežijí? Ano. Ale tvrdit kvůli stovkám odhalených případů, že statisíce lidí prchajících před ruskou agresí „ve velkém zneužívají český systém“, je manipulace. Je to stejné, jako kdybychom kvůli českému podvodníkovi s nemocenskou obvinili všechny české zaměstnance. Fakta jsou méně křiklavá než facebookové výkřiky, ale o to důležitější: jednotlivé podvody existují, systém je má stíhat — a zároveň platí, že pracující Ukrajinci do českého rozpočtu významně přispívají. Narativ o masovém parazitování proto není kritika sociální politiky. Je to nálepka, která má z uprchlíků udělat viníka.
